a s uchem od rozbitýho hrníčku a se skleněnkou (nebo co to měl všechno malej Bobeš)

Beztak tam byli spolu

Priznavam,ze sa mi uspesne podarilo oprat nove dzinsy aj s uctenkou. Som sa cudovala,preco mam vsetky dzinsy po oprati s bielymi bodkami (hlavne,ze priatela vzdy upozornujem,aby si nic nenechaval vo vreckach).

bane uplne samotinka sedela na bobku a prstikem stourala spary v kocicich hlavach;-)

a teda prababicku jsem milovala, byla strasne hodna. a kdyz jsem byla nemocna kapala mi Alpu na kostku cukru proti horecce:-)

to já když jsem byla malá, tak jsem šťourala medvědí hovno ze spár našeho paneláku

Každá doba si žádá svou čarodějnici, takže klidně mně to žíly netrhá.

Panelák v Tatrách?  (si živě představuju toho medvěda co kadí na zeď paneláku, nemůžu si pomoct).

Jaj moja babka alpou na kocke cukru liečila úplne všetko

Väčšinou teda liečila jedlom, ale keď bol zlý žalúdok alebo nechutenstvo z choroby, tak tou alpou. Asi si doma dám na lyžičku cukru a kvapnem alpu a zaspomínam na babku 

Inak ja som sama bývala do troch rokov u druhej babky, v byte. Tiež sama, takže som sa hrávala s handrovými bábikami, čo mi vyrobila a húpala ich v húpačke z vreckovky zavesenej medzi dvoma stoličkami. No a som teda dosť ťažký introvert...

My jsme houpaly panenky v sitkach od pomerančů, ale to asi není moc tragicky, neb to značí, že jsme na rozdíl od Bobše měli ty pomeranče

Tak to my jsme byli tak chudý, že jsme na rozdíl od Bobšovejch ani tu krávu neměli.

a co parek?:D 

 na to už jsem skoro úplně zapomněla!!! Asi si to budu muset znovu přečíst!! 

No no! aj na Hané je krásně.

Já nevím, jak se té hmotě teda říká oficiálně, ale byl to takový tmavý hustý tmel mezi panely. V létě hřál a změkl tak, že se dal dloubat ven.

Jenom dietni 

Baví mě,jak se tu Bobeš cyklicky objevuje. Následovat budou Karafiátovi Broučci a Andersenovy pohádky 

Ten tmel se používá na utěsnění záchodů. Oficiální název taky neznám. 

Díky za připomenutí, přiznávám, že nesnášim Broučky!! Až se bude řešit Švejk, tak mě šťouchněte, budu se chtít zase přiznat.

Nakonec nešla, tedy jestli jsem to správně pochopila 

Přiznávám, že nesnáším Broučky, Švejka ani Bobše - z toho mám regulérní dětský trauma. Ale můj dědeček mi z něj často a rád předčítal, protože J.V. Pleva byl jeho učitel z obecné školy a spoustu příhod si pamatoval z dětství, jak jim to pan učitel vyprávěl. Ale směl číst jen do doby, než onemocněl bratříček.