Šmarjá! Dávno šťastně zasutá vzpomínka...takové dítě měla moje dobrá kamarádka. Dneska je mu 16 a je to pohodovej kluk, ale poprvé se usmál snad až v roce!!! Nebyl uplakané mimino, jen prostě hrozně vážný, jakoby na něm visela všechna tíha světa...

Jinak tady ty historky mi připomněly moji sestru (extrémě organizačně schopná), když jsem ji jednou navštívila v době, kdy neteř měla cca dva měsíce, otevřela mi postava jen vzdáleně připomínající sestru-průsvitná, mátoha, mastné vlasy.....a její první slova byla "nedivím se těm matkám, co udusí vlastní dítě polštářem!!"

Podotýkám, že u druhého dítěte ve stejném věku servírovala čístá, učesaná a namalovaná  ke kávě vlastnoručně upečené koláčky. 

prave si myslim, ze ty extremne organizacne schopne dostane prvni dite do kolen, protoze nikdy v zivote nic takoveho nezazily a pripravit se na to prilis neda. casto je druhe dite vic v klidu, uz jen proto, ze matka je v vic v klidu, tak to pak daji levou zadni, protoze vedi, do ceho jdou a dokazou si to vymyslet.

kdyz jsem kojila mladsi, tak jsem u toho cetla starsi rikanky. vedela jsem, ze to bude minimalne par tydnu trvat docela dlouho, rozhodne dyl nez se dvoulete dite dokaze soustredit. mladsi to bylo jedno, starsi to hrozne ocenila a mne to nestalo vubec nic. ale toto se da vymyslet, kdyz je zena trochu pri smyslech a ma predstavu, co ji ceka.

Jojo, je to možné. Já se první dítě bála pomalu i převléct, že jí zlomím ruku nebo něco...fakt jsem se stresovala z věcí, které mi už u druhého (natož teď) přišly k smíchu. 

presne z techhle duvodu je super mit prvni dite ve dvaceti - me nestresovalo lautr nic:-))

 To je pravda, dneska bych do toho šla taky dřív, stará matka, to je peklo, i fyzicky to dáváš hůř...

prevlikani ani koupani mne nestresovalo, mne vycerpavalo to nefugujici kojeni a dite, ktere si prohodilo den a noc. kdybych si to dala ve 20 s podobne starym partnerem, tak skoncime nekdo z okna.

popravde, memu muzi ted toho hodne odpoustim, hlavne proto, ze tehdy me hodne podrzel. opravdu se snazil, nevim, co bych bez nej delala. kdyz se ted doplazim domu v sedm, abych se dozvedela, ze rekl diteti, ktere si chtelo pocitat matematiku, at pocka na maminku, ze te to jde lip, tak mne vzdy neco tajomneho zastavi, pred tou reakci, co by si jinak nedal za ramecek.

Dnes jsem s ditetem zazila takovou tu noc, kdy druhy den padate na hubu, ale fungovat musite... jisti to kafe a cokolada. Dcera kaslala do pul treti, kdyz nekaslala, tak jsem vetrala, otirala ospalky, protoze se rozjel zanet v oku, davala pit... Tri dny uz jsem poradne nespala, ale ta dnesni noc byla opravdu masakr. Manzel zrovna finisuje projekt v praci, ktery dnes prezentuje. Coz zaroven znamena, ze k doktorce jsem brala obe deti. Modlim se, aby druhe v cekarne neco nechytilo. Zdrimnout bych si teoreticky odpoledne mohla, ale mladsi rarach prestava spat a nenecha me. Kdyz se to sejde, tak se to sejde.  

no mě právě netankovalo nic z toho - když kojení nešlo nasadila jsem sunar jak řekla babička a bylo to:-) když (by bývalo chtělo) dítě v noci bdít tak bych ho nechala ať si klíďo pořve a šmytec. a fakt zpětně hodnoceno tento přístup = spokojené a zdravé dítko (neříkám že je to tím, ale že to automaticky neznamená že z chuďátka vyroste nemocný a ztrápený jedinec, jak se teď maminkám často snaží různé příručky a radilové vnutit)

druhé opečovávané a kojené imrvere dle nejnovějších doporučení... no přinejmenším ty alergie apod. co já ani jeho otec nemáme on má.

ad to odpousteni - ja su kolikrat taky celkem natvrdla a to ani nejsu chlap;-) takze nemam problem to proste rict, pozadat, vysvetlit... blby je pokud by te i po prosbe ze to nedavas at se zapoji poslal do haje

U kojení druhého jsem taky prvnímu četla. Nejlepší ovšem bylo, když jsem začala kojit a do toho se ozvalo starší dítko, že chce nočník (bylo čerstvě bez plenek). To jsem musela položit kojence, dosprintovat pro nočník, usadit dítko a vrátit se ke kojení. Ale zas to nebyla taková hrůza, kupodivu.

