DruI já se nemůžu přenést přes to vyhazování cizích věcí. Jako odpadky taky vyhodím, ale obrázky holt schovám, ať jsou, jaké jsou. Za rok starší vyhodí všechny, mladší aspoň některé. To zase tolik místa nezabere a do patnácti na nich trvat nebudou. Horší jsou ty velké výrobky, které z očí nesejdou, to je vždycky boj. Hračky schovávám téměř všechny (chci je schovávat), jinak by to byl taky problém.

DruI je to povahou. Jak pises o dceri, tak se v tom poznavam. Do dneska mam s vyhazovanim problem, neumim se rozhodnout a je to desne vycerpavajici. Taky se mi uz nekolikrat stalo, ze jsem se na sebe nastvala, ze skladuju blbosti a vyhodila veci, ktery jsem vyhodit nemela. Jako vylozene odpadky samozrejme vyhodim, ale veci funkcni a zaroven nadbytecne, to je velky problem. Dost mi pomaha to odnest na charitu. 

Na zaklade tejto diskusie som si uvedomila, že som asi hromadic. Bordel šuplíky mám viaceré, nevyhodim detské veci, či už hračky alebo tie výrobky. Snažím sa redukovať, ale sentiment je sviňa.

Normálne ste ma naladili, že spolu s upratanim vianočnej výzdoby, budem aj triediť všetko. Ono veci mame upratané o nič sa ru nepotkyname, ale takt ten mismas tu je. 

Asi by to chcelo objednať zas kontajner

To je fajn diskuze. Momentalne se topime v hromadach veci, pro ktere proste neni misto. Jde o dve kategorie, a to veci deti (hracky, vyrobky, poklady) a roznosene obleceni. Ja nechci nektere veci po jednom pouziti hazet do kose na spinave pradlo, ani vracet nevyprane do skrine. Takze mam cely mesic vyndane treba 4 vlnene svetry, kancelarske sako/kalhoty, pak to vyperu nebo odnesu do cistirny, ale hned druhy den to zacne nove. Detske oteplovaky take nechci dokola prat, ani davat zmazane do skrine. Prave uvazuju o tom stojanu. 

​Ano, celej den běhám jak křeček v kolečku a stejně tu ten bordel je a dokončit to musím, až když je v půl 10 uspím.

Ale nechtěla bych to jinak, pro mě je ten vizuální pořádek fakt důležitej, vlastně tím důležitější, čím víc je ten ten s dětma chaotičtější, jestli to dává smysl. Pro mě je uklizený prostor zdroj uklidnění, takže se tomu snažím přiblížit jak jen to jde. 

Ja tohle moc nedělám, protože čím větší úsilí na ten úklid vynaložím (vstavacka v pul 11 z postele a jeste uklidit, na to uz proste nemam) a cim lip uklizeno je, tim vic me pak drasa, jak se to tu mění zpátky ve skládku....ale je to těžký, ty krámy všude fakt vedou hodně rychle k prestimulovani nervový soustavy stejne jako ten vecnej křik

... rozbité to není, akorát to nepotřebují. To fakt nevím, jak jim vysvětlit. Pořád je to jejich věc.

​Chápu, že ne každej to musí mít jako já Ale vřele doporučuju jim aspoň ten základní smysl pro střídmost zkusit předat. Argumentu, proč nevlastnit hodně věcí je celá řada (snazší uklid, menší zahlcení, prostor pro nové věci, místo na hru, věc která jim už neslouží, může dělat radost jinde ...). Jakoze z pohledu dospelyho bude ten detskej pokoj pořád "plnej krámů", ale musí to mít svoje limity. 

Nicmene jak se ti snažila naznačit continuity u cas to půjde asi blbě. Bylo by totiž nutné začít u tech pomyslných kufrům ktery tvoří urcitej precedens

Potrefenáhusa Jo, souhlas. Proto obvykle dojdu k závěru, ze jádro problému je v samotný existenci věcí A jsme zase na začátku - třídit, vyhazovat a hlavně - nenakupovat!

Priklad z posledního týdne - Ježíšek nám přinesl novou rychlovarku. Stará byla funkční, ale blbě se z ni nalejvalo a esteticky se nehodila. Meli jsme ji asi 5 let. Konvice jsme vyměnili, starou bych teoreticky mohla hodit na Vinted, ale měla trochu poškozený kabel, takový věci neprodávám. Druhá štace je obvykle položit na popelnici, kde to zmizí tak do hodiny, ale muž vyhodnotil, že poletí do elektroodpadu. Měla jsem ji ráda, ale ani na vteřinu me nenapadl jinej postup. Ale vím naprosto přesně, že moje mama by ji uložila do garáže, protože funkční byla, tak co. Tam by se válela dalších 20 let, mezi křivou lampou, židlí bez jedny nohy, starejma detskejma hrackama, kolem s rozbitou přehazovačkou, bruslema, ktery zrovna nikomu nesedí velikostí a doslova MILIONEM dalších veci stejné kategorie. Takže ja dělám všechno proto, abych se tam nedostala

