Karja no já byla trapně hodná:) zase si myslím, že by mě nestalkovali hned, jak bych se zdržela hodinu po tréninku, stejně jako mi hned nevolali, mobil jsem měla. Telefoní čísla na kamarádky taky měli, ale myslím, že to nikdy nepoužili.

Gatita Ale ono někdy pomůže už to, že ti někdy, koho neznáš (a koho tím pádem nepodezíráš z toho, že to říká, pře tě má rád), řekne, že to je prostě těžká situace a že to vlastně zvládáš skvěle. Navíc často už tím, že to na něj tak nějak vyleješ a obrazně ho nemusíš šetřit, ti pomůže si to v mysli nějak zorganizovat. Tím vůbec neříkám, že je to všechno, co psycholog dělá, ale už tyhle dvě věci můžou dost pomoct.

Jinak to smání, že člověka fakt bolí břicho, jsem už taky strašně dlouho neměla.  Ale u mě je to tím, že se nedostávám už do těch situací, nejezdím s oblíbenou kolegyní na služebky a nehraju s kamarádama hry na hrdiny s dvojkou (nebo trojkou :-) vína. Respektive hraju a pořád je to zábava, ale ten alkohol nějak napomohl uvolnění a trochu blbnutí v tý hře, který pak tyhle záchvaty smíchu spouštělo.

Karja Já jsem se doma se svými pohnutkami taky  moc nesvěřovala a když jsem šla na zábavu, nezbylo našim nic než věřit, že jsem skutečně tam, kam jsem řekla, že jduProblém nastal, když jsem se, pochopitelně naprosto výjimečně, vrátila domů až za kuropění, případně druhý den, někdy přišel i průplesk. V rámci svého rodičovství jsem uplatňovala  pristup, že věřím, že mi dečka nekecaji, a kupodivu jsme se všichni ve zdraví dožili jejich dospělosti. 

Řvousenka No vono je lepší věřit. Já taky myslim, že to naši museli hrát, že mi věří, že přece nemohli být tak blbí:-D

Evaeva já průběžně telefonní čísla na kamarády vyžaduju a už jsem i použila, když se synek neozval 2 dny po odletu, na SMS neodpověděl a telefon nebral, bo vypnuté zvonění. Nebo nahlášený příchod v devět a v jedenáct ještě nebyl doma. Ještěže ti jeho kamarádi mají lepší baterky a po vyučování zapínají zvonění.

A pak jsem se taky jindy při žádosti o telefon na Terezku od dcery dozvěděla, že teda ven jde vlastně s Kubou. No, tak teď už si snad nevymýšlí, když jsem si jen uložila jeho číslo a popřála příjemné odpoledne. 

Gatita já si zrovna nedavno rikala, že už se fakt hodně málo směju. Ještě tak v práci, doma fakt málo. Co mě ale rozesmalo fakt hodně, byla fotka aktivistů, co se ve filharmonii prilepili k zabradlicku před dirigentem. A oni to zábradlí vytáhli a přenesli ho na chodbu i s lepičema. To jsem se smála i víckrát.

Makara

Já musím říct, že mě to ani neotravovalo, chápala jsem, proč to chtějí vědět. Nejvíc mi vadilo, když můj nahlášený příchod neodpovídal jejich představě. (Ale mami, všichni můžou do xxx)

Když byl syn loni v první třídě, měla jsem v práci audit a družina měla syna poslat v určitou hodinu domů. Audit skončil o něco dřív, já dorazila domu v době, kdy uz tam syn měl být. Domu muže jít několika různými cestami. Půl hodiny jsem se snazila dovolat do družiny, celou dobu bylo obsazeno. Kdybych se mu mohla dovolat na hodinky, mohl mi říct, že ho vypustili omylem později a já si ušetřila nervy. 

Mně zas přijde na hlavu padlý říkat hodinkám, který udávají polohu sedmiletýho dítěte, šmírování.

Pinot Noir Mně nějak z principu prostě vadí používání všech zařízení umožňujících sledování vlastních dětí, puberťáků i adolescentů, případně manželů nebo sambů

Řvousenkamanžele ani jiné dospělé lidi bych do toho netahala, o tom tu nikdo nemluvil.

Pinot Noir Tak naposled: domnívám se, že děti každého věku jsou schopné přežít i bez průběžného udávání své polohy pomocí různých elektronických vychytávek. Tim bych svou úvahu na toto téma uzavřela a popřála rodičům pevné nervy.

Řvousenka tak přežijí i bez kvalitních bot, zdravé stravy, hraček, sportovního vybavení, některé by přežily i bez léků a očkování...

Pinot Noir mně přijde hlavně super to volání, pozorovat jeho polohu cestou ze školy úplně v plánu nemám. Ale hodit se to může.

Pinot Noir Jo, já si říkám, že když pujdou holky do školy do města, tak jim to asi pořídím. Ono mi to pak ulehčí hrozně i jinak, že bych je "bez toho" asi nepustila a třeba vozila autem o rok déle. A takhle jo. takže ono je otázka, jestli to v tom utlém věku spíš nějakej rozlet i nepřidá než vezme. 

Evaeva Karja já nad tím ještě vůbec nijak neuvažovala, nemám představu, co bude za rok, jak budu pracovat, co bude s mladším, jak schopný nebo neschopný bude starší, jestli se odvážím ho nechat jít samotného... Je tam spousta neznámých, tak se tím vůbec nezabývám. Ale vidím to spíš jako Karja - že ten elektronický dohled by mohl napomoci spíš dřívějšímu osamostatnění.

Já se teda nejvíc bojím dopravy, ale před tím, aby nevlítli pod kola, je bohužel žádné hodinky neochrání.

Já se přiznávám, že přibližné hlášení o pohybu a poloze jsem vyžadovala i od spolubydlících, protože to beru, že lidi, co spolu bydlí, za sebe mají určitou zodpovědnost, i když nejsou rodina.

Evaeva Volání neberu vůbec jako šmírování. Od toho ten telefon je. Sledovat polohu, hlavně při tom, když vidím, jak ty GPS fungují, mi přijde spíš na prášky. Dítě doma a já ho vidím v rybníku. Přišlo mi úplně normální, že kluci chodili domů sami, bez sledování a z domu zavolali, že došli, případně jsem zavolala já. Popravdě nikdy mě nenapadlo je sledovat, kde jsou. 

Pinot Noir U dětí malých, kteří začínají chodi sami domů, třeba ze školy, to ještě chápu, i když bych to sama nedělala. U starších opravdu ne, bez toho, aniž by to věděly a souhlasily.

To stejné je totiž třeba u sledování polohy co mám u běhání na hodinkách. Minule mi nešlo vypnout hlášení o nehodě, přitom jsem s hodinkama omylem práskla do sloupu. Manželovi se odeslalo hlášení, ale poloha úplně někde jinde, mimo cestu, v lese a u vody. Zbytečně zděšení. A když na těch hodinkách kolikrát vidím, kudy chodím, tak se nestačím divit. Třeba v městské zástavbě to skoro nefunguje. 

Gatita On taky kazdy psycholog pracuje s temi klienty trochu jinak, maji ruzne zamerene vycviky a pak vyuzivaji treba trochu jine postupy, takze je dobre, aby si ten konkretni psycholog a klient dobre sedli. Proto neni od veci, kdyz by ti jeden nevyhovoval, zkusit jineho, myslim, ze profik by ti i doporucil nejakeho sveho kolegu, o kterem by si mohl myslet, ze by ti vyhovoval. 
Ja mam psychologa v rodine a jsme si dost blizci, takze kdyz jsem potrebovala psycholozku, rekla jsem mu, co zhruba bych rada resila a ceho bych se chtela dobrat, ani jsem nemusela zachazet do zadnych podrobnosti, a on mi poradil konkretni kolegyni, ktera pracuje urcitym zpusobem, a byla to trefa na prvni pokus.

Pinot Noir u nás je ta doprava nejmenší strašák asi. Jedna škola je dostupná naprosto bez přechodu, k druhé sice dva přechody musíš překonat, ale takové malé parkovištní cesty. I další školy jsou v pohodě, na metro taky dojdu bez přecházení. Ale tohle hodinky ani telefon stejně nevyřeší. Myslím, že volání bude stačit. Ono ten samostatný pohyb stejně můžou hodně ovlivnit věci jako bojím se odemykat prázdný byt a tak