Vosina Neznám, jdu hledat, co je to zač 
. A dobrý nápad, jdu se taky navonět. Asi zbytkem, L'Heure Bleue.
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
whiskas To je takový svérázný bizárek, ale myslím, že mojí babi by se líbil, ona měla slabost pro pánské parfémy. Dobře se mi na ni při něm vzpomíná.
whiskas tady urcite neobtezujes, ale jiste ti pomuze si s nekym promluvit, kdo dokaze taky poradit a povzbudit. Jestli ti to nebude neprijemne, napis obcas, jak to vypada a jak to zvladas. Drzim palce, at ma maminka co nejvic takovych svetlych chvilek! Rada te jiste ma, mama sve dite miluje i ve chvilich, kdy je na nej nastvana, jen ta nemoc to bohuzel zastira.
Reakce na whiskas:
barbucha Děkuju Ti, já vím, že máš pravdu, ale pořád se mi v hlavě mele, že za to nemůže, je nemocná.
A dneska je super den! Nesla jsem mámě ještě večer nějaké ovoce, povídala si s ní a máma mi řekla, že mě má ráda
. To byl tak krásnej pocit, mám strašnou radost
.
Jasně že za to nemůže, jasně že je nemocná.
Ale ani to (moje oblíbený 
) malý dítě nemůže za to že nemá rozum. Ani jinak nemocnýmu přece nikdo nevyčítá že je nemocnej, akorát ho nic neopravňuje k tomu, aby kolem sebe mlátil holí, že jo.
Ty světlý chvilky jsou k nezaplacení, snad jich zažiješ ještě dost!
Reakce na continuity:
Maureen oni samozřejmě na ten stud hrají.
Jako já chápu ten princip doopatrovat seniora, který má problémy se sebeobsluhou, ale dojde sám alespoň na WC a nic akutního mu není. To je na zvážení, jestli to rodina dá nebo ne.
Ale ty LDNce bábu vycevkovali, měla spoustu léků, řešila se stolice, tlak, cukr, zakázali ji vstávat, vyfasovala antidekubitni matraci, asi 2x ji vezli na vyšetření sanitkou, jezdila za ní rehabka. Ale jinak mohla být podle nemocnice doma v patře bez výtahu.
.
diskuze už se možná posunula, dočítám postupně. Jenom k tomu chci říct, že ono je to těžký i z tý druhý strany. Nejde o hraní na city, o neochotu zdravotníků se postarat nebo o nepochopení toho, že je těžké nebo i nemožné se o takovou osobu postarat v domácích podmínkách. Ale máte nějaký počet lůžek a i z nemocnice je těžké umístit někoho na LDN, trvá to klidně několik týdnů (alespoň v naší malé nemocnici). Takže tam leží pacienti, kteří nepotřebují akutní lůžko a vy potřebujete někam uložit pacienty s akutním problémem. A po dvou v posteli ležet nechtěj...
To všechno se dá lehce pochopit, ale na druhou stranu tě ten špitál nemá co zahánět do kouta a/nebo citově vydírat. Jestli je nezajímá jak a jestli bude o dotyčnýho doma postaráno, oukej... ale tebe zas nemusí zajímat nedostatek lůžek
whiskas tohle musí být hrozně těžký. Přemýšlím o tom, jak najít tu hranici, kdy brát zřetel na přání rodičů a kdy už ne. U malýho dítěte taky neakceptujeme, že se bude koukat na televizi celou noc, jíst jenom gumový medvídky, nepůjde do školky, ze školky nebo já nevím co. A někteří staří lidé mají kognitivní funkce na stejné úrovni jako ty děti. Asi mě v dohledný době čeká, že to budu muset řešit taky.
prostě jsem chtěla říct, že bys asi neměla koukat na to, co maminka říká, že chce nebo ne. Že je asi čas rozhodnout za ni.
barbucha to zas zajímá ty, kteří by chtěli/potřebovali hospitalizovat :)
asi tady spolu problém nedostatečný kapacity následné péče nevyřešíme, jenom jsem chtěla nastínit, jaké je to na druhé straně
No ale to každej ví, a bude hůř...
OliveOyl já vím,jak je to pro špitály těžký s lůžkama...jen mi tenkrát přišlo fakt hodně přes čáru,když chtěli taťku šoupnout domů...
barbucha tvůj názor mi připadá příliš rezolutní...co bys dělala na mém místě?...řekla bys,hele,nevydírejte mě,nedostatek lůžek mne nezajímá a čau...odkráčela středem???
OliveOyl jenže, jak už tu někdo psal. Tomu malému dítěti ty bonbóny vezmeš a když nechce jít, tak ho holt zmítající se odneseš. Je to podobný, ale ne stejný. Ale máš samozřejmě pravdu, že ty hranice nastavuješ ty.
barbucha asi ví, ale stejně jsem měla tu potřebu, asi potrefená husa :)
Maureen tohle je něco, co jsem rozhodně nechtěla omlouvat. To bylo hodně špatně
OliveOylnemocnice si v našem případě poradila v řádu malých dni. Tak rychle, že třetí den rano od prvního telefonátu už tchýně lezela na LDN.
