ten díl Futuramy s tim pejskem je jedinej, kterej jsem fakt neviděla, opravdu to nešlo

Nojo, dostalo mě to  

když mi bylo 9, dostala jsem zánět mozkovejch blan a protože jsem měla ještě neštovice, zavřeli mě na infekční. a co infekční schvátí, to už nikdy nenavrátí. tak mi tam máma přinesla hračky a knížky, kterejch jí nebylo líto, že už je nedostaneme zpátky. a protože ji doktorka nabádala, že musím bejt veselé mysli, vyrvala z jedný knížky o Palečkovi poslední kapitolu, protože tam všichni umřou nebo co, už si to nepamatuju, akorát vím, že to špatně dopadlo. tak abych nad tím nebulila, tak máma ten konec vyškubla. jenže já tu knížku už před tím četla, tak jsem furt tu poslední kapitolu hledala a nechápala, kam se poděla :-)

(a stěžuju si, že mi tam taky dala mou vymazlenou sbírku papírovejch panenek, který tam pak taky musely zůstat. to byla fakt rána...)

No to je strašný s tím pejskem!! Připomíná mi to, jak jsem kdysi na gymplu jednou zas trávila dlouhý večer čtením náhodných stránek Wikipedie a proklikla se k pejskovi Hachiko, já jsem jen z té stránky byla úplně vyřízená a bulela jsem úplně nezastavitelně, jak mě to dojímalo, navíc k tomu ty skutečný fotky psa jak čeká a čeká, no hrůza. Na stejnojmenný film, který pak natočili, jsem už neměla nervy se podívat a dodneška jsem tu odvahu nenašla, by mě to zas úplně rozložilo. 

já jsem měla zánět mozkových blan v 6 a taky jsem byla v nemocnici na infekčním a tu svoji nejoblíbenější panenku jsem vyhodila z okna, pod které chodili rodiče na návštěvu.....ale pamatuju si, že v tý nemocnici měli sbírku těch úplně nejstarších čtyřlístků a já po nich strašně toužila.

já jsem takhle měla nekontrolovanej několikadenní brek z ruský knížky Bílý Bim, černé ucho. Strašný prostě.

A pak jsem ještě měla jako dítě knížku Bummi a to bylo taky strašný, fakt nechápu, co se tím sledovalo. Máma měla taky vypečený dětský knížky, takový různý horory o ztracených zvířátkách nebo mi utkvěla jedna Jak sýkorka přišla o ocásek...

na bulovce? ahoj sestro :-) a všimni si, co za vůni mám na poličce.

ne, já byla v Táboře, jelikož mě to postihlo na prázdninách u babičky ve Veselí nad Lužnicí. A šla jsem kvůli tomu asi o 2 měsíce pozdějc do 1. třídy a všichni už tam byli zkamaráděný!

A dobrá furt, ne, já jsem pořád nadšená.

výborná, furt se očuchávám.

No a já ještě přihodím - babička mi když jsem ještě byla na základce hodně kupovala různý knížky o psech, třeba psí příběhy od Durrella, nebo Malinkatého kreténa od Frýbové, a jednou se jí podařilo pořídit mi knížku Blues pro čtyři tlapky, která je plná povídek které jsou výhradně melancholické až vyloženě smutné a srdcervoucí a to teda nebylo pěkný vánoční čtení tenkrát! :D

A taky jsem po mamce podědila knížku Divoký pes Dingo aneb příběh o první lásce (nebo tak nějak), která začíná tím, že ten pes dingo umře ve sněhové vánici, no samozřejmě jsem hned po takovým začátku s tou knihou okamžitě skončila. 

Ze jo, ze to je az po prvnim porodu? Ja takhle prvni vanoce pote (diteti uz bylo 9 mesicu!!) propukla v plac u becky s vanocnimi kapry..! Jako kdybych v tu chvili nebrecela, tak bych se sama sobe chechtala az se v pase lamala... Fakt to bylo az komicke.. :)

OT:  zrovna u te becky mi to uprimne receno prijde celkem ma miste, nesmala bych se tomu ani nahodou - zachazeni s vanocnima kaprama je v podstate kulturne tolerovane tyrani zvirat ...

Jak je možný, že jsou všechny ty dětský věci smutný..to je pak traumátek..ale teda já tenkrát bulela i u Velký sýrový loupeže, znáte někdo? To sem i přes to měla dost ráda, to bylo spíš dojemný, než smutný 

jojo. mně se to právě uplně poprvé stalo fakt u té reklamy:-) pár dní po návratu z porodnice, takže to vím jistě:P

jdu si ji pridat. ale v Doufglasu meli jenom Love Story a ta se libila muzi, tak doufam, ze mi zitra nevycini az se vrati z hor, ze je jina. mozna to ani nepozna... 

jezismarja fenkou (byla to fenka, ne?) Hachiko jsem se dojimala taky, jednou mi dokonce volala maminka, ze v tv videla strasne smutny dokument o japonske fence, no bulely jsme u toho malem obe... a pak jsem za nejakou dobu stala v Tokiu na tom miste  (je to na Shibuyie) a tu sochu jsem si pohladila, bozi proste. 

A taky se vsichni tesite na film Psi poslani, co pujde za chvili do kin? To bude taky dojak jak svin.

Já teda nejen na krajíčku... Na krajíčku mám teď, když to jen čtu 

Ten film Hačikó, příběh psa je tak hrozně dojemnej, že jsem měla staženej krk půlku filmu a brečela bych z něj ještě teď.

A nejsmutnější dětská knížka, co si pamatuju já, je O liščí mámě, o malé lištičce, která přijde o maminku. Pokaždé jsme u ní se sestrou brečely, zároveň jsme ale stále vyžadovaly, aby nám ji rodiče četli. Mně se zdá, že děti mají smutné příběhy rády, zvlášť ty o zvířatech.

Nesnáším filmy o zvířatech a nikdy na ně nekoukám!!! Nesnáším, když se děje něco šoatného zvířátkům. Šíleně mě to frustruje, pořád to mám v hlavě a pořád mě to drásá. A dobrý konec to nezachrání.