Mně se BKM zdá hrozně prima nejen kvůli ekologii, ale i protože se mrně vyprdí tak nějak mimochodem. Dvě příbuzné ji praktikují u obou dětí skoro od narození a funguje to zázračně. Synovi se ale nelíbí, tak ho fakt nehodlám trápit, i když jsme s naší spotřebou pampersek těžce neeko. Ani s látkovými plenami to nehrotím, momentálně má přednost chování uplakánka před praním a věšením.

Je mi jasný, že ty různý miminkovský bolístky nemaj jasný řešení a beztak člověk nikdy neví, proč zrovna prcek brečí. Naše dítě je mazel a chce být furt v náručí, tak mu to dopřávám, co jen to jde. Měsíc už máme za sebou, věřím, že i další dva zvládneme, byť by je měl prokřičet.

A jak je to s tím oslabeným břišním svalstvem? Polohovat myslíš pokládat během dne na bříško a na spaní na bok? Nebo můžem dělat něco víc?

Áno, na bruško, ale vždy pod dohľadom!!! Dobré je aj cvičenie na fitlopte a bábätkovské plávanie, prípadne cielené masáže brušného svalstva (ak máte v okolí niekoho, kto to vie), ale aj tie večerné masáže, čo robíte sú fajn.

Ako ak to BKM je príjemné pre dieťa aj matku, no problem. Ja som ťa len chcela slovne podporiť v tom, že každé dieťa je individuálne a ak to tvojmu nesedí (a osobne mám viac skúsenosti s rodinami, kde s tým sekli, ako naopak), tak je správne rozhodnutie s tým prestať, či už na čas, alebo definitívne.

Musím Ti vyjádřit podporu, je to situace jako přes kopírák. U nás se taky nespalo a celé dny křičelo, chlapeček nabral purpurovou barvu a pulzovala mu na čele žíla, byla to síla. V noci celkem spal, ale já měla tak vydrancované nervy, že jsem oka nezahmouřila a přes den se jenom potácela s pláčem na krajičku, trvat to o den déle, tak se zblázním. A můj manžel taky, byla jsem fakt protivná. Používání látkových plen jsem tenkrát také odložila na neurčito, nebyla síla a taky mám podezření, že jsem si při neobratném oředepírání přivodila tak děsivý ekzem se zánětem na rukách, že jsem to léčila ještě pěkně dlouho. Zas takový ekolog nejsem:) Jinak ten věčný pláč ustal sám od sebe kolem čtvrtého měsíce a od té doby je to fajn.  Ale to období bylo opravdu šílené, nerada na to vzpomínám.

Jo a ještě něco - nekojila jsem, tak jsem si celou dobu vyčítala, že ho bolí břicho z umělého mléka. Kdybych tenkrát kojila, řešila bych zase, že jsem musela někde udělat chybu v jídelníčku, to si asi nevyberete.

Nám na prdíky nejvíc pomohla rektální trubička, z legrace jsme si kladli otázku, jestli pomáhá víc nám nebo chlapečkovi, zabírá okamžitě :-) Většinou jsme ji použili před koupáním a 1 až 2 vypuštění za den. Šikula i sám tlačil, když ji měl v zadečku. Pomáhalo nám nošení na tygříka a druhou  rukou podpírat ještě pod bříškem. Espumisan pomohl vždycky tak na 4, možná 5 dnů, pak jsrm měla pocit, že je to s ním spíš horší. Takže jsem ho vlastně nasadila dvakrát. Od 9. týdne prdí naprosto svobodně! Mléčné výrobky asi párkrát nadělaly paseku, když jsem snědla větší množství.

Tak jsem si myslela, jak máme vyhráno, když přešly koliky, a ono ejhle, bojkot kojení! Už se to rovná, ale už bych ráda viděla přírůstek na váze. Jestli mě něco hodilo do deprese, tak tohle - dítě, který najednou nevezme do pusy prsa několik dní, pak už i křičí hlady a stejně ne! Na to nám nejvíc pomohlo dát ho do kočáru a nechat vozit někým jiným. Asi jsme se pak na sebe víc těšili.

Tak zkušenosti s bezplínkováním máme stejné, řekla bych že úplně. Miminko je šťastné, když čůrá a kaká bez plíny, ale kyblík zeje prázdnotou. No nevadí, hlavně když vylučuje.

Se spaním nám hodně pomohlo zavinování, chlapeček má někdy dost neklidné ruce, tak se vlastně sám vytrhával ze spaní i usínání.

