jsem na tom uplně stejně

tak ten film asi nedám, mně stačí takovej ten kreslenej vtip, jak přijde starší pán do nebe a pánbůh (nebo svatej Petr?) mu říká: "Ty seš Honzíček? Tady Rexík o tobě nadšeně vypráví už padesát let!".....A tam ten pejsek!!!!!

(Strašný, tu teď bulim)

Prosim vas , nemate nejaky tip na knihu pro 3 letou dceru? Idealne neco o zviratkach...

"akorát anna elliotová mi jde mírně na nervy teda..."

Musím říct, že mně se její postava líbí tím, že je na ní vidět nejvíc vyrovnanost a duševní vyspělost (myslím v knížce). Není to už třeštiprdlo jako Emma nebo Catherine Morlandová, které k tomu dojdou až na konci, i když ty mám taky moc ráda.

K oběma filmovým zpracováním mám ale jinak taky výhrady. To souhlasím. V tom starším zpracování působila vyloženě nemastně neslaně, v tom novějším byla o něco lepší, ovšem děsně mi tam třeba leze na nervy ten její závěrečný běh Bathem, který si tam scénárista vymyslel a vecpal do děje jakože pro zvýšení dramatičnosti.

A zároveň tímto tady přiznávám, že ze začátku Wenworthova dopisu, který píše Anně, jsem vždycky trochu naměkko:

“I can listen no longer in silence. I must speak to you by such means as are within my reach. You pierce my soul. I am half agony, half hope..."

Vím, že je to kýč jak bič, ale tu volbu slov Austenové v jejích románech prostě obdivuju.

Jinak u mě samozřejmě jako u většiny, vede Rozum a cit, Pýcha a předsudek a Emma, i když u té se mi vyloženě jen to podání s Gwyneth Paltrow.

Ja se teda priznam, ze nevim, jestli jsem teda takovy cynik, ale nedojimalo me nikdy nic, ani zviratka, ani lidi v nesnazich... az ted pred par tydny jsem cetla Casual Vacancy od J.K. Rowlingove a jak se tam TO stalo, tak jsem napred zacala strasne plakat a pak se mi uplne obratil zaludek. Musela jsem to jit vydychat na balkon. Uf.

když ona ta Anna se v tom starším zpracování tváří, jako kdyby jí ujel vlak a uletěly včely dohromady, což mě teda taky leze dost na nervy. Ale aspoň je tam Ciarán Hinds, na kterýho se dá koukat. v tom novějším zpracování se mi Anna líbí moc, ale zas je tam hrozně nemastnej neslanej ten kapitán Wentworth. Běh Bathem mi teda taky vadil.

Počkejte, já Futuramu nesleduju, ale myslela jsem, že je to nějaký vtipný seriál??? 

Jinak mi teda dáváte, Hachiko, Bílý Bim, ještě Gora přidám (i když to aspoň skončilo dobře)...traumata mého dětství se mi vrací!!

A nezapomeň na klasiku - Bílý tesák, Vlčák Kazan a Barí, syn Kazanův (ten jediný aspoň neskončil špatně.) A Lassie se vrací taky není zrovna kopec srandy. Napadá mne, že některé to byly asi opravdu hodně dobře napsané příběhy, když se k nim i přes ty slzy a špatné konce čtenáři vraceli (a teď nemyslím jen sebe - knihomola masochistu.)

Jako holka jsem mnohokrát dokola četla knížku Divoch, neznáte to někdo? Polský autor, odehrává se to v polské divočině (Bieszcady) dětský příběh o lidech, zvířatech a pŕírodě, veskrze pozitivní, až na některá vedlejší vypravování.

Díky vám jsem si vzpomněla, jak jsem jako malá holka viděla film Bílý Bim, černé ucho. Já, do té doby tvrďák trénovanej ve škole pravidelně válečnejma filmama, jsem u toho brečela jako blázen. Jak se někde děje něco zvířeti, zvlášť pak psovi, tak to nemůžu vidět. 

no a nebo Zajatci pardálí soutěsky, taky je tam moment, kdy sežerou psa...

a co Lady a Tramp? :-)

Futurama je hodně vtipnej seriál, ale je tam tenhle jedej strašnej díl, kterej se dá přeskočit, jmenuje se myslím Jurassic Bark nebo tak nějak

Když mi před časem zemřela má fenka, tak se mi o ní zdával opakovaně stejný sen. Jdeme jejím oblíbeným místem, je to trochu do kopce a ona jde přede mnou. Pak se otočí a řekne, tak pojď honem, čekám tu na tebe. Vždy jsem se pláčem probudila. Na dnešek se mi ten sen zdál znovu po delší době a je mi z toho moc smutno. 

To jsem vlastně nikdy neviděla, jako dítě jsem znala jen obrázky, které jsme si s kamarádkama obkreslovaly pořád dokola. Ony i jiné Disneyovky jsou výživné. Dítě je kdysi chtělo číst, obrázky se líbily, ale musela jsem v knihovně velmi opatrně vybírat. Bambi ani smykem, Lví král radši ne...a pak jsem donesla domů Dumba!

A abychom to měly kompletní, jako malinká jsem byla s maminkou v kině na Zlatá Marie a modrý Belo, tam se v jednu chvíli taky stane s tím pejskem Belem něco ošklivého, a ikdyž je na konci filmu zase odeklet, dlouho jsem nebyla k utišení!

Připojuji se, Bílýho Bima jsem vytěsňovala dost dlouho, byli jsme na tom povinně se školou a bylo to strašný!!!! A ten čekající pejsek japonskej, uf, uronila jsem kroupu, to je peklo tyhlety příběhy o zvířatech!

Tak a teď jsi mne opravdu rozbrečela. 

no strasnej dojak je to, vzdycky jsem to prorvala od zacatku do konce. Zlaty Dumbo :-)

Já jsem jako malá měla strašně ráda vydru Tarku, a tam myslím byly taky nějaký dramata a lovy na vydry.

A pak ještě lišáka Vuka a tomu taky lovci zastřelili maminku! No brutus prostě.

Nejsmutnější knížka mého dětství, na tu nezapomenu :-D

Teď jsem si vzpomněla, dcera má takovou malou knížku o tulením mláděti, které chce poznat svět a tak opustí rodiče a dá se k cirkusu, putuje po světě a zažívá různá dobrodružství, ale pomalu se mu začíná stýskat a večer smutně vzpomíná na maminku. No nebyla jsem to ani schopná nahlas přečíst!!! Dokonce i když jsem věděla, že to skončí dobře a vrátí se domů!