MP Meri no neviem, ja som dosť emocionálny človek, a tie hormonálne výkyvy nenesiem o nič ľahšie, muž to má so mnou ťažké tiež, hlavne na začiatku to bola katastrofa, to sme si prešli hlbokou krízou, lebo moje záchvaty depresie prerástli až do uvažovania o potrate, ale teraz už v pohode, už vie, že si to nemá pripúšťať, len ma objať a byť silný :-)

MP Meri 

Já nejsem žádná plačka, v těhotenství jsem oplakala kočku, jinak pohoda. Ale po porodu, no hrůza, každou chvíli. Hormony jsou sviňa! Dokud se vracíš do normálu, je to asi dobrý.

a inak, mne na pohlaví budúceho potomka nezáleží, obidve pohlavia sa mi zdajú fajn, ale už by som to fakt rada vedela!!! Stále mi doktor nevie povedať, aj keď naposledy sa vyjadril, že to vidí skôr na dievča, a to muž rozdýchaval strašne dlho, lebo bol skalopevne presvedčený od začiatku o chlapcovi. A nedávno som ho pristihla maľovať sa mojím rúžom, že trénuje na to ako sa bude hrávať s dcérou

DrowRanger Beres horcik? Na ty bolesti by mohl pomoct, zkus se kdyztak poradit s gynekologem.

MP Meri ak ťa to poteší, ja síce nemám problém s pohlavím dieťaťa ale s tým, či vôbec budem dobrá mama a či dieťa chcem. Otehotnieť som sa rozhodla kvôli veku a tiež kvôli rodičom/mužovi, mne samej biologické hodiny netykali a ani netykajú. Dieťa stále vnímam skôr ako niečo neskutočné, čo mi rastie v bruchu a obmedzuje ma, nemám žiadne "ňuňu" záchvaty, nerozprávam na neho, no proste som ako inkubátor, ale spolieham sa na to, že po pôrode, keď ho ku mne položia to bude jednoducho láska na prvý pohľad...

A k tým hormonálnym výkvyom, ktorý si mesiac/týždeň? Ja som bola do cca 17-18 týždňa uzlík hormónov, mužovi som robila neskutočné scény, kedy som vrieskala a revala kvôli takým blbostiam, že som mala už sama so sebou problém. Nakoniec som mu jednoducho oznamovala, že zas začínam byť samonasieracia, tak nech sa dáko zariadi on, že ja to nemám ako ovládať. Takže on keď videl, že to so mnou zas máva, buď sa niekam spakoval, snažil sa nereagovať alebo jednoducho ak to bolo možné, splnil moje nereálne požiadavk. Ale kým sa to ustálilo, boli medzi nami také hádky, že som ymslela, že z toho potratím (fakt, tak som sa rozčuľovala, až mi z toho bolo zle).

Teraz je to už lepšie, o dosť lepšie, ale stále reagujem na niektoré podnety alebo ľudí a situácie výbušnejšie, než som zvykla.

ziginka beriem, už od začiatku tehotenstva, pretože som brávala aj pred. Momentálne 3x denne, aspoň nemávam kŕče v nohách :D

MP Meri Jak já ti rozumím! Taky jsem chtěla holku a nebýt to druhé dítě, asi bych se z toho taky sesypala :-) Ale nakonec jsem teda usoudila, že aspoň nebudou dvě holky konkurovat (což ovšem u prvního není moc argument) a musím říct, že kluci jsou fajn. Aspoň ten můj . Je to pohodář, je s ním sranda, mazel strašný a vůbec, je s ním taková jednodušší domluva. A upřímně-je zajímavé sledovat některé typicky mužské vzorce a musím přiznat, že to obecně dost změnilo můj pohled na muže. Pochopila jsem, že mužský mozek opravdu funguje jinak a s hodně věcmi jsem se smířila....:-)

Candance Víš co, s těmi obavami o holky....nedávno jsem se bavila s kamarádkou (má čerstvě dospělého syna a dvě mladší holky) a vyslovila jsem přesně tento názor. A ona k tomu měla úplně jiný postoj-v podstatě mi řekla, že to nejhorší, co se holkám přihodí je znásilnění, což se ovšem může stát i klukovi a pak mi v barvách líčila, jak mají kluci větší sklony frajeřit=potenciální průšvih, alkohol, drogy.....blablabla, no málem jsem dvě noