EvaevaJá se nebála. Jen jsem byla poslušná hodná holka, tak jsem seděla doma, aby máma neměla strach. V dospělosti z toho byla slušná frustrace a pocit zmaru.

Kan upřímně, máme v rodině takový hodně smutny případ, kdy to s děckem na intraku na střední nedopadlo vůbec dobre, těch důvodů tam bylo asi víc, ale tohle byla poslední kapka.

Takže ano, když to dopadne dobře, je to super, jenže ani to, že dítěti necháš volnost, není záruka nějakých výchovných úspěchů. 

Resp. moje děti samozřejmě zuří, když je honím do učení. Ale tuhle jsem starší řekla, že mi je to už jedno. Ať sedne a napíše prohlášení, že je to na ní a ona mi nebude nikdy vyčítat, že jsem ji nechala být a že nedosáhla v životě, co chtěla a mohla.

No tak nenapsala nic, prý je to moc formální. A to je vcelku rozumná a odpovědná. Ale na převzetí odpovědnosti za svůj život se ještě očividně necítí. 

notna Nj, ja ted na tohle nemam bohuzel cas...

EvaevaJá se nebála. Jen jsem byla poslušná hodná holka, tak jsem seděla doma, aby máma neměla strach. V dospělosti z toho byla slušná frustrace a pocit zmaru.

​No to je presny!!! Prosimte, ja snad budu vyzvidat, jak ses s tim popasovala, to ja jeste vyreseny stoprocentne nemam.

Luna Storprocentně to taky vyřešený nemám a ani mít nikdy nebudu, si myslím. Stálo mě neuvěřitelných hodin jen to pojmenovat a přiznat si, jak se to na mě podepsalo. Jak říká Gere v Pretty woman, že ho stálo x tisíc u psychoterapeuta říct, že otci něco zazlíval. No, tak tak nějak u mě A to já to ani neřekla přímo máme, jen si to pojmenovala pro sebe.

notna No ja jsem prisla o mladi. Tak nevim, jak se s tim vyporadat. Ale budu uz to muset pustit.

notna já se bála jako mladší, ale do sklepa za tmy nejdu ani teď. Jinak jsem moc újmu neutrpěla, oni mě naši nakonec skoro všude pustili, ale ty upozornění okolo

Mne nasi nechali dost volnou ruku, ja byla teda vzdy takova opatrna a svedomita. Takze jsem z tech vesnickych zabav spis tahala domu ty kamarady, co to prehnali apod. Sedmnactiny jsem treba slavila s pritelem na Slovensku, kam jsme spolu jeli na dva tydny na dovolenou. To uz jsme spolu rok chodili...To by rodice nekterych z vas asi museli krisit

continuity Tak záruku nemáš nikdy a nejsem blázen abych očekávala bezproblémový průběh života. A vinit rodiče za to, že jsem nedodělala školu by mě fakt nenapadlo. To nám doma říkali, převzít zodpovědnost za svoje rozhodnutí a nést následky.

Kokoska no, takhle zpětně myslim, že otec jednal na základě svejch vlastních nejistot, určitě vlastních zkušeností a v neposlední řadě je to dost pohodlný, mít dítě zavřený doma, pak ty strachy o něj opadnou. Já jsem obecně prodělala dost direktivní výchovu, nic co by jeden chtěl :)

notna seš dobrá :)

Jos když jsem začala chodit s mužem, naši se o mě úplně přestali bát, oni si ho hrozně oblíbili. S ním jsem mohla kamkoliv, bylo mi teda už 18. Ale na první "dovolené" se spolužáky jsem byla v 16. Stálo mě to teda hodně přemlouvání. Ty strachy ale byly spíš z okolí, já právě byla taky taková zodpovědná.

