Ounz  To je týrání neviňátek!!!

Naši majú tiež obiehaci byt, obieha už druhá generácia (moje deti)

Evaeva Obíhací balkón, v osmým patře, s osmiletejma dětma! Moje zpětná noční můra ! Holky na to teda vzpomínají rády

Isca já myslím, že tady bylo vysoké zděné zábradlí. Jinak to bylo šesté patro:) Ale my tam moc nechodili, spíš babička k nám. 

Ounz hamba!

Mě fascinoval byt z filmu Snílci od Bertolucciho. Ta chodba kolem celého bytu. Znáte? 

Garfie  moora  no že jo! 

Jé, babička a děda měli obíhací byt...obíhat teda bylo zakázáno, on to byl relativně malý byt, všude přidělené dveře, ale stejně jsem vždycky byla nadšená, že se tam dá chodit dokolečka

Taky jsme měli obíhací byt! Všechny místnosti za sebou, všechny průchozí, to vše do U. Z prvního konce vedly dveře rovnou na chodbu, z druhého do špajzu a pak ze špajzu na tutéž chodbu. Na té chodbě byl záchod.

Ounz to je strasna podpasovka! 

Ounz chudinko, taky jsem vyrostla v obíhacím bytě

Hlásím dětství v domě s dvěma obíhacími patry, obrovské byty. Boží to bylo, všechny dětské návštěvy si to neskutečně užívaly. Přes chodbu se jeden čas mohla udělat ještě osmička, do přestavby.

Nas teda ten obihaci byt moc nebavil, protoze v zadne mistnosti nebylo soukromi, vsema se prochazelo. Zavidela jsem kamaradkam, ktere mely svuj pokoj a nikdo jim tamtudy necoural.

Kokoska Taky bych bývala dala přednost noře. A až v dospělosti mi došlo, že minimálně troje dveře v každé místnosti mají i stinné stránky - strašně málo volných zdí.

A ještě teda..můj první samostatnej pronájem (na ten byt pořád vzpomínam, byl skvělej) - zástavba z 50. let, ale byt měl dlouhou chodbu do L, z který se dveřma vcházelo do jednotlivejch místností a na konci toho elka byla ložnice. Koupila sem si tam několik dlouhejch koberečků. No a pak sem dostala kocoura, jehož největší závava bylo se rozběhnout, naskočit na kobereček a surfovat po tej chodbě. Když je úplně domuchlal, přišel si mňouknout o narovnání  Jo a muselo bejt všude otevřeno a on běhal tam a zpátky

Ounz

My máme jen probíhací byt. Má napříč dlouhou chodbu a věčně se tam udehrávají různé závody.

My měli obíhací hájenku - dlouhou chodbu plnou trofejí, kožešin a zbraní na stěnách, toho se většina děcek bála, a průchozí pokoje, ale mezi nimi ložnice rodičů, kam jsme s kamarády nesměli páchnout, takže to klidně mohlo být zazděné.

Jo a ta chodba byla jak na hradě. Když brácha dostal k Vánocům dospělé kolo a bylo moc sněhu, projížděl se tou chodbou.

Kokoska u nás se obíhalo chodba, kuchyně, obývák. Tam ten konflikt tvořila ta kuchyně, to je pravda.

Tak si zrovna zkouším sedět na sedačce Levi od Jecha. A mám strach, že má moc nízká záda, teď se mi sedí fajn, ale co po delší době