Přiznávám, že mě pěstování a zpracovávání úrody baví a je to můj koníček. Ale mám k tomu dost jiný přístup. V dětství si pamatuju se muselo zpracovat všechno, co se urodilo a podřizoval se tomu chod celé rodiny a měli jsme obří zahradu a pole. A nenáviděla jsem to v pubertě a pak pár let šťastně bydlela ve městě v bytě. Teď si toho pěstuju trochu, zpracuju, co chci a když mám chuť a čas. Jinak to nabídnu ke sklizni někomu jinému nebo to prostě nechám na přírodě.
Čo vás dnes rozosmialo?
11. srpna 2014 15:54
notna jo, tchán byl hrozně překvapený, že jsme nechali spadat třešně. Děda ten to nechápe vůbec. No něco jsme otrhali a zpracovali nebo snědli, ale prostě jen tolik, kolik jsme chtěli.
Však taky tvůj příspěvek o sběrně vyvolal moji již dávno zasutou vzpominku.
Evaeva Máma taky trpí, když to vidí. Chápu to, má to nastavené jinak. Ale nám neříká nic. Jen když má čas, tak se nabídne, že by to zpracovala. To vítám, to je dobrá varianta :-)
Evaeva Historku, jak u příbuzných 14 dní obedvali bublaninu, protože jsou přece třešně jsem už dávala asi k dobru:D.
My jsme za dětství teda zpracovavali jak das, protože moje máma je ten typ, co furt musi neco delat, takže to jsou mé vzpomínky na dětská léta, mísy,trhání a vedro u babičky na zahradě a ja otravena, kdy už pojedeme domu:D
Karja my toho zas tolik nemáme, i kdyby jsme zpracovali úplně vše. Vlastne zpracujeme vše, akorát ty třešně, když se urodí, tak to je na nás moc. A pak zase dva tři roky není ani třešnička.
notna když ještě žila babička, tak samozřejmě nutila dědu to otrhat vše a pak to společně zavařovali
Jenže ty třešně pak stejně nikdo moc nechtěl. Přesnídávky jsem dávala miminům, jednu dvě sklenice dáš třeba do crumblu, ale co s tím zbytkem
notna Evaeva Jj, dřív se zpracovalo všechno, co se urodilo, a že toho bylo! Rybíz jsme trhali rovnou do 10litrových kýblů, zavařoval se i angrešt a třešně, z jablek přesnídávka, z malin sirup... My jako děti jsme o ty zavařeniny teda pak nikdy moc nestály, z červených sirupů se mi dneska dělá pomalu mdlo při představě, že to mám vypít takže jsem se i doma dost dlouho bránila výrobě čehokoli zavařeného, ale zbytek rodiny stojí i ty marmelády, tak jsem se podvolila, no.
Pinot Noir To je teda parádní zážitek s marmeládou 
a teda jsem fakt ráda, že ten nedokonalý lis na ovoce vracím, přesně to mě u toho napadlo, že jak v něm všechno nesedí úplně dobře na sebe, mohlo by se to v procesu rozpadnout.
Myrtila my toho právě nikdy tolik neměli, máme zahrádku jako dlaň, takže tyhle vzpomínky nemáme. Ale jako taky se v tom nevyžívám, samosběr není můj koníček
Reakce na notna:
Přiznávám, že mě pěstování a zpracovávání úrody baví a je to můj koníček. Ale mám k tomu dost jiný přístup. V dětství si pamatuju se muselo zpracovat všechno, co se urodilo a podřizoval se tomu chod celé rodiny a měli jsme obří zahradu a pole. A nenáviděla jsem to v pubertě a pak pár let šťastně bydlela ve městě v bytě. Teď si toho pěstuju trochu, zpracuju, co chci a když mám chuť a čas. Jinak to nabídnu ke sklizni někomu jinému nebo to prostě nechám na přírodě.
A naši přemlouvali všechny známé, jestli nechtějí třešně/hrušky/ořechy... Napřed zvali přijďte si natrhat, pak už nabízeli my vám to dovezeme, takže cestou z chaty rozvoz máslovek či alexander.
Hrušky měl moc rád pan biskup od Sv Vojtěcha.
Myrtila my jsme teda s holkama byly vloni na tak hezkém samosberu, jakože pěkné prostředí, málo lidí, jahody hrozně pěkné (a drahé, ale to už nevnimaly), že se mě ptaly, kdy zase na ně pojedeme:D
notna mám k tomu stejný přístup, jen jsem si ho přinesla už z dětství. U nás se to nikdy nehrotilo, něco se nechalo opadat, jiné se klidně na zavařování koupilo. Zpracovávalo se to, o čem máma věděla, že to budeme jíst, žádné zavařování, něčeho, co potom leží ve špajzu roky. Takže v tom pokračuju, ještě je to teda podmíněno časem - mám čas, něco zpracuju, nemám čas, kašlu na to. Ale tcháni to nemohli pochopit, měli jsme tu ohledně toho pár střetů. Tchán neváhal zaklepat, aby mi významně řekl, že ty maliny nebo cokoliv už opadávají, nebo když jsme odjeli na dovolenou, otrhali komplet rybízy a radostně nám oznámili, že máme mísy s rybízem v ledničce. Když jsem řekla, že to jsme ale nechtěli, že jsme ho mohli ještě dva týdny otrhávat do pusy a třeba polovinu tímto způsobem spotřebovat a takhle přijde na kompost úplně všechen, byli dotčení.
Hrušky... si pamatuju jak jsem co děcko jezdívala s dědou na chatu - děda nastartoval aerovku (klikou! ) a frčeli jsme... nebyla samozřejmě ještě dálnice, a někde za Říčanama bylo místo, kde u tý okresky rostly hrušky máslovky. Vynikající... děda je miloval.
Kam se to dneska všechno podělo? I ty obyčejný jabka spadaný v pangejtu byly výborný, to se s dnešní nabídkou těch umělohmotnejch hnusů bez chuti a bez vůně nedá srovnat...
barbucha Kolikrát mi někdo už řekl, že rodina ty jeho nedokonalý nechce a radši si kupuje.
To je peklo! Já teda do jabka z obchodu ani nekousnu, to mi nesmí do baráku.
barbucha ty staré odrůdy měly různou chuť, během let se vyšlechtily takové univerzální jabka, který chutnají tak nějak obecně každému.
Jinak staré odrůdy jsou v některých obnovenych sadech, třeba na Zlodějce v Šárce.
Já je zkouším kupovat na trhu, u stánkařů... někdy jsou výborný, někdy slušný a někdy taky nic moc... ty univerzální mi právě nechutnaj vůbec, už jsem to vzdala.
Sambo tvrdí, že na hrušky jsem ho uhnala. Ten rok co za mnou začal jezdit se u nás na zahradě urodilo poměrně dost hrušek na takovém menším stromě, pak to bylo ještě několik let několik hrušek ročně a pak bylo po hrušni. Tvrdí že od té doby tak dobré hrušky neměl, jestli by se neměl poohlédnout znovu jinde
Jak se tu řešily ty programy pro seniory...
https://www.instagram.com/reel/DZsguk8oqyI/?igsh=eXQydm0waGUwZngy
Sweet Potato To je boží! To musím ukázat mámě, ať to navrhne v jejich klubu seniorů 