Jos nase by nikdo krisit nemusel, sedela bych doma. Muj nejvetsi extrem byl silvestrovsky vecirek u kamaradky, ze ktereho jsem se vratila v 1 v noci za doprovodu dvou spoluzaku, kteri se nade mnou ustrnuli, abych nemusela jit sama pres cele mesto kolem nekolika hospod. To bylo tusim nekdy ve druhaku na gymplu. Priste uz jsem nikam nesla, abych nasim nekazila vecer strachem o me... Ja se vlastne hned po skole vdala i proto, ze jinak by me v ty Praze snad ani samotnou nekde v podnajmu nenechali.

Ounz povidej mi o direktivni vychove :(

Ounz To bylo u nas podobne. Velmi nejistej otec a tiha pripadny viny prehozena na mamu. Listovni tajemstvi teda nikdo neporusoval, ve vecech mi nepatral a myslela jsem si asi vzdycky, co jsem chtelaNejak to nahlidnout a zpracovat...asi me vzdycky popostrcily velmi neprijemny zivotni udalosti. Prvni tak v 25, dalsi po tricitce a to hlavni vyrovnani s tim, co bylo, prislo az s odstupem po jejich smrti. Plus nahlidnuti do jinych rodin, kde se treba tohle nedelo, ale dely se jiny pro spokojenej zivot nepouzitelny veci. Koukat zpetne na pubertu a mladi jako na zkazeny by mi kazilo zivot tady a ted. Plus jak pise notna, prece tu karu neposlu do dalsi generace dal. Ale je to nekdy boj, urcite ty nezdravy vzorce nepremazu na 100% a nekde obcas cihaj na svoji prilezitost;)

Já byla od čtrnácti na intru, další rok už pro nás nebylo místo (patřil k jiné škole), tak s kamarádkou v pronajatém pokoji u cizích lidí. Dohled žadný, jednou týdně telefon domů z telefonní budky. Mohla jsem dělat, cokoliv jsem chtěla. Tak jsem si po večerech četla.

Kokoska To lituju, to muselo byt moc tezke. Doma byl vzdycky docela tlak na vykon (ze strany babicky), coz me ovlivnilo dost negativne, ale zrovna ta volnost byla ze vsech stran. I babicka vedela, ze jsem tak zpracovana, ze ji na vsi ostudu neudelam . Ale zas je pravda, ze treba v Praze jsem na zadne diskoteky nechodila, nejezdila na festaky. Spis nuda, max to kino nebo divadlo. Az si tata myslel, ze jsem asi kapku divna. Vysoka byla uplne zazdene obdobi, tech par party bych spocitala na prstech jedne ruky. Vlastne nejak vic "parit" (ruzne akce, grilovacky, vanocni svaraky, oslavy Silvestra) jsem zazila az kolem tricitky pri prestehovani na periferii. 

Pinot Noir

Luna Kdyby máma ještě žila, otvírá mi poštu i teď. A jak mi někdy ve dvaceti tahala z pod polštáře tu, kterou jsem si ze schránky stihla vybrat sama, to už jsem tu asi psala.

mirajo no, ta vina, přehozená na mámu, sedí..a myslet jsem nesměla!

Dost me to ovlivnilo, některý věci už budu mít asi navždy jinak, než třeba ostatní, ale zpětnej náhled už jsem taky do jistý míry získala, nejdřív teda na mámu, kterou jsem taky 'vinila' z nějakejch věcí, že prostě dělala co mohla, je jen člověk a je prostě  taková jaká je a jak řekla jedna moje dobrá kamarádka 'máma je jen jedna' - zní to jednoduše, ale asi se to holt musí slyšet i od ostatních..a teď to zkoušim i s otcem, to je trochu těžší, tam kromě omezování a zákazů probíhaly nějaky nepěkný řeči, občas..

Zkažené mládí tomu ale neříkám. Prostě nějak to bylo, jinak to holt být nemohlo, nějak jsem se s tím popasovala a pasuju se teda i teď, ale stavět na tom celý svůj život nechci.