barbucha Čtu to, co jsi psala Maureen a mám děs v oku. Jak dlouho jsi to vydržela? 

whiskas je mi to moc líto

barbucha Čtu to, co jsi psala Maureen a mám děs v oku. Jak dlouho jsi to vydržela? 

​Nebylo to moc dlouho, snad měsíc, max dva Už v tom byly i jiný zdravotní problémy a pak další hospitalizace... po který se to vyřešilo přeložením na LDN. Ani tam to nebylo na dlouho, zase přišla nutná hospitalizace a konec. Matka neměla klasickýho Alzheimera, měla problémy se srdcem a jak mi bylo řečeno, kvůli setrvalýmu nedokrvení mozku byly i ty potíže s chováním, zmateností atd. a naděje na (celkový) zlepšení nulová.

S tou světlou chvilkou a následným obratem to bylo jasný že k tomu dojde, z toho si nesmíš nic dělat. Počítej s tím že lepší už to nebude, a hledej to řešení. Souhlas nebo spolupráci nečekej, ale trvej na svým, bohužel ani žádnej zázrak to už nespraví. 

Jo a kdyby měl někdo přijít k tobě na tu návštěvu, tak tím líp kdyby se je maminka pokusila vyhodit (což se ale podle mě neodváží) - hned by byla její duševní kondice líp vidět. Toho se neboj. Čím větší scéna, tím líp (bohužel). Však oni jsou zvyklí, i se v tom dokážou orientovat.

Nerada bych,  aby to vyznělo nějak necitlive,  ale i pokud dojde k omezení svepravnosti a člověk by měl možnost umístění rodiče v nějakém zařízení, ale ten dotyčný za žádnou cenu nikam nechce, jak ho tam dostanete?

whiskas je mi moc líto, co prožíváš. Tohle je děsný, na jedné straně víš, že to takhle dál nepůjde, na druhé straně zas pocit, že to přece udělat pro mámu musíš... taky jsem to zažila, ale ne až v takhle drsný podobě. Radu bohužel nemám, můžu jen držet palce, tak držím...

barbucha Díky, smutné ... Já vím, že to lepší nebude, naopak, bude to čím dál horší. Nemohu věřit, jaký je to sešup během jednoho měsíce. Jestli to takto půjde dál, tak potěš koště.

Raduza Ano, to by mě také zajímalo. Podle mě na to páka není. 

Torrah Děkuju ti a pak je tady bod 3. I když chceš udělat maximum, člověk ví, že to prostě nezvládne, alespoň já mám po dalším výživném večeru ten pocit. 

A jsi statečná, že jsi to v minulosti zvládla. Před všemi, kdo se takto dlouhodobě o někoho starají, klobouk dolů. Je to o to těžší, že ten opečovávaný je většinou absolutně někdo jiný, než jakého člověk znal.

Raduza přijela její paní doktorka a že prateta musí na chvíli do nemocnice. A jela s mým otcem do domova. Ona už nevnimala rozdíl, zda je to ústav nebo nemocnice. Ale prateta nebyla agresivní a její stav na konci už byl, že většinou už byla mimo a žila v době svého dětství, mladí. 

whiskas on ten sešup možná prostě skončí hospitalizací ať chcete nebo ne, ty nebo maminka, bohužel. Je to ale hrozné, zvlášť, když jsi na to sama. Fakt na tebe moc myslím. Drž se a mysli taky na sebe, ať se nesesypeš.

Janulik03 Děkuji. Jsem prostě slabší kus. Ale tento týden jsem myslela, že se rozbrečím na ulici. Totálně na nervy, nevyspalá, psychicky vyšťavená. 

​diskuze se posunula dal, ale prosím neříkej si, že jsi slabý kus. To co prožíváš je strašně složitý ve vztahu máma a dcera. 

Já jsem v podobné situaci, kdz u mámy vrcholil Alzheimer, žila 3 roky. Byly to nepříjemný situace, kdy si u nás doma, na popud mámy, podávala dveře sociálka a PČR. Kdy na mě pršely obvinění, že mámu fyzicky napadám, že má hlad, nedostává najíst a tak.  A jak píšeš, všechno rozhazené, přemístěné, včetně různých dokladů, smluv .

Nakonec , pro její i naši bezpečnost,  všechno skoncilo omezením svépravnosti a následným umístěním v Alzheimer centru, kde dožila a letos začátkem února zemřela. Bohužel tahleta nemoc vezme člověkovi úplně všechno .

clothilde to muselo být strašně náročné

clothilde 

3 roky! Seš světice!

