Já taky přiznávám, že mi udělalo dost dobře zjištění, že nejsem sama jediná plačka nejuplakanější. Občas už se bojím, že jsem kandidátka na podávání antidepresiv lopatou, když mne rozbrečí málem i Mach a Šebestová. Takže když tu třeba Garfie psala, že občas musí přerušit čtení dětem, hodně se mi ulevilo.

Jo přesně tak jsem to myslela. Ciarán Hinds byl sice v té době už na tu roli docela přestárlej, ale jeho charisma to naštěstí dohnalo. A souhlasím Rupert Penry Jones působí v téhle roli trochu jako prkno.

Pak jsem ještě u té novější verze nepochopila, proč Wenworth ani jeho kamarádi a kolegové, stále aktivní námořní důstojníci, nemají uniformu. To nějak kostymérka nedomyslela nebo jestli na ně neměli v rozpočtu finance.

Jojo, pamatuju si na to, stála přesně 1943,- korun podle roku, ve kterém Jirotka Saturnina napsal. Když pak jeden můj kamarád přeložil Saturnina do angličtiny, kvůli jednomu rozhovoru mi dal za úkol zjistit, jak to v tom Imperialu prakticky funguje. Do té doby jsem si myslela, že je to fakt jenom recese a nikdo si to nekupuje (rozhodně jsem létající koblihy nezažila při žádné ze svých návštěv, teď nevím, jestli bohudíky nebo bohužel) - ale tamní provozní mě ujistil, že si ji nakopak někdo koupí celkem často, většinou nějaká skupinka, která není v tu chvíli zcela střízlivá. A že je dost otrava potom čistit ty stěny a tak dál. Ale zase se jim  určitě vyplatilo tu mísu nabízet, protože spousta lidí tam chodila do značné míry i kvůli tomu, aby se pokochala pouhým pohledem na ni a představou poletujícího pečiva, případně tam vodila přespolní, aby se taky koukli - takže celkem dobrý reklamní tah, kvůli kterému ten občasný úklid stál za to.

Jo, já jsem se tam byla jednou zeptat, jak často si tu mísu někdo koupí a říkali mi, že tak jednou týdně :-)

Kdybyste nekdy potrebovala jeste dodatecne uklidnit, rada poskytnu seznam, co jen za posledni rok rozbrecelo me

Děkuju za obšírné vysvětlení. Jediný problém vidím v tom, že ti, kdo profitovali z dobrého marketingového tahu, nejspíš nebyli ti, kdo to museli uklízet. Ale tak to obvykle chodí. 

Kdo ví, jestli by taková "saturninova mísa" dnes prošla přes autorská práva.

Já jsem právě kvůli tomuto problému nikdy neviděla Titanic. Preventivně. 

Koupila jsem dceri dvd Tajemstvi prout.kosiku a ted nevim, zda ji to dat. 

Jinak jsem rada, ze nejsem jen ja takova placka. Premyslela jsem nedavno, ze se zeptam, zda je normalni, ze porad brecim (snad i u reklam, na zpravy se uz ani nedivam...)

prosím vás,  Tajemství proutěného košíku je překrásná dětská knížka.... nemůžete přece děti držet pod skleněným poklopem... to je přece život a může se stát, že pejska uštkne zmije... tu knihu jsem v dětství četla x-krát a žádnou citovou újmu mi rozhodně nezpůsobila...

Ja vim, proto jsem ji to koupila ale ted se bojim, ze budu porad brecet.

promiňte, nemyslela jsem to zle.... bojíte se, že budete brečet vy nebo dcera?:) myslím, že děi tyhle věci zvládají lépe, než si myslíme:)

Bohuzel ja, jako male mi to bylo jedno a ted ...

Doktoři říkali, že po roce by se to mělo začít opatrně řešit, nějaké vyšetření ap. Já jsem poprvé otěhotněla hned, napodruhé jsem už po 5 měsících byla objednaná na nějaká vyšetření, ale měla jsem tušení, že je to stresem, o měsíc jsem se přeobjednala a pak už jen rušila termín, že jsem těhotná.

