Karja s batolatama to nešlo, ale když byly holky starší, donesla jsem krabici, kde mohly schraňovat takový ten bezprizorní bordel, sama jsem tam dávala, co zůstalo večer rozbordelene někde pod stolem a když se naplnila, musely to vytřídit nebo to šlo do koše celé (to se teda nikdy nestalo). Trochu jsem ji personifikovala na krabici šmátralku, nebyla to tím pádem moje odpovědnost a ten hněv nešel mým směrem. 

Nebo jsem jim řekla, že se jim musí ty drobné věci jako kinderbordel vejit do určené krabice. A donesla jim igelitku ať si to proberou. Zjistily, že půlku nepotřebuji. Občas se pravda servaly, že jedna chce něco vyhodit a ta druhá to nutně potřebuje. Takže jsme měli nakonec ty krabice dvě. 

Lama_z_Lana Já si představuji ty stohy svázaných novin, ulička sotva že projdeš, to mám z toho, že koukám na Americký úklid. Ale tam nejde o uklízení, ale spíš o vyklízení. 

Kantakovou měl muž expritelkyni. Prý po bytě uličky mezi krámy, aby se tam dalo chodit.  Já se vlastně ani nedivím, že z toho bordelu roste. 

Tyjo, tohle vlákno mi vypadlo ze sledování a přečetla jsem u večeře asi deset stran a pak místo abych koukala s mužem a synem na Harryho jsem šla uklízet kuchyň

Jos Pokoj pro návštěvy mame taky, ale jsou tam akorát postele, noční stolky a štendr. Tyhle sváteční obýváky pro návštěvy znám jen ze svého dětství od starých tet. V současnosti už to asi nikdo, koho znám , nemá. Jako neni to špatný mít furt uklizenej prosor k dispozici. Ale co si pamatuju, tak v těch obývácích měly tety dost zimu, protože tam bylo vypnuté topení :-)

continuity no bezprizorní bordel je jedna věc, ale co všechny ty výrobky? Dali si s tím práci, záleží jim na tom, ale není to kam dávat. Kluci navíc rádi ty věci dělají prostorové. Nebo teď chci prodat jednu stavebnici. Dostali další díly k jiné podobné, lepší, tahle byla spíš k vzteku. Ale nechtějí se toho vzdát. Je to jejich, tak teď co? Zatím jsem jim teda slíbila, že za část peněz si můžou něco koupit, což ten problém taky možná jen přesune Cizí věci se holt líp vyhazují, oni by určitě radši dali pryč něco mého.

Evaevavěc byla v tom, že se rozhodovali se oni, co chtějí nechat, ne ja.

My ten byt nemáme nafukovací, 4 lidí bydlíme na 67m2, tak to nějak jít musí, když nechceme aby nás to o tady zasypalo. 

Na výrobky byla vyhrazena police, něco nám ještě vynutily do knihovny, něco babičkám, zbytek byl prostě v igelitce v krabici. 

continuity v igelitceTy výrobky mají třeba 50x30x20 cm, takové tu teda držíme jen chvíli, třeba dva měsíce.

Já je rozhodovat většinou nechávám, ale kdo je ten, kdo rozhodl, kolik místa na ty hračky a věci mají? Když vyhodí mojí knihovnu třeba, místo zase budeJá většinu hraček schovávám, takže nemívám problém, když si náhodou vzpomenou, tak to zase z toho sklepa přinesu. Ale tuhle stavebnici chci prodat. Ani na chalupu jí vozit nechci. Pro ně místo není argument, ukážou prostě na volný prostor na koberci, kde ta krabice být může, nebo pod postelí má syn taky ještě místo

Evaeva

No tak u nás není místo a to ani pod postelí, protože jsou tam skříně, sufliky a v nich hračky. 

Knihoven máme méně než bylo místa na hračky, tak jsem jim normálně vysvětila, že oni mají místo v pokoji, my v loznici a vsichni společně obýváku (máme tam jednu knihovnu + dvě skříňky, v jedné měly tehdy svoje věci deti). 

Jak mam na svoje oblečení místo o rozměrech jedné 50cm šedesátky skříně + dva šuflíky. Fakt to není, že my máme plno místa na svoje věci a děti strádají. myslím, že jim to lze vysvětlit, že rodiče mají taky svoje potřeby. 

continuity A od kolika let jsi to s tím vyhazováním praktikovala? Já jsem to chtěla zavést, ale dcera se ve chvíli, kdy se má rozhodnout, že má něco vyhodit, dokáže vyloženě zhroutit.

