Tam je totiž špatně skoro všechno. Práce na tomhle domě nejsou zfušované, jen se k němu nehodí, jsou strašně necitlivě vybrané a udělané. U starého domu vypadají blbě nové technologie a materiály, jsou moc dokonale stejné a linie úplně rovné. Vypadá to pak jako koláž z fotografie starého a nového domu.
Ta hrubá omítka asi má evokovat starou ruční, ale vypadá jinak. Střešní krytina je moc pravidelná, asi by stačilo si trochu dát práci s položením, pokud by na lepší nebyly peníze. Okna mají ošklivé těsnění nebo tmel a ty dělící příčky vypadají, že jsou jen nalepené na skle. Vnitřní dřevěné trámy a dveře by neměly být natřené lesklým lakem. Spáry mezi cihlami a kameny by neměly být zatřené maltou všude do stejné úrovně. Dostavované části by neměly mít ostré zcela rovné hrany. A ostré zcela rovné hrany najdete všude na domě a v domě. Proto to vypadá celé nepřirozeně.
Samozřejmě je tam navíc i ta šedá barva omítky i ta kombinace šedé a bílé, to je peklo. Zase navržené naprosto necitlivě a zpracované nevhodně. Vnitřek domu díky tomu vypadá jako vizualizace, nikoliv jako reálné fotky. Nevím, kolik by ta rekonstrukce stála, kdyby se udělala tak, jak by s ohledem na charakter domu měla. Ale často je to jen o tom vysvětlit řemeslníkům, že mají postupovat jinak a kontrolovat je pak, nebo o tom, věnovat tomu trochu svého času a sehnat starý materiál (často bývá skoro zadarmo, je to odpad při rekonstrukcích).
Mám s tím dost zkušeností z rekonstrukce domu z 18. století, z části je původní kámen, část je nově postavená. Vzpomínám si, jak architekt pořád řemeslníkům říkal, že v tomhle případě je dokonalost na škodu. A měl pravdu.