První co mě napadlo, filmy Clinta Eastwooda, nicméně je toho fůůůůra (Švejk to neni), záleží na preferencích samozřejmě.

Už jsem to kdysi někde psala, jsem přesvědcěna, že Hašek v nějaké nebeské hospodě řve smíchy a blahem, jak se mu to povedlo, protože o tom, jak on to vlastně myslel, se budou literární vědci i laičtí diskutéři dohadovat až do konce věků.

presne:-)

Já si ale myslím to samý  Švejka nesnáším (v jakýkoliv podobě) a ty pozdější pracně nalezený vysvětlivky, jak jde o pranýřování války a nastavování zrcadel, beru spíš jako berličku pro jeho milovníky... vidím jen slušně řečeno vyčůranýho blba, a označování Čechů za švejkovský povahy mě proto přivádí k nepříčetnosti.

A ty roztomilí Troškovi hrdinové, tupí křupani,  ke Švejkovi taky nemaj daleko!

Ale já teda stejně srdečně nesnáším i Homolkovy. Jestli je to referenční vzorek obyvatelstva, tak já tady nechci bydlet

tyjo, první Homolkovi mi přijdou geniální. a fakt teda bolej...

no homolkovi hlavně nejsou komedie. mně taky způsobujou až téměř fyzickou bolest

Jo, bolej.

Já teda vydržím hodně... ale před Homolkovejma dám kdykoliv přednost jemné selance masakru motorovou pilou.

Švejk je taky dost tragický v tom, že co mělo být původně asi kritika (i když...),  je dnes národní hrdinný rys. Že ta bezvýchodnost zahnívající monarchie tady nakonec zůstala i po deseti, dvaceti i těch sto letech po jejím rozpadu.

akorát to jaksi není vina autorova, ani toho díla:D

jak to ve spěchu dočítám, tak jsem vaše "...volám po vyváženosti v posudcích!" četla jako "...volám po vyváženosti v předsudcích!" a říkala jsem si tyjo, to tu ješt nebylo, to je dobrý požadavek! 

njn, tak jsem si ten post přečetla znovu a lépe...

Už to zde někdo zmínil...Krteček. Nenávidím ho a nejraději bych mu nalila do té díry smrtelný roztok. Broucci jsou v pohodě, já mám naopak ráda, když se hrdinové musí smířit se smrtí, všichni se tomu vyhýbají, mně náhodou Broucci pomohli, když jsem v dětství musela projít ztrátou blízkých osob.

Švejka respektuji, ale nevyzdviham k nebesum. Slunce, seno...je obyčejná vata a troufám si říct,.že může být ještě hůř. Nesnáším S tebou me.baví.svět a nejvíc ze všeho nesnáším cokoli, kde.hraje zrzavej chlapeček z Chobotnicek. Ja jak slyším ten hlas, už bych volila násilí. 

tak kazdy narod ma nejake sve kolektivni trauma. myslim, ze u nas cechu je to takovy pocit, ze se dulezite veci rozhodujou bez nas a ze nemame sanci nejak aktivne nic ovlivnit. takova zita bezmocnost. kdyz se clovek podiva do hisitorie, tak se to da i pochopit. dulezite je se v tom asi moc nerochnit.

Ano, vždycky je to o subjektivních preferencích. Zrovna ty filmy Clinta Eastwooda, kde tyhle dvě stránky spojuje, totiž třeba na mě jako na diváka působí lehce kýčovitě. Ale aby nedošlo k nedorozumění, já mám ráda i ten jeho kýč. Je to výborný režisér. Jen si osobně víc cením jeho starších filmů, kde se z hlediska mého subjektivního vnímání víc soustředil na tu "uměleckou" stránku.

Z uměleckého hlediska si ale ještě víc než Eastwooda cením filmů Miloše Formana, které jsem pořádně pochopila teprve před pár lety. Škoda, že už pověsil řemeslo na hřebík.

Akorát srovnávat současný hollywoodský film, natočený už od počátku s úmyslem oslovit širší masy a klasickou, specificky profilovanou beletrii z minulého století mi přijde stejné jako srovnávat Moneta s Picassem. Tedy pokud nesrovnáváš Eastwoodovy filmy a filmovým Švejkem. To už by potom byla jiná.

Já osobně bych neoznačovala výklady Švejka, které ho pokládají za břitkou kritiku monarchie, za pseudointelektuální traktáty. Stejně tak v žádném případě netvrdím, že kdo to tam nevidí, ho nečetl pozorně. To je na literatuře, filmu a umění podle mě to nejgeniálnější, že se dá vždycky vykládat různě a nikdy nikdo nemůže skálopevně tvrdit, že tam objektivně něco je nebo není, protože pravdu zná jen autor. Proto nám taky na katedře germanistiky dali hned na začátku studií "radu", že pokud chceme mít obhajobu diplomky jistou, ať si místo didaktiky nebo lingvistiky vybereme téma nějaké literární interpretace.

Jinak přiznávám, že kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války taky nepatří mezi moje oblíbené, ale respektuju ji.

no ale zvláštní je, že o tomhle trauma lidé ví, ale většinou neudělají nic pro to, aby to změnili. Já jsem byla v životě svědkem několika vážnějších situací, kdy se něco stalo, aktéři začali kolem dokola brebentit, řešit situaci mezi sebou řečma, co by se mělo dělat, co nemělo...a pak ale nikdo nic neudělal a jelo se dál. Ať to byl problém nějakého útlaku, šikany, nespravedlnosti nebo pomluvy, různě...vždycky se děsně důležitě debatovalo a pak se nikdo neměl k řešení. Tak buď máme trauma z "o nás bez nás" a snažíme se to změnit, anebo o tom pojďme raděj mluvit, to je bezpečnější, že.

tak ono reseni kazdeho traumatu, jak individualniho tak kolektivniho, vyzaduje nejdriv tak nejak tnout do ziveho, pripustit si, ze to trauma existuje a vubec ho otevrit, zacit o nem uprimne a bez prikras mluvit. jedine tak se da postupne uzdravovat. myslim, ze tohle plati nejen pro individualni osudy, ale i pro kolektivni vedomi narodu. ns narod mi prijde ze je jeste furt trochu v takove fazi popreni, ze se proste jeste neotevrelo to opravdu bolestive, ty stare krivdy. ze se sice obcas omilaji, ale furt se jede tak nejak po povrchu, coz na nejakou zmenu nestaci, spis to ten pocit ublizenosti posiluje.

no ale to uz jsou takova hodne vazna temata 

to jsou a souhlasím, popírání je přesný popis toho jakožetořešímebláblákecykecy

to ale není národní rys. to je rys lidstva/každého člověka. dělají to všichni lidé. jen málokdo v nějaké kritické situaci jedná. většina čumí a pak kecá, nebo to dělá současně. lidí mají tendenci se chovat stádně. slučujete dvě rozdílné věci. národní traumata se navíc nijak řešit nedají. pokud se o to budete násilím pokoušet, dopadne to buď směšně, nebo blbě. jak si asi třeba národ, který má komplex malosti, má to trauma vylepšit? nebo národ s pocitem křivdy od sousedního národa. já si tedy žádné řešení představit neumím a osobně si myslím, že vůbec ho hledat je naprosto zbytečné a jen to prohlubuje rochnění se ve vlastní ukřivděnosti. málokdo na světě uvažuje v jednotkách národů a takovéhle úvahy jsou fakt pro salonní znuděnce, kteří nemají co na práci. v životě víc záleží na tom, jaký je každý osobně, než jak se cítí jeho národ (což je navíc asi opravdu těžce definovatelné).

to, jak nás jako národ berou v zahraničí, už neovlivníme vůbec nijak, myšleno v jednotkách desítek let minimálně, protože v zahraničí si ještě mnozí ani nevšimli, že už desítky let nejsme československo. tak proč vůbec takto uvažovat. i kdybychom se hypoteticky nějak snažili, tak možná za sto dvě sta let docílíme nějaké změny. edit: ovšem soudě dle historie v tu dobu už budeme geopoliticky zřejmě něco úplně jiného, než jsme teď, třeba budeme kolonie ruska nebo německa, a pak jsou takové úvahy o to zbytečnější.

ja si fakt myslim, ze neco jako kolektivni vedomi naroda opravdu existuje, jak system, kterej ovlivnuje (sebe)vnimani lidi na nejake obecnejsi rovine.

prave chovani jednotlivcu je na jednu stranu autonomni, na druhou stranu spoluurcovany prave tim abstraktnim systemem predstav o sobe. tenhle abstraktni system by sice nefungoval bez konkretnich lidi, kteri ho reprodukuji, ale zaroven je vic nez suma tech jednotlivych predstav a cinu, ma i vlastni dynamiku. je to proste takovej vzajemnej vztah.

ja treba rozhodne mam co na praci, fakt se nenudim a stejne se temahle tematama zabyvam, porotoze me zajimaji :)

Eastwooda a Švejka samozřejmě nesrovnávám, dotaz zněl na příklad něčeho co je "lidové" a zároveň "umělecké", ale tak jinak, ač nesnáším ty věčný citace z něj, kdy si myslí každej trotl jak není vtipnej, když z toho něco zná a opakuje to 3x týdně, tak jsem hluboce přesvědčená, že než Švejk je milonkrát lepší Cimrman

Ked to tu tak čítam, tak sa pripojím aj ja. Neznášam , fakt neznášam pozerať filmy od Jakubiska, najhoršia zo všetkým je pre mňa Bathorička.

A bola som donútená pozerat "komédiu" Kameňák a to ma skoro zabilo. Išli sme z firmy prenajatým busom na výlet a šofér to pustil. Nedalo sa ujsť, nedalo sa nepočuť. 

Takže nejaký Švejk alebo Slnko, seno,..... je malina. 

Jo a komédiu S tebou mne baví svet mám rada. Ale asi to bude aj tým, že naša mladosť s malými deťmi sa niekedy niesla v podobnom duchu. Akurát naše deti chlapi brali pod stan a k vode.