Rika se, ze po neupesnem roce, nebo po 6 mesicich, kdy si je ale clovek jisty, ze se trefoval do plodneho obdobi cyklu, by se to mohlo zacit resit. Zalezi ale i na veku. Zkuste to nadhodit u gynekolozky, muze vam doporucit nejaka zakladni neinvazivni vysetreni, od kterych se da pak kdyztak odrazit, kdyby to dal neslo.

Ja verim, ze to normalni je - proste to ukazuje, ze jsme citlive a mame schopnost empatie  Jinak to Tajemstvi prouteneho kosiku je tak super knizka, ze bych to asi riskla - ta kapitola je tam jen jedna. Ale vy znate vasi dceru nejlip, takze pokud je jako my...

Nojo, ti "uklízeči" z toho asi neprofitovali přímo, na druhou stranu větší příliv hostů znamenal, že bylo potřeba víc personálu, takže víc pracovních míst (co si pamatuju, tak tam bývala dost pohodička, žádná jedna uštvaná servírka s jazykem na vestě). Ta atmosféra tam bývala fajn, fakt si tam člověk připadal jako v prvorepublikové kavárně. 

S těmi autorskými právy nevím - na to jsem se tehdy nezeptala. Ale je klidně možné, že se s Jirotkovými dědici (nebo i se samotným Jirotkou, mám dojem, že se tahle atrakce zaváděla ještě za jeho života) nějak dohodli, nicméně tohle fakt nevím.

brrr: Jojo, mně taky říkal, že je to v průměru jednou za týden. My jsme s kamarádama o tom taky uvažovali, ale holt jsme byli ve stejné kategorii s doktorem Vlachem a dvěma Saturninovcům mezi námi to zase přišlo málo originální a spontánní, ti vymýšleli vlastní šílené akce.

Jsme v přiznání,tak přiznávám,ze se mi Saturnin nikdy nelíbil a nechapala jsem jeho masovou oblibu (druhy moje WTF je Švejk), přišlo mi to jak vykradenej Můj sluha Jeeves.

dala jsem tomu teda nedávno jeste jednu šanci a přišlo mi to o neco lepsi než driv

Myslím, že rodič by měl umět odhadnout, co pro to které dítě je a není. To vnímání a zpracování smutných příběhů mají různé děti různě, a to i sourozenci. Vidím to na svých. A nesouvisí to s jejich rozdílným věkem. A nemusí to nutně být tak, že to dítě, které víc pláče, to hůř nese. Chránit je před vším ale samozřejmě nejde, už proto, že někdy jsou ta traumátka opravdu nepředvídatelná. Nikoho asi nepřekvapí slzy nad původním koncem Malé mořské víly. Ale moje dítě se kdysi zhroutilo nad tou disneyovskou knížkou s happy endem. Protože když si Ariel přece vezme prince, už nikdy neuvidí svého tatínka a sestřičky!

A nepamatujete si nekdo na filmy o pejskovi Benji? Uz nevim presne dej, jen ze byl porad nejakej ztracenej. Taky jsem si u toho pobrecela.

A jeste me hrozne dojima tahle ukolebavka:

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/spiritual-kvintet/spinkej-469499

Haha, moje dítě ve věku cca dvou let pravidelně propadalo hysterickému pláči u Polámal se mraveneček, ve chvíli, kdy zalehl do postele a shromáždili se kolem něj ostatní mravenci 

Co se týká Tajemství proutěného košíku, já si to pamatuju jako poměrně idylickou knížku, ale moje sestra mě nedávno vyvedla z omylu-prý jak to bylo hrozný a jestli jsem zapomněla, že je tam rodiče "odložili" k babičce, protože nechtěli mít děti u sebe....(a to je ségra rozhodě větší drsňačka než já). 

A do třetice, nečte to tady někdo z Blesku? Dneska jsem ho otevřela na netu a vyskočil na mě příběh psa Hačiko!