MP Meri podle mě to srovnání s kufry hrozně pokulhává. Ty kufry totiž mají svoje místo a cílem je, je uklidit, i když to trvá dýl. Nechci je vyhodit. Ty hračky, kterých se chci zbavit, taky nějaké místo měly/mají, ale narozdíl od kufrů nestačí je dát, kam patří, mají je poslat dál. A já samozřejmě rozumím těm argumentům, proč toho mít míň, ale pro moje děti to argumenty nejsou. A právě mně u toho vždycky napadá, že cizí se líp vyhazuje, oni by moje věci taky určitě protřídili Jako jsou to dvě krabice, díky tomu nezískají víc místa na hraní, nedostanou nic nového, nic z toho. Jako nejlepší mi prostě vychází jim část těch peněz z prodeje věnovat. S krabicovými výrobky už si nějak poradíme, holt tu vždycky chvíli straší.

MP Meri tak takhle vyhazovat, jako ty tu konvici, problém nemám. 

MP Meri jo, mne dala mama rychlovarnou konev pred asi 15 lety, keramickou concept a ta konev tak příšerně smrdela plastem a voda v ni uvařena taky, ze se nedala používat, byla i na reklamaci, kterou neuznali....a ted, kdyz tu mama byla ted o Vánocích naposled, tak rikala, ze tu konvici pořád ještě nevyhodila

Friga No, já sama jsem dospěla do bodu, že nejlepší prevence toho vnitřního boje u vyhazování věcí vůbec je si těch věcí pořizovat fakt minimum. Což se ale s dětskejma věcma úplně nedá :o)

Evaeva No, vzhledem k tomu jakou má dcera produktivitu, tak právě obrázky vyhazovat musím průběžně, protože za rok by se toho nastřádalo tolik, že by se pod tou vahou mohla propadnout podlaha ;o)

EvaevaRozumím, já prostě jdu příkladem. Není to tak, že vyhazuju hlavně jejich věci. Proste třídění a "posílání dál" je u nás častá aktivita ve všech oblastech, pro děti je to tím pádem normální. 

Potrefenáhusa

MP Meri já si myslím, že oni to takhle vůbec nevnímají. Svoje věci logicky tolik netřídím, už jaksi nerostu, a oni vůbec netuší, že jsem vyřadila čtyři trička nebo osm krabiček z kuchyně.

Je zajímavé to tu číst a pak se rozhlédnu kolem sebe z postele a vidím věci 4 lidí na zemi, sušák s prádlem, plný noční stolek, vánoční stromek a dva prázdné kufry v chodbě. Jak ráda bych bych byla třeba jako MP Meri .  Ale asi se zvednu, udělám si snídani a místo na stole, kde by se dala sníst a vezmu si k tomu knížku .

DruItak to je jasny. Ja se snazim nakupy omezovat na svoje konicky, bohuzel miluju ruzne vychytavky a udelatka, to jsou veci, ktere mi delaji velkou radost. Takze mam ruzna pravitka a krivitka, otacitka pasku a rohu limcu, zehlici polstare ruznych tvaru a tak. A desitky kytek. 

JankaM

Co máte na těch nočních stolcích, že to pořád zmiňujete? Já tam mám max. dvě věci a nic mi tam nepřibývá, vždyť ráno vypadnu a večer se tam jdu zase vyspat, takže 17 hodin v tý ložnici nejsem.

Kromě hraček a dalších dětských cajků si myslím, že nemáme zbytečné věci. Ale udržet třeba kuchyňskou linku jen s kávovarem, bioodpadem a miskou na ovoce, toho jsem byla schopná naposledy před dětmi. Nejdřív jsem musela přidat stojan na nože, protože jsem je chtěla mít mimo jejich dosah. Pak přibyla krabice s léky, které tři ze čtyř bereme denně, někdo i víc různých, uklidit z dohledu nelze, zapomínali bychom a je to rozhodně důležitější než estetika. Pak sirupy - každý syn trvá na jiném. Viktorovy papíry od pediatra, dalších lékařů, z logopedie, psychiatra, školky - opět, nelze uklidit, nedostalo by se pak na ně už nikdy, plus je neustále někam nosím, fotím, posílám, střádám a opět předávám mezi lékaři... No a nejhorší zdroj bordelu v kuchyni je moje malování kamínků.

MP Meri já si myslím, že oni to takhle vůbec nevnímají. Svoje věci logicky tolik netřídím, už jaksi nerostu, a oni vůbec netuší, že jsem vyřadila čtyři trička nebo osm krabiček z kuchyně.

​Tak moje děti mě vidí průběžně nosit balíčky na Zasilkovnu, vozit tašky s věcma kamarádkám atd. Proste třídění je u nás běžná součást provozu. 

(A stejně se v mejch očích topíme v množství veci, nedovedu si vlastně ani představit to nedělat) 

MP Meri já třídím, ale náš největší problém je ty věci uklízet. Není problém v množství, ale v restech.