A fakt to nebylo že jsme se o tu domácí péči nesnažili. Tři dny s tím byla doma a situace se rapidně zhoršovala. Ale nás na to upozornili už záchranáři, že si ji tam nebudou chtít nechat, ale nemáme se nechat odbyt (ten dům a celou hrůzu viděli na rozdíl od doktora).
No vždyť už jsem to psala, prostě jsem oznámila že (jak dobře vědí) ten člověk bejt sám doma nemůže a pokud ho propustěj, tak tam sám bude. A prosím to do zápisu.
Napoprvé jsem taky vyměkla a pořídila dvě "pečovatelky", dopolední i odpolední, ale co mi to bylo platný když mi imrvére volaly: že paní barbuchová si ohřívá jídlo v umělohmotný nádobě na plynu... že si nevzala prášky ačkoliv jí je připravily na stůl... že si lehla v předsíni na zem a odmítá vstát... že to nestihla na záchod atd. atd., jako by tam ani nebyly, nevím co si představovaly že maj v náplni práce! Čumění na televizi a pití kafe? Hrůza děs. Tak jsem obden zdrhala z práce, ruce na prsa a tryskem se to hnala řešit...
Jasně že nejsou lidi. Když je nechtěj/nemůžou? adekvátně zaplatit...
barbuchacelý tento systém je úplně na hovno. Tlačí se na to, ať se postarají příbuzní, nejlíp teda děti. Ale jak to mám udělat, když mám dvě nezletilé děti, vůči kterým budu mít vyživovací povinnost ještě minimálně 10 let.
A že bych děti místo studií poslala do rachoty, tak na to mám priority příliš pevně srovnané. Moje máma by to po mě ani nechtěla. Ségra je na tom ještě hůř.
Přesně tak. Taky jsem měla tehdy na krku jednoho vyživovanýho... ono teda není nic moc ani když už seš "bez závazků" anžto v takovejch třeba pětapadesáti taky těžko dáš výpověď a zůstaneš doma na tom velkorysým příjmu od sociálky. Po dvou třech/pěti/apod. letech pak budeš hledat novou práci? Tak to good luck! A nikoho to nezajímá.
Moje matka se k tomu ovšem stavěla jinak - doma bejt sama nemůže, tak že se nastěhuje ke mně. Na otázku kde bude asi spát - v kuchyni?! - pravila, ať se odstěhuje mladej pán, je už velkej dost. Bylo mu 15... v tom rozhodování mi tenhle postoj dost pomoh, i ty výčitky svědomí byly hned menší!
Já to pokládám ještě za pozůstatek komunismu - tehdy aby komouši nemuseli platit slušný důchody a stavět nový pečovateláky, propagovali hlasitě tu úctu ke starším a povinnost dětí se postarat a tak podobně, což je nic nestálo... senioři se tý úcty nenajedli ale měli pocit jak o ně stát pečuje (kterýžto přesvědčení v některých přetrvává dodnes).
Souhlasím, ale co mám dělat? Večerní kouzlo zmizelo a ráno se zase jelo ve standardním módu. Snídaně o.k., pak klasika hledání různých věcí, které jsem určitě založila já ... telefonát mámy sestře (moje máma už volá málokdy a telefon v podstatě nebere, neb vždy zapomene, jak na to), debata o tom, kdy půjdeme domů (do místa bydliště, kde žila jako malá) a pak to přišlo. Vznesla jsem téma "klub" (rozuměj denní stacionář) a to byla chyba. Takový řev, až hysterák, že po mně házela věcma jsem už delší dobu neviděla. Nepůjde nikam, jsem ..... různé názvy. Nepomohl ani argument, že musím do práce a že když chodila do práce ona a já byla malá, také jsem musela do školky. Ona si vše zařídí, nikoho nepotřebuje atd., klasika. Mám tep snad 200. Fáze 2, řekla jsem jí, že tedy přijde někdo k ní. Opakovalo se totéž, jen s bonusem, ať si to někdo zkusí, že je vyhodí atp.
Jsem tam, kde jsem byla, nevím, jak to budu řešit.
OliveOyl Souhlasím, ale buď jsem neschopná, nebo ona tak nemocná, nebo nevím. Nemám páku na to, aby dělala cokoli, co nechce. Jsem zvědavá, jestli ji nějak "přemluvím", aby šla alespoň na to speciální vyšetření, na jehož základě by konečně mohla dostat nějakou cílenou medikaci. Ne, její nemoc se tím nevyléčí, ale údajně lze vývoj zpomalit.
Mimo jiné odmítá chodit ven. Jistě, teď je zima, ale nechtěla ani na procházku, když bylo hezky. Přitom stále tvrdí, jak si dojde na nákup, do lékárny ... nejde samozřejmě vůbec nikam. Čemuž ještě rozumím, neb se už moc neorientuje, ale že nechce ani na procházku ...