Maureen odvoz po vlastni ose uz taky znam. Na podzim jsem se vybourala na kole na Klinovci, sanitka me odvezla do Karlovejch Varu. Neustale se nekdo divil, proc za mnou nikdo neprijel a neprivezl mi veci, proc tam neco nemam, neustale jsem musela vysvetlovat, ze manzel se stara o dite a fakt se neseberou a misto prace a skolky nepojedou do Karlovejch Varu, kdyz nebylo vubec jasny jak dlouho tam budu. Mela jsem stesti, ze jsem byla na zacatku na JIP, kde mi dali aspon kartacek na zuby, protoze potom tejden na oddeleni se neustale nekdo divil, proc nemam s sebou prezuvky a zupan a na vysetreni jsem chodila bosa...A vyvrcholilo to tim, ze se me pokusili propustit a at se dopravim domu po vlastni ose nebo at pro me nekdo dojede - mela jsem zlomeny vsechny zebra na jedny strane a vykloubenou klicni kost a byla rada ze zvladnu lezet v polosedu

​V nemocnici náhle jsem se ocitla dvakrát a erární noční košili, župan i pantofle jsem dostala. A to tě přivezli bez bot? Mě nechali chodit v botech, než sanitářka donesla erár.

Ale že se divili, že týden ti nikdo nepřivezl osobní věci, chápu. To bych se divila taky. Ale z kontextu chápu, že ti to nevadilo.

whiskas Moje babička měla Alzheimera, staral se o ní dědeček a moje máma. O víkendu jsme k nim jezdila já s rodinou a můj bratr s rodinou. Bylo to náročné neuvěřitelně. A ty jsi na to sama. To se opravdu nedá zvládnout. Jsi moc hodná, ochotná, ale chceš po sobě něco nemožného. Moc držím palce, ať se ti podaří s touhle smutnou situací vyrovnat. Určitě pokračuj v sezeních u psycholožky. Děláš to i pro mámu, abys byla schopná fungovat, jak nejvíc to půjde, ale v mezích svých lidských sil

Ja som podobné situácie s rodičmi, ani so svokrovcami nezažila, ale pamätám si na kamarátku, ktorá bývala v dome s otcom, a u neho tá choroba vyrcholila aj tým, že ju, svoju dcéru, ktorá sa o neho starala, fyzicky napadal, čo vždy akosi ustála a spacifikovala ho, ale keď zaútočil na poštára, rozhodla sa  už zavolať políciu . A potom mi vyplakávala , ako sa strašne cíti, že na vlastného otca tú políciu volá . Z počutia poznám aj horšie  príbehy, a len dúfam, že mne sa podarí zomrieť skôr, ako do podobného nedôstojného stavu upadnem. Kiež by Boh dal !

Každý, kto sa tak obetavo o svojich blízkych dokáže postarať, by mal mať predplatené miesto v nebi .

notna se teda přiznám, že by se mi do skoro 4 hodin v autě s malým dítětem na otočku taky asi kvůli županu úplně nechtělo, zvlášť kdybych nevěděla, jestli dotyčnyho nepošlou druhej den na operaci do Prahy 

Potrefenáhusa tak půl dne volna v době kdy je dítě ve školce si asi z takových důvodu může vzít každej ale samozřejmě jak si to kdo uspořádá jeho věc. 

Blanka no u mého táty jeho choroba taky vyvrcholila tím, že napadal lidi, které viděl nejčastěji. Tedy jenom slovně, ale doktor mámu varoval, že se to zhorší. Pak začal dělat schválnosti týkající se vylučování, ani to nedokážu napsat, a to máma shledala, že domácí péči už nezvládne, že by ji to zahubilo a nechala ho odvézt do nemocnice. A strašně si vyčítala, že to nezvládla doma. On táta taky schválně nepil (další schválnost vůči nám), v nemocnici mu dali kapačku a jeho mentální stav se o hodně zlepšil. Ale i tak už tam (naštěstí, musím říct, vždycky se strašně bál, že skončí jako ležák) vydržel jen týden, nicméně v klidu a pokoji.

Letos to bude už 10 let, uf.

viktorka_od splavu jo no, záleží na konkrétních okolnostech a na důležitosti, jakou tomu přikládaj zúčastněný

Mňa čím ďalej tým viac desí, že ma čochvíľa čaká 2.kolo starostlivosti o našich. Moja mama mala vždy výbornú pamäť, ale už poctivo zabúda. A otcov stav je konstantne zlý.