clothilde 

3 roky! Seš světice!

​No světice zatím ne, ale brzo na ni dosáhnu

Život s člověkem, který trpí hraniční poruchou osobnosti  není jednoduchy a když se plíživě přidáváji další nemoci plus jeden čas i nadměrné požívání alkoholu v kombinaci s psychofarmakologickou léčbou, tak, když se kouknu nazpátek, tak si říkám, že vydržím hodně.

Nejtezsi je sebrat sílu a odvahu a začít situaci řešit. I třeba tím, že zorganizuje s omezení svéprávnosti a zamezis tím spoustě pruseru. A pak si připustit, že domácí péči už nedáváš a je třeba situaci řešit ústavní péčí. 

711990 Chápu, že existují lidi, co to mají jinak jako já. Ale mě by právě asi museli převést na psychiatrii. Bych se zbláznila chodit v nemocnici bosa! Bych tam asi prosila na kolenou, ať mi ty přezůvky nekdo obstará. Takže tě vidět, taky se ptám a divím :-) A chci tě zachraňovat jako tu školačku, která o to nestála :-)

Karja Ale jo, taky jsem už byla ku prospěchu se svojí aktivitou.

notna no ja jsem nechodila:) mela jsem zlamany vsechny zebra, byla jsem rada ze jsem rada

711990 přesně v podstatě jsi nic nepotřebovala. Jíst nešlo, mejt se nešlo, takže co:D

Jako sranda je, že vědoma si toho, že nemám na první dobrou někoho, kdy by mi tyhle věci do nemocnice hned přinesl, mám doma nouzovou "nemocniční tašku". No a v situaci, kdy bych to loni teda "konečně" využila, jsem si ji nevzala. Protože jsem myslela, že jdu jen na vyšetření, ale už si mě tam nechali a šup hned na sál

Lama_z_Lana Já si takhle balím pohotovostní tašku, když jsou nemocné děti, třeba když teď mimino mělo laryngitidu, nebo starší horečky přes 40 a byla jsem s ním zrovna týden sama doma. Nikdy jsme ho nepotřebovali (ťuk ťuk).

Ale když jsem před 2 roky skončila nečekaně v nemocnici, měla jsem tam jenom kalhotky, bundu a boty, zbytek byl hodně od krve, a to mě teda vybavili. Jenom připropouštění mě pobavila sestra, že se můžu jít převléct do svého a počkat na odvoz na chodbě

Lama_z_Lana to je dobry

No my ted s kamosem vtipkujem, ze priste na kolo uz jedine se sbalenou nemocnicni taskou:D

711990třeba to bude působit jako odpuzovátko

Lama_z_Lana doufam

whiskas moc na tebe myslim

Vím, že s ohledem na trápení, co tady píšou ostatní, je to vlastně hloupost..můj otec je už tuším, osmý rok ležák, po mrtvici. Máti ho má doma. Vidím, jak jí to decimuje. Sama má problémy se srdcem, tlakem, v poslední době několikrát omdlela. Já se to dozvím vždy až pár dní "po". Nechce mě obtěžovat.

Už několikrát jsme mluvily o umístění v nějakém zařízení. Nechce, dokud bude zvládat, bude ho mít doma...snažím se chodit aspoň 2x týdne, nosím jídlo, ať nemusí vařit, taham tam děti. To vím, že aspoň na chvíli pookřeje, hrajeme zolika, to miluje. Do dvou měsíců se stěhujeme blízko k ní, slibuju si od toho, že ji aspoň budu mít víc pod kontrolou. Před Vánocemi jsem myslela, že ji klepne, protože proste musí mít deset druhů cukroví, naporcovat kapra.. 

tv to bych teda vůbec neřekla, že je hloupost

tv To je hezké, že budeš vašim blíž. Jen netuším, co to je "mít mámu víc pod kontrolou".

Víš, napadlo tě někdy, že se pořád snaží "něco" dělat proto, aby se v době případného odpočinku z té situace nezbláznila? Pokud dokáže udělat 10 druhů cukroví, tak má pořád svůj svět pod kontrolou... Možná má prostě pocit, že dokud dokáže dělat běžné věci (i nadstandard, jako třeba zaopatřit tátu), tak to není tak hrozné. 

Mohučanka

Samantha mít víc pod kontrolou znamená, že prostě to cukroví upeču s ni. Třeba. Že za ní zajdu vícekrát týdně, abych věděla, jestli s ní něco neni. Jak jsem psala, není ji dobře, omdlí, ale nic mi neřekne. Mne nevadí, že peče deset druhů, ale ona to peče "protože se to tak vždycky dělalo". A přitom je jí špatně. 

Já to tu trochu odlehčím, dnes jsem byla neplánovaně v bazénu, takže jsem neměla oholené nohy ani jiná místa. Myslím že si toho nikdo nevšiml a pokud jo, tak je mi to jedno

Torrah Děkuju. Je moc fajn slyšet povzbuzující slova.

clothilde Ach jo, muselo to být strašné, vysilující, jsi moc hodná . A pokud jsi sem o mamince psala, omlovám se, že reaguji až teď, ale neměla jsem moc času tady dočítat. Mrzí mě to, upřímnou soustrast. I když člověk asi tuší, kam to celé spěje, nemůže být připraven ... Drž se .

Proč jsou někdy ty konce tak strašlivé ... pardon, řečnická otázka. Cítím prostě takovou marnost a smutek.

notna Děkuju ti, já to vnitřně vím, že sama to nezvládnu, ale v člověku se to pere. Maminka, musím udělat nemožné ... přitom je to nesmysl a nikomu to příliš nepomůže.

Mohučanka hrozné. A x krát si můžeš říkat, ten člověk za to nemůže, ale vydržet to? Jak dlouho, do jaké míry? A ano, kapačky jsou zázrak. Když je dostal tatínek, kterého přivezli do nemocnice na poslední chvíli, byl druhý den jako nový. Doufala jsem (spíše si přála), aby to bylo tímto vyřešeno, byť jsem věděla, že je to jen okamžitá vzpruha. :-(