Garfie Ajo, promiň, nečetla jsem asi všechno.
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
Potrefenáhusa Nejdřív mi blesklo, jak takovou zajímavou věc, jako jsou děděčkovy deníky, můžeš mít ještě nepřečtenou. Ale hned se mi vybavilo, jak jsem četla deník letce RAF. Ač kromě stýskání po nejbližších nebyly ty zápisy nijak emotivní, bylo to pro mne srdce trhající čtení. A to mi tehdy bylo kolem 15. Myslím, že teď bych se z toho asi složila. Takže vlastně chápu, že jsi ještě nenašla odvahu deníky přečíst. Ale je to krásný, že se vám deníky dochovaly 
Vyfotila jsem vám Ryčinku. 
Víc.než sto let starý hrob
Sweet Potato To je ještě hezčí než na tom původním odkazu!
Sweet Potato to je hezky,ze o ten hrob po tolika letech jeste nekdo pecuje.
Občas se podívám na mp. Většinou je tam mrtvo, ale včera to tam ???? zase někomu nandala a je teda fest hnusná.
tv Ty otazníky, tipuju Giulietta?
Sweet Potato jo, opice.
když už jste tu v té dušičkové náladě, tak před lety se mi na hřbitově stala legrační příhoda. Z rodiny po tátovi máme velký hrob z leštěné žuly a na něm motiv tiskaře čtoucího noviny, v pozadí tiskárnu a v předu sazečský stroj s písmeny. Štráduju si to zamyšlená v pietní atmosféře k tomu hrobu a před ním stojí malá holčička s nějakými lidmi, hned jsem zbystřila, že by nějaký vzdálený příbuzný? Zvědavost a napětí z nastalé situace mi rozbušlia srdce. A když jsem už u nich skoro byla a nadechla jsem se, že je pozdravím a zeptám se, jestli patří do rodiny, tak z tý holčičky pobaveně vypadlo: HELE POČÍTAČ, TO ASI BUDOU NĚJAKÝ POČÍTAČOVÝ BLÁZNI ...
Reakce na dzizisketa:
Podle mě mají Piráti moc málo levičácké názory. Druhá Kominterna by byla potřeba jak sůl.
No ty vole 
Jinak ty rodinný historky jsou super... a mě zrovna požádal zeť, jestli nemám nějaký starý fotky aspoň, že by to zřítelnici zajímalo. Tak hodlám dát do vánoc dohromady něco - prarodiče se narodili ještě za RU, vzali se za první republiky, život zajímavej... něco málo příběhů mám i o jejich předcích ještě (kterak neprovdaná předkyně odkázala celý grunt ruskému válečnému zajatci... kterak prastrýc unesl jeptišku a oženil se s ní 
, o dědovi v koncentráku a babičce, tahající na útěku dva aplégry po lesích a pytlík mouky platící rodinnými šperky ani nemluvě - příběhy veselý i smutný). Snad to nějak stihnu!
barbucha jen piš barde, piš..mně strejda vyprávěl příběhy z války jen jednou, když už ležel na konci života v nemocnici a mě mrzí, že jsem si to nedokázala zapamatovat a tak odešly s ním 
tv Kdekdekde presne? Jsem si udelala guacamole, mam nachos a schazi mi trocha guilty pleasure...
Já si začala zapisovat takový střípky ke konci, když ještě babička žila - a moc mě mrzí že jsem s tím nezačala dřív.
Na druhou stranu mě moc potěšil ten zájem, protože jsem doteď nevěděla, jestli by to někoho (kromě mě) zajímalo. Ale unesená jeptiška sklidila velikej úspěch už při ústním vyprávění
barbucha koukam ze muj pradedek, ktery za 1.svetovy prohral v kartach dum, je slabej cajicek. Meli k tomu malinky hospodarstvi, ktere tu rodinu se 6 detma zivilo, v te dobe vyhra. No prisli o to, i kdyz prababicka prosila toho vyherce co mohla, neoblomila ho. Valku nejak preklepali a pak umrela prababicka na spanelskou chripku. Dedek to neunesl a po nejake dobe se hrdinne obesil, cimz dvema nejstarsim dceram nechal ty mladsi deti na krku. Muj dedecek zrovna koncil gymnazium, takze pak nesel na prava, jak chtel, ale hezky sypal do kancelare, aby vydelaval. Ani dal to dedecek nemel v zivote jednoduchy, v 50. letech ho vyhodili i z ty kancelare a nastoupil v cihelne. A umiral kratce po sedesatce za strasneho utrpeni, kdy na nem zkouseli ruzne lecebne postupy a po pitve se snad ukazalo, ze ten problem, na ktery ho "lecili", vubec nemel.
Pavlena Zkusila jsem tam vlézt a vyběhlo to hned v 1.vlákně - stížnostech.
To jsou věci... k mým nejoblíbenějším patří prababička, která se zbláznila do fešáckýho učitýlka a trvala na něm, pročež byla rodinou vyděděna. Načež fešácký učitýlek se sice stal řídícím, zplodil osm kousků (moje babička se narodila už jako pohrobek), aby následně zemřel na choleru. Prababička je příkladně vychovala, kluci "dostali" všichni vysokou a holky věno, nicméně zjevně zapomněla na hříchy mládí a chování své rodiny a mého dědu do smrti odmítla přijmout, neboť byl voják (kočovnej život jak cirkusáci, zněl její názor), a nikdy v životě ho neoslovila přímo, i když s ní seděl u jednoho stolu: "Zeptej se ho jestli chce dezert"
Karty naštěstí u nás neprobíhaly, jen ten prastrýc s jeptiškou trochu pil. Jako doktor objížděl svoje pacienty na kole, a často ho tahali z pangejtu...
barbucha to jsou pomluvy, určitě se jen kochal
