MarcelaN ano, já ještě pracuju ( i když už bych nemusela a asi i brzo skončím). Ale děti si k nám beru schválně na dva týdny a schválně všechny čtyři vnoučata a navíc i neteř, protože za

a) jinak se přes rok moc nevídají a takhle mají možnost víc se poznat, jako sestřenice a bratranci, mít víc společných zážitků, kořenů a vůbec vzpomínek jak na sebe, tak jednou i na mne

b) razím heslo, že čím víc dětí, tím méně práce (ano, nakrmit je musím, takže snídaně, svačiny, obědy, večeře, ale ony už pomáhají - protože chápou, že v tomhle větším množství prostě pomáhat musí všichni, takže i ta tříletá pomáhá, a jak ráda), a pak spoustu času stráví sami navzájem hraním

c) mám je ráda u sebe, protože ani já je přes rok moc často nevidím (i když jsou od nás každý cca 150 až 200 km, je to na různé strany, takže se navštěvujeme opravdu tak max jednou do měsíce) a chci je poznat víc, než jen ze skype a telefonů, když je mám u sebe, tak je mnohem lépe poznám i já. A mám se pak také s nimi mnohem víc o čem bavit.

I když je to náročné, řekla bych, že to lepší převládá a vzpomínky na ty týdny jsou skvělé. Teď ještě dodělávám fotoknihy z těch dvou týdnů, které jim dám. Mám takové i z minulých let a často, když přijedou přes rok samostatně, se jimi probíráme a vzpomínáme.

A dělám to dobrovolně, samozřejmě. Ani dcera ani syn by mi sem děti bez domluvy jen tak "nestrčili". A pro mě je naopak velké zadostiučinění, když pak celý rok slýchám, jak se sem děti na těch 14 dní těší.

Příští rok už budu v létě asi doma, tak to možná i protáhnem. Vždyť oni tak rychle rostou a za pár let už se mi na prázdniny tady a výlety vykašlou. Tak kdy, když ne teď?

Šmarjá pardon za tu litánii!

Torrah podle seš super babička a děti budou mít krásné vzpomínky! 

Evaeva v ty vzpomínky doufám moc! A hlavně doufám, že si spolu ještě užijeme hodně legrace, protože s nimi cokoliv podnikat je skvělá zábava.

Torrah To máš pravdu, čekat na důchod a na prázdniny s teenagerem nemá smysl! Hezky to děláš;-) 

MarcelaN Někdo je depresoidni typ, třeba já, na mě to jde, jen doctu tvůj příspěvek! 

MarcelaN Obe jsou v duchodu. Ale to je jedno. A deprese neni z hlidani deti, nastesti uz dobry, vcas zastaveno.

btw...

Skoro si zacinam pripadat provinile, ze bych si po 10 letech s detma, praci a zdravotnich problemech chtela treba tyden odpocinout. 

Karja mně to přijde naprosto normální, no. I když vím, že všude to tak asi není. Což je škoda pro všechny, pro prarodiče, rodiče i děti.

Luna to je mi líto, že to máš takhle. Ale hlavně, že už je deprese aspoň trochu zažehnána. Je to ale škoda i pro ty babičky, vždyť ty děti tak rychle rostou... za chvíli, i kdyby nakrásně chtěly, už s nimi nebudou chtít být ta děcka.

MarcelaN Někdo je depresoidni typ, třeba já, na mě to jde, jen doctu tvůj příspěvek! 

​

Torrah ja mam dvouletou dceru a kvuli me onkolecbe ted byla temer kazdy tyden s prarodici, i se o ni starali nonstop, kdyz jsem byla na operaci. A co mi moje pracujici mama rikala, tak zasadni rozdil je v tom, ze i kdyz jsme u nich byly s malou kazdy tyden od utery do patka, tak oni si proste odpocinuli o vikendu a zase se na ni tesili, zatimco ta pracujici matka je s ditetem porad. 

Torrah Jojo přesně. Já jsem třeba chodila k babičce hrozně často i jako ten teenager, prostě jsem to tak měla zážite, že se tam prostě chodí, tráví se s ní čas, protože ona ho hrozně moc trávila se mnou v tom ranném věku. A jakože objektivně tam fakt nebyla v těch mych telecích letech zadna velká zábava, ale už to bylo takové jak automatické, jít k babičce a dědovi na čaj:-D 

Zuzuli Jj přesně tak, ono stačí na to vydechnutí fakt i jen chvilinka, chvíli ,,nic nemuset,,;-)

Zuzuli samozřejmě, že ten oddech je při dlouhodobém hlídání nutný. I když po pravdě znám asi čtyři rodiny, kde babičky suplují z různých důvodů matky, mají osvojená vnoučata jako své děti a starají se o ně nonstop. Tam tedy klobouk dolů. Ale nedivím se, kdyby bylo potřeba, taky bych to udělala, samozřejmě.

Torrah No, abych rekla pravdu, uz k nim vazne ani nechteji.  Ale jsou horsi veci, ja jsem taky s babickama nemela vztah, spis jsem se jich bala.

MarcelaN Moje mamka byla doma dřív, než se mi narodil první syn...například. Moji kluci jí vůbec neznají, nezajímá je, protože oni moc nezajímali ji. A teď tady byli týden sami, mamku ani nenapadlo jim udělat třeba jeden oběd. To tchána napadlo. Je mu 82 a oběd jim uvařil a ještě dovezl. Mě to mrzí, protože já u své babičky byla pořád, ona nás tam chtěla, měla nás vždycky plný dům, kolikrát i 13 a měla jsem s ní perfektní vztah. Druhá babička byla hodně akční, dlouho pracovala, ale třeba na víkendové přespání si nás brala nebo na oběd pozvala celou rodinu. To moje děti bohužel neznají. 

MarcelaN 

To s tou depresí ze starání se o děti to nemyslíš vážně, že ne? To jsi jen dřív psala než myslela, viď? 

Torrah Takhle přesně to bylo u nás. Mimoto, že my jsme tam jezdili i skoro každý víkend s našima. O těch prázdninách jsme se tam sešli vždycky všichni, takže mimo sourozenců mám bratrance a s nimi většinou dobré vztahy a vím, že se na ně můžu spolehnout. 

Renusatko to bych byla moc ráda, kdyby to takhle fungovalo i u nás... já byla jedináček, mám jen jednu sestřenici a s tou se právě moc nevídám. Tak třeba to u těchto dětí zafunguje :)

Torrah Tvůj přístup k prázdninám s vnoučaty je moc hezkej :o) Já teda neměla babičku nijak akční, ale na prázdniny, co jsme u ní trávili se sestřenkama, vzpomínám moc ráda. A popravdě jsem tam ráda jezdila i jako teenager.