přesně, ten chudák malej medvídek! nemám je ráda doteď:-/

Naštěstí mám blbou paměť a do narození syna se mi podrobnosti vykouřily z hlavy 

Hlásím se do klubu plaček ( brečím teda spíš u filmů než knížek ). Tuhle jsem se po delší době podívala na "P. S. I love you" ( Hilary Swank a Gerard Butler ), jak dostává mladá vdova po smrti manžela jeho dopisy s různými pokyny, co má udělat... Probrečela jsem skoro celý film. "Anglický pacient" mě taky pokaždé dojal, naštěstí jsem viděla R. Finnese před dvěma lety v divadle, takže NEUMŘEL a já už tenhle film budu zvládat líp.

Jo a taky mě už od dětství spolehlivě rozbrečí jakékoliv zpracování Bídníků - pravda, třeba v divadle na muzikálu jsem si připadala trochu divně, ale prostě si nemůžu pomoct.

Ten film si taky pamatuju, jen mně tehdy mohlo být tak - deset, snad ani ne! Taky jsem to hrozně ořvala a nikdy, NIKDY víc jsem se na to nechtěla dívat.

Z podobného soudku je pro mě film, který ani nevím, jak se jmenuje, ale byl o ragbyové výpravě, co ztroskotala někde v chilských horách a než to jejich letadlo našli, tak se načekali a vedlo je to... ke kanibalismu... Byl to oblíbený film mého otce, naštěstí jsem nemusela koukat s ním (on je teda bývalý ragbista, ehm).

"Přežít" se ten film o ragbistech ( nebo ragbystech? - edit- hmm, tak ne ) jmenoval, pokud se nepletu. Tak to já zas musím přiznat, že na tenhle film se dívám vždy s obdivem, jak se s tím ti přeživší popasovali. Viděla jsem o nich i nějaký dokument a klobouk dolů. 

Ľudia ja si tu tak rochním, som doteraz myslela, že som cvok...ono aj moje deti už pri niektorých rozprávkach ma vyháňajú z izby, že "to nie je pre maminku, to je na ňu moc smutné/strašidelné/násilné..." a to im povolujem len Disney, Mini a Megamax a Jimjam...

Dodnes slyším, jak to křupne, když se na mědvědici sesune ten kámen.

filmy o zvieratách vážne nemôžem pozerať, dokonca keď môj chlap zapne nejaký dokument, hneď kričím, nech to vypne. Jediný film o, ktorý som pozerala, bol Marley a ja. Začala som plakať v polovici filmu a skončila som asi dve hodiny po záverečných titulkoch

A ešte zvyknem neskutočne buliť pri Zápisníku jednej lásky, a vlastne ešte pri množstve filmov, seriálov, kníh a reklám. Je to so mnou fakt zlé :-)

Přesně, skalpel. Mně taky nedojala. Spíš nahnala strach z nové kapitoly mého života. Tomu se říká špatné načasování

Medvědi jsou první film, který jsem kdy viděla v kině! Bylo mi asi tak 6 a je zajímavé, že jsem si vůbec nepamatovala ten drastický úvod. Pak jsem to viděla asi po dvaceti letech znovu a dosti mě to překvapilo a řvala jsem jak želva (jako od té doby pokaždé, když to vidím) - napřed na začátku a pak jak medvídě bojuje s pumou a pak jak ten lovec nevystřelí a nakonec když spolu spokojeně spinkaj v jeskyni. Uff. Nakonec vždycky čekám na ten titulek, že při natáčení nebylo ublíženo žádnému zvířátku...

Jinak podle toho, co tady píšete, budu asi po porodu brečet i u Krtečka.  

Ještě si vzpomínám na film "Neuvěřitelná cesta", kdy se dva psi a jedna kočka vydají hledat své pány, kteří museli odjet....to jsem taky obrečela 

Brečím u filmu a knih často, jako mnohé tady to tak mám od prvního  porodu. Naposledy jsem se dojala u filmu Zlodějka knih (režie Brian Percival). Film jsem sledovala v Regiojetu...

Off Topic, ale Vy jste měla zánět mozkových blan z planých neštovic? Doteď jsem si ymsella, že jsem snad jediná na světě :) Já byla na infekčním tak zavřená, v 6 letech 3 týdny, naši mi tam kupovali v antikvariátu stará čísla čtyřlístků aby mi nebylo líto, že jsem je tam pak musela nechat (protože druhou verzi sjem měla z dřívějška doma :) ). Plyšáky naštěstí bylo možné vyprat, takže tam zůstaly fakt jen čtyřlístky....

Jinak můj muž zase vytěsnil, že v Broučcích na konci všichni umřou :) když jsem mu to tuhle osvětlila tak se díval děsně nechápavě :)

Jinak k tématu - já taky čím sjem starší, tím mi u filmů častěji tečou slzy, někdy i u dokumentů...... tak se fakt těším na těhotesttví a po porodu, to budu asi bulet furt :D

Nejste náhodou mladí než 30? Třeba byla ta sbírka po mě (já to nechávala v Praze Na Bulovce :D )

Edit.: tak už jsem zjistila, že v Praze ne, ale stejně je to náhoda :D

hm, a nebyla tam náhodou sbírka papírovejch panenek po mě? :-)

Bohužel ne :( Nebo si to alespoň nevybavuju.....

Takze jakkoli jsem se prohlasila za cynika, tak jsem vstoupila do klubu placicich... Vcera jsem rvala u Sherlocka.

Nejste jediná, já měla neštovice s meningitidou taky..ovšem v dospělosti, moc velká zábava...

Dop*dylky s nestovicemi tedy! Jak to tu ctu, jsem cim dal vic rada, ze jsem dite nechala ockovat. Zatim si totiz veskere okoli (vc.pediatry) klepe na celo, protoze komplikace nestovic prece neexistuji..!