MP Meri Já teda jsem z rodiny, kde se na hřbitovy chodilo ze všech stran. Vím, kde mám i prababičky, pradědečky a i praprarodiče. Sama jsem ale po smrti babičky dospěla naopak k závěru, že tam chodím jen kvůli ostatním. Rodině, sousedům, protože na vesnici se hodně řeší, jestli máš upravený hrob, kytky, svíčky a tak. Pokud babička "někde" je, tak na chalupě, na zahradě, u nás, ale hřbitov je poslední místo, kde by byla. Prostě takový pocit. Raději zapálím tu svíčku doma u fotky než na hřbitově. 

Nechte tady toho, já už jsem načatá, dneska zase den debil, kdybych tak aspoň mohla pít .

my máme hrob na Olšanech kousek od brány, jen takovej kopeček s hlínou, vypadá jak hrob neznámého vojína. Dřív se starala maminka, někdy jsem chodívala s ní, vytrhali jsme plevel, zapálili svíčky, koupili kytku.

No a máma umřela nečekaně, urnu si pak odvezl brácha a má ji v práci. Trvalo, než jsem od toho hrobu našla papíry, než skončilo dědické řízení, než jsem vyřídila převod na sebe a zaplatila poplatky. Rok a půl to celý trvalo, vleklo se to řízení.. A teď jí brácha nechce vydat. Chtěla jsem v létě udělat uložení urny do hrobu, to zrovna musel do Chorvatska, podruhý zas odjel na Slovensko a pak zas přišel covid.

Takže já zas zapálím svíčku doma. Stejně je to jedno, kde je to konkrétní místo, já si vzpomenu denně. Koneckonců ještě jsem ani nebyla schopná vyklidit vedle máminy věci, je to tam všechno, jako ten den, co odešla, takže je tam pořád s náma.

Od dětství chodím kolem tohohle dětského hrobu. Vždycky mne ten přiběh zajímal, jako malé mi teta vyprávěla nějakou legendu. Teď jsem si ho díky vám vyhledala.

https://vysehradskej.cz/rycinka-maternova/

Renusatko

Já mám taky historku. Když jsme byli skautky, trávili jsme podzimní prázdniny na faře v Zátoře. Skauti pro nás přichystali noční bojovku, cestu nám značili svíčkama. V jedné chvíli jsem se radovala, že to bude super dlouhá bojovka a on to byl hřbitov o dušičkách.

Sweet Potato takhle s odstupem času je to prostě kouzelné, takové krasosmutné...

Sweet Potato

MP Meri já jezdila na hroby pravidelně. Byla to takova příležitost se potkat s rodinou, na Slovensku je to celé stěhování národů. Co jsem v Praze, je to pro mě už daleko ( navíc chybí ten volný den), tak to řeším tak, že dojdu na nejbližší hřbitov ( tam ma muž babičku a dědu) a u centrálního křížku zapálim svíčku. Někdy za ty moje mrtvé pálím svíčky v kostele. Třeba by to byla pro tebe cesta?

Jinak nad brecenim nad hrobem nevidím nic špatného a to jsem celkem smirena a nějak netruchlim. Prostě to k tomu patří.

Jinak pro ten hrob od muže dělám normálně vánoční výzdobu a s dětma to tam na Štědrý den odnesem, když jsme zrovna v Praze ( když ne, tak jdu doma). 

Sweet Potato mňa zaujali tie úmrtia v novinách. Koľko je tam mladých a väčšinou deti :(

Ve městě kde jsem vyrostla je hrob jen vzdálenějších příbuzných, které jsem nepamatovala, tam jsme chodili s mamkou jako děti na nedělní procházku, a pak do hospody vedle na limonádu a tatranku. Na hřbitově jsme ale braly ze smeťáku za zdí mašle z vyhozených kytic a věnců. To se snad nepočítá. A chtěla jsem brát vždycky hodně svíček, aby bylo pro všechny vojáky (asi 10 křížů tam je) Nemám hřbitov spojený s nikým konkrétním, se smutkem, ale s procházkou, květinami, sochami, nakouknutim do kostela. Blízcí příbuzní a zemřeli až když jsem byla starší a obě babičky nedávno. Těm jsem na hrobě tedy zatím nebyla, je to dost z ruky, ale vzpomenu si na ně často. 

Aranel Díky ...

continuity Já vůbec nevím, možná? Nikdy jsem v kostele nebyla (jako pokud nepočítám nějakou prohlídku výzdoby nebo zpívání se sborem), to se může tam jen tak přijít a někam tam jít zapálit svíčku? To si můžu přinést svoji, nebo se tam někde musí koupit (myslím, že jsem viděla někdy nějaké automaty na mince)? Žiš, já se ptám jak hotentot teda ... ale neznám nikoho věřícího, ani kdo by do kostela chodil, takže se ani nemám koho zeptat. (edit - teda jednoho vlastně jo, ale toho se ptát nechci) Babička myslím trochu věřila, tak by se to možná hodilo. 

