Dceři jsme pořídili mobil ve 3. třídě, protože začala dojíždět do školy hromadnou dopravou. Měla nainstalovanou rodičovskou ochranu family link. Ale bylo to primárně kvůli kontrole času stráveného na tel. a kontrole toho, co si stahuje. Bylo tam samozřejmě i to sledování polohy, ale nikdy jsem ho nevyužila. Když došlo k vykolejení z normání situace, tak jsem volala nebo bych jela tam, kde dítě mělo jít. U těch malých stejně člověk přesně ví, kde se má nacházet. Potvrzení polohy by mi bylo celkem jedno, pokud by dítě mělo být doma a telefon nebralo. Stejně bych ho jela hledat. A pokud se bavíme o fatálních věcech, tak dnes už každý asi ví, že telefon udává polohu a ten, kdo by dítěti ublížil, by ho stejně asi někde odhodil apod.
Nám přišlo důležitější tu zodpovědnost přenést právě na dceru. Pokud je změna, dát nám to vědět. Stalo se jí, že zapomněla, telefon měla s vypnutým zvoněním. Tak jsme volali kamarádkám apod. Jen zjištění polohy by mě teda neuklidnilo. Teď je dceři 13 a už family link nemá. Přišlo mi to jako logický krok, udělení větší důvěry. Ale strach mám o ni čím dál větší, jak už je samostatná, jezdí na výlety s kamarádkama, sama na trénink. Jenže to už je asi nafurt. Kdybych byla zvyklá na kontrolu polohy, asi bych to nikdy nevypnula. Pořád by mi to přišlo, že je ještě brzy.
Na druhou stranu, moje máma je strašně úzkostná a mně to docela hodně ovlivnilo dětství i dospívání. Tak se teď snažím to nedělat dceři a nepodléhat strachu o ni.