DruI to asi nebude záležitost věku, Ríša má vybrané věci, které by nedal ani za nic, ale věci, které mu hned nepřirostou k srdci, pošle dál/vyhodí s lehkým srdcem. Vyberu vždycky věci, kterým už odrostli/nehráli si s nimi, on na to mrkne, vybere max jednu věc, kterou ještě dát pryč nechce, a zbytek klidně pošle dál. A má to tak odjakživa.

DruI já jim co jde, dávám do krabice. Za rok už to klidně vyhodí. Bohužel na ty výrobky velikosti krabice se to praktikovat nedá.

continuity já netvrdím, že strádají oproti rodičům. Jen, že ten jejich pohled na to je jiný, preferovali by úplně jiné věci. Oni teda mají místo i v pokojíčku a to, že nechci, aby to leželo před poličkou, jim je jedno. Místo tam je, překáží to jen trochu, tak co. 

DruInevím asi od pěti? 

Musely se to teda naučit, seděla jsem s nima u toho a trochu to řídila. Třeba některé věci byly rozbité, nebo jim něco chybělo,to šlo líp. Něco jsme se domluvily, že si nechají, fakt jsem netrvala na vyhození oblíbeného plyšáka - ono se tam našli dost všelijakých papírku, věci, na které i zapomněly.

Nebo jsme něco darovaly, to taky nesly lépe. 

žluťásek Až na tu pasáž o Harrym to jsem já, musela jsem přečíst přes 10 stran a pak uklidit v kuchyni.Zítra máme v plánu sklidit všechno vánoční, jak já se těším, že tu bude zas trochu prostoru a míň vizuálního bordelu. Jsem jednoznačně tým MP Meri 

Těsně před Vánocema muž přivezl novou komodu, která tu z hlediska úložnýho prostoru dost chyběla. Vyměnili jsme ji za psací stůl, na kterej už dlouho jen padal prach. Úplně spontánně jsme k tomu vyměnili noční stolek (kterej mi pil krev už roky) a ložnici to ohromně změnilo k lepšímu, pokaždý z toho mám ráno radost. Jsem (bohužel?) z těch, na který má okolní prostředí velkej vliv. 

Pinot Noir určitě je to i povahou. Mladší má mnohem větší problém cokoliv vyhodit, ten by fakt nejradši schovával i ty obaly od lízátka. Úplně vidíš, jak ho to trápí, nad krabicí k vyhození se skoro rozbrečí. Starší taky nerad vyhazuje, ale oproti bratrovi vyhodí skoro cokoliv

Evaeva no jasně, ale přeci pětileté dítě nemůže rozhodovat o knihovně rodičů a je úplně jedno co si o tom myslí. tuhle diskuzi jsem teda zásadně nevedla. Stejně jako já je nechám rozhodovat o jejích věcech, o svých budu rozhodovat já. 

Platilo to obecné pravidlo, že to musí mít místo. Teď přemýšlím, že u nás teda vadí i ty nevybalene kufry. Tady bych byla asi bez argumentů, protože když tam může být cestovní taška, z pohledu dítěte, tam asi může bydlet i výrobek. 

continuity oni knihovnu taky nikdy nevytáhli. To spíš já tak uvažuju, že kdo jsem já, abych určovala, kde ty věci můžou být, oni tu žijí stejně jako já. Jim se to do pokoje v pohodě vejde, akorát to není ve skříni. Ale jedna obří krabice dupla a velký hasiči taky nejsou ve skříni. Jenže s tím si hrají. Výrobky klidně budou vrstvit nad sebe, tam mají tak metr a půl místa nad policí. 

continuity oni knihovnu taky nikdy nevytáhli. To spíš já tak uvažuju, že kdo jsem já, abych určovala, kde ty věci můžou být, oni tu žijí stejně jako já. 

​Promiň, tuhle diskuzi nepovedu. Ty jsi především rodič a máš jim stanovit nějaké hranice. Nevím jak to je s tou respektující výchovou, ale já jsem přesvědčená, že děti mají dělat rozhodnutí, jejichž negativní následky jsou případně schopny unést. Co v tomto věku (a dlouho nebude) není organizace bydlení. 

continuity tohle vůbec není o respektující výchově. Tady žádná hranice není, do pokoje se to celkem vejde, rozbité to není, akorát to nepotřebují. To fakt nevím, jak jim vysvětlit. Pořád je to jejich věc.

Evaeva No, já taky věci schovávám a čekám, až sejde z očí, sejde z mysli. Ale vyhazovat to musím sama, protože jinak by neletěly snad ani ty papírky od bonbónů

continuity Ono to asi bude i povahou. Dcera, když je něco rozbité, tak ji ani nenapadne to vyhodit, to mi i odporuje, že se to přece dá opravit.