Já měla v kostele vždycky pocit, že na mě každý pozná, že nejsem věřící (a že nevím, co si tam počít), nikdy jsem si netroufla ani sednout na tu lavici na chvíli, vždycky a jedině prohlídka ve stoje Měla jsem dojem, jako že je to jen pro "členy klubu"

MP Meri joo, a mají svou tajnou řeč!  (ještě se potím když si vzpomenu na zážitek ze studentské mše, kde mě kamarádky vzaly normálně dopředu na lavici a na závěr mi lidé okolo podávali ruku a něco říkali a já měla odpovědět netušila jak

MP Meri ja mam zkusenost jen s kostely pravoslavnych a tam muze prijit kazdy,svicky tam hori furt a jsou tam pro kazdeho pripravene,muzes zapalit kolik chces,za koho chces,prispevek je dobrovolny,ale muz vzdycky dava 5euro.

V Recku v jednom kam chodime pravidelne jsou i papirky a tuzky a muzes tam napsat co chces a jmena lidi,ktere mas rada a prejes si pro ne hezke veci.Tak to se mi libi dost ac ja jsem nepokrtena,neverici.

MP Meri ne nenos svoji svicku. Hod minci do kasičky a zapal jednu z těch, co tam někde jsou. Ve většině kostelů to tak je. Normálně si sedni do lavice, kde není páska, akorát si nevykladej nohy na klekatko ( to je taková policka před tebou v kostelní lavici). I když to taky lidi zhusta dělají. 

Mně to vždy hrozně uklidní, i když nejsem věřící v tom praktickém smyslu. Vždy si představuji to společenství a to množství lidí, celé generace, co tam prosly a hledaly útěchu. 

MP Meri svíčky v kostele se zapalují spíš v anglickém prostředí nebo v nějakých katedrálách v takových těch obřích svícnech (myšleno, že sí je zapalují sami (ne)věřící - kostelník tam samozřejmě svíčky zapaluje normálně :D ). ale na hřbitov jít běžně můžeš kdy chceš, pokud není už noc, některé se zavírají, a zapálit tam svíčku na určeném místě taky. klasicky to bývá nějaký centrální kříž (vedou k němu cestičky), nebo památník padlých z války, nebo kaplička panny marie. 

Zarinya v Řecku jsem se to naučila, ale jde to i jinych křesťanských kostelech. To mi přijde hezké,že jsou ty kostely otevřené úplně všem ( i v Rakousku třeba, ani do těch velkych katedrál se neplatí). 

continuity mne je ta recka pravoslavna vira nejsympatictejsi ze vsech uz z duvodu,ze nikdo nikoho do niceho nenuti a je to otevrene vsem.

Akorat se budu muset nechat pokrtit abychom mohli mit svatbu v reckem kostele to jinak nejde a muz o to dost stoji.

Jiná Realita To je hrozně hezký!  

Karja  výborná!!

Ja nikdy do kostela nechodila, jsem na tom asi jako Meri, u nas nebyli verici ani praprarodice (narozeni kolem r. 1900). Asi bych si tez pripadala nepatricne. Ale pred lety jsem byla v Armenii a clovek kdyz pak zapalil v tom opustenem skoro tisic let starem kostele svicku, tak to bylo uplne neuveritelne magicke. Neuveritelne genius loci 

Sweet Potato To je hezký, že si někdo dal tu práci. A všimla sis, kolik malých dětí je v tom oznámení?

Luna Připomněla jsi mi moji dětskou historku, ale už jsem ji tady určitě říkala. Já si taky jako dítě hrozně oblíbila jeden zapomenutý a zarostlý dětský hrobeček, dokonce jsem se o něj chodila tajně starat, to mi bylo tak kolem deseti. A jednou jsem ho ukázala babičce, když jsme šli ze hřbitova a ona tak nezúčastněně prohodila "to je naše Martička". Byla jsem úplně v šoku, babička mi pak vysvětlila, že to byla její druhorozená dcera, zemřela v půl roce a nějaká vzdálená příbuzná, stará panna (v té době taková stařena s velkým hrbem, jako děti jsme se jí trochu báli), ji poprosila, aby jí to mrtvé dítě darovala a ona se mohla starat aspoň o hrob....babička se u toho hrobu nikdy nezastavila, ani se o něj nestarala, až po její smrti před pěti lety se o hrob postarala moje máma a její sestry.