Já se od jisté doby zařekla, že si už nebudu stěžovat, když budou moje děti nemocné a my s nimi kvůli tomu budeme muset strávit pár probdělých nocí. Samozřejmě padám na hubu furt, a ploužím se pak jak mátoha ( a stěžuju si teda taky furt ), ale vždycky si vzpomenu na jednu známou, která má dítě s diabetem. Kromě toho, že to je zase "skvělá" reklama na britské zdravotnictví, protože doktoři na to přišli až když holčičce bylo sedm a málem umřela ( něco jako testy cukru v moči se tady v rámci preventivních prohlídek nedělají ), tak je to pro mě velmi motivační v tom, co ti rodiče - hlavně teda nejvíc vycvičená matka - musí zvládnout. Už několik let k té holčičce vstává každou noc každé dvě hodiny, aby jí podle aktuálních potřeb upravila dávkování inzulinu nebo do ní dostala glukózu. Říkala mi, že už je na to za tu dobu tak zvyklá, že usíná už cestou zpátky do postele a že je schopná spát až do doby, než cca za ty dvě hodiny znovu začne zvonit alarm. Člověk se evidentně přizpůsobí všemu, když prostě musí. 

Mas pravdu. Clovek na tohle obcas zapomene. Dneska bude u deti v noci muz, tak se snad dospim. 

dcera ma ted spoluzaka pry se zanetem slepeho streva. jenom po operaci je uz tyden, pry ma z toho nejakou nemoc, puvodne jsem myslela, ze mu to ruplo. ale na vikend ho pusti domu a pak musi zas do nemocnice, aby ho lecili. vic nevim, ale nemam z toho dobry pocit.

at zlobi, jen at jsou zdrave. 

Přesně to si taky říkám. I když - včera jsem měla malinko jiné myšlenky, když jsem syna, který hysterčil kvůli naprosté prkotině, doslova vytáhla z autobusu a šli jsem domů 40 min pěšky............... Ale účel to splnilo, v půlce cesty se uklidnil.

Přidávám se do party, můj muž si syna vyloženě zaSLOUŽIL. Jako věděla jsem, jaký je, ale vydržel na chlapa obdivuhodně velkou nálož. Na některé věci už taky začínám koukat jinak.

Vracim se k programu Zacit spolu. Dnes jsem se byla podivat na ukazkovych hodinach pro rodice predskolaku a nepresvedcilo me to. Vyuka v prvni tride se mi libila, ale v pate tride se mi ten koncept vylozene nelibil. Celkovy dojem byl chaos a hluk (jak si deti radily a prechazely po tride). Myslim, ze dcera potrebuje pracovat samostatneji a ve vetsim klidu. Myslim, ze dcera tezkou zakladku zvladne, je chytra a pilna. Hodne mi pomohly vase nazory, abych si nektere veci ujasnila. 

Děcka jsou nemocný, ale ne natolik jako včera, takže mě pekelně s...ou. Jinej výraz prostě není tak vystiznej. Matka jsem Spíš starší ale dřív bych do toho nešla, protože, jak říká kamarád, mladí je jen jedno. A to jsem si užila. I když možná proto to ty starší matky tak špatně zzvládají,.protože...ty večírky, vernisáže, bezstarostne cestování a nakupování, je pryč!...Ty matky, co by to udajne nevymenily za deti, Tak LŽOU, protože se to nesluší.  Ja dneska klidně.

A tak ja napríklad fakt nie (pokiaľ ovšem nemám doma nevybehaných rekonvalescentov, žeáno - vtedy som ochotná aj na Nevadskú púšť).

Teda niežeby mi občas dobre nepadlo vypadnúť, ale asi som si to stihla dostatočne užiť predtým, takže teraz ma skôr treba najprv vypudiť z domu, pretože sa mi nechce nikam, na to, aby som po návrate domov uznala že mi to fakt dobre padlo.

Asi starnem .

 Nevadska poušť by bodla!

Jsem zavrena doma s nemocnymi detmi 14 dni... ja si zase rikala, ze v pristim zivote dite jedine ve 20, protoze to jsem byla schopna parit a nespat nekolik dni po sobe a byla jsem v pohode. Ted to nedavam, plouzim se a plazim se tu :))