 Balíme hezky k tělu. Jen je potřeba co nejrychleji vybalit po probuzení, aby si zase mohl zakopat nožičkama a ulevit tak bříšku. No jsou to dost složitý hračky, tyhle miminka.

no vkus se meni, ale ta nase taska je po roce a pul uplne bez znamek jakehokoliv opotrebeni. penal dostal zabrat, to jo, ale taska je jak nova, takze premyslim, ze nejak ukecam mladsi, ze si ji vezme a koupim ji radsi neco jineho.

ona si ji mozna necha i starsi, my jsme takova vesnicka skola, ted jsem byla na dnu otevrenych dveri a tri deti ve tride maji stejny batoh jako rozdavali v blizkem nakupaku k nakupu minule leto, kazde na tom ma poveseny reflexni prouzek jine barvy, aby to rozeznaly. takze hecovani, jakou mam ja tasku a ty jenom makovou u nas nastasti neprobiha.

neblbnete s tim Vigantolem. dokonce jsou studie, ze vitamin D by se mel v zimnich mesicich detem podavat po cele detstvi a dospivani. riziko hrozi predevsim pokud ditko mazete kremem s vysokym faktorem.

Tak ono nemusí jít ani o hecování, kdo má lepší a hezčí tašku. Dcera byla s taškou spokojená do třetí třídy, pak už jí přišla moc dětská, takže jsem jí pořídila jinou, kterou má už taky třetím rokem.

Ona ale byla trochu exot, protože nastoupila do školy až v UK, jediná s taškou podle české tradice ( tady děti na základní škole nosí takové tenké tašky přes rameno, do kterých si dávají vlastně jen různé papíry s úkoly, učebnice nemají, penály taky nenosí, protože je všechno ve škole ), takže dcera byla s plnou výbavou za hvězdu. Když jsme dali aktovku pryč, tak jí dokonce některé holčičky říkaly, že tu tašku hrozně chtěly, jestli ji ještě nemáme.

tak mne taky prijde aktovka pro ctvrtaka uz mimo misu, ale neni to otazka toho, jestli se vec znici.

boze co ja bych dala za skolni batoh (jakykoliv) na gymplu. tata nekde dostal tasku pres rameno a ta musela stacit. denne jsem vlacena na jednom rameni asi 12kg. chodila jsem tak 3km pesky, zcela dobrovolne abych se prosla a nasi to vedeli. neumim si predstavit, ze bych to detem udelala.

na vysku nam pak mama poridila krosny, abychom mohli tahat z domu kompoty. ale u Vietnamcu. mela jsem pocit, ze krosnou chodit po horach nemuzu, no muzu a to celkem bez problemu, ale od Milletu. no mela jsem sporive rodice.

"boze co ja bych dala za skolni batoh (jakykoliv) na gymplu. tata nekde dostal tasku pres rameno a ta musela stacit. denne jsem vlacena na jednom rameni asi 12kg. chodila jsem tak 3km pesky..."

A do školy jste chodila jen v létě, protože v zimě jste se se sourozenci dělila o jediné boty... 

A teď zase vážně  - jasně že aktovka ( dcera měla teda ten aktovkobatoh ) je pro starší děti už mimo mísu, proto jsem psala, že pořizovat dětem tašku do 1. třídy s vidinou, že jim vydrží celý první stupeň, je utopie.

hm to mi nepřijde uplně vtipný. moje děti teda měly každý vlastní boty, ale každej rok novou aktovku ne. pět let asi nevydrží žádná, ale pokud člověk nekoupí s motivem co zrovna děsně letí (a tím pádem příští rok bude out) tak klidně dva roky i tři zvládne. můj prvňák měl něco takovýho a vyhazovala jsem jen proto že už to bylo malý

Když tady začalo minulý týden to aktovkové téma, tak jsem jen polkla, protože jsem si uvědomila, že budeme doprčic taky potřebovat aktovku. Aúúú!

Moje mladší dítě látkové plenky z celého srdce nesnášelo. Zkoušeli jsme i eko jednorázovky, ale ty stojí majlant a přiišlo mi, že nesedí tak pěkně jak pampersky.

Mé DSD tedy aktovka pět let vydržela a stejně tak hodně dětem kolem ní. A rozhodně to nebylo o tom, že by nebylo na jinou, kdyby si moc moc přála, dostala by jinou. Měla ji ráda a vnitřně si to nastavila, že chce, aby jí vydržela, docela se o ni i starala. Nicméně okamžitě po složení přijímaček sedla k internetu a vybrala si batoh. Když někdy v květnu přišel, hrdě ho začala nosit. Mladší by klidně měnila co půl roku, ale je smířená.

A o čem celou dobu píšu? O tom, že je třeba aktovku měnit každý rok ani slovo. 

tina continuity Psala jsem: "Nekdo zase rika, ze deti boli brisko z Vigantolu (jestli davate). " Ne, že ho sama nedávám nebo že ho někdo nemá dávat.

diky nacelniku, vlilas mi novou nadeji. ja koupim novou aktovku te mladsi a starsi budu resit, az ji nebude chtit. ona je teda docela neresic, nema ji rada ani nerada, proste je to vec. neco podobneho jako obleceni a vobleceni to je vopruz nejvetsi.

mladsi by zas chtela ten Topgal zdarma k nakupu, ktery jsem vyzvedla jenom kvuli tomu, ze mam velice chudou pribuznou, ktera ma tri deti, tak jsem usoudila, ze by se jim kvalitnejsi batoh do skoly hodil. no a te jsem ji zatim nedala, protoze mladsi si jej uzurpovala pro sebe a hraje si s tim na skolu, jenomze ji je strasne veliky.

Ženy, matky dítek nedávno kočárku odrostlých, jdu si pro rady. Chci novej kočár - novej, ve smyslu jinej než máme, nikoliv nutně nejnovější typ.

Co chci každopádně:

- min. dvojkombinaci - hluboký kočár + sporťák

- čtyřkolku, přední kola mohou být blíže u sebe

- přední kola otáčecí!

- kola vhodná i do terénu, ne jen maličká plastová kolečka na popojíždění v obchoďáku

- sporťák nastavitelný i do úplného lehu

- možnost otočit sporťák po směru i proti směru jízdy

- madlo s nastavitelnou výškou pro různě vysoké rodiče

- malej odkládací prostůrek na krámy u madla pro rodiče - klidně formou tašky, ale aby tam bylo nějaký přiipínání, ne jen taška pověšená přes madlo, nijak upevněná

Co bych ráda, kdyby to šlo, ale není to bezpodmínečně nutné:

- prostornej košík pod kočárem

- ve sporťáku možnost připevnit dítěti nějakej pultík na pití, jídlo, hračky, bordýlek...

- odpružená kola, příp. i nafukovací kola

- průsvitný okýnko v boudě sporťáku pro případ, že je dítě otočený ve směru jízdy a chci na něj vidět, když spí

Co rozhodně nechci:

- klasickej odpruženej koráb s nafukovacíma kolama bez předních otáčecích

- trojkolku

- kočár jasně oranžový nebo růžový barvy (cihlová, vínová, červená apod. nevadí, naopak jsou vítané)

Měly jste takovej kočár? Překáží vám ve sklepě, jste z Prahy a chcete ho prodat?

Edit: Zatím se mi zdá, že by mi podle obrázků vyhovoval tenhle - Babyworld V-Travel. Nějaké zkušenosti?

tak jí zkus ukázat tu topgal řadu pro prvňáky, třeba si tam vybere něco typově podobnýho. já právě tehdy začala kupovat u nich, páč to měli takhle velikostně rozdělený, už je to hafo let samozřejmě, teď je výběr nepřeberný, ale stejně bych jim zůstala věrná:-) (konzerva zákazník:P

Když jsem měla první dítě (dceru), tak jsem prožívala prvních 5-6 týdnů takový hrozný kolotoč. V noci spala, ale přes den se nakojila, pak byla chvilku v klidu, kdy jsem si s ní mohla hrát a pak začala být hrozně nespokojená a plakat. Pak zase kojení, chvilka klidu a pláč a nářek. Vůbec jsem nevěděla, co s tím, myslela jsem si, že má větry. Všichni v rodině si mysleli, že má větry, protože co jiného by to mohlo být? Pak jsem úplnou náhodou zjistila, že jí musím trošku pomoct, aby usnula. Sice byla unavená, ale nedokázala sama usnout. Možná že kdybych ji nechala vyřvat se, tak by to zvládla a naučila se usnout sama, ale na to jsem byla měkká. Tak jsem ji uhoupávala, měli jsme kolíbku. Pak jsem ji dávala do postýlky, která měla kolečka a postýlkou jsem šoupala sem-tam. S kočárkem venku jsem to pak dělala tak, že jsem chvíli jezdila a když usnula a já si chtěla chvíli odpočinout, tak do čtvrt hodiny jsem si musela sednout a kočár nechat v klidu, protože pak už přešel nejtvrdší spánek a změna stavu (rozuměj zastavení kočárku) ji probudilo. Takže když jsem ji takhle uhoupala, tak se vždycky prospala a pak byla v pohodě.  Dnes je jí 8,5 a usíná sama:-) 

Když se narodil syn, tak už jsem tohle všechno věděla a byli jsme ty první měsíce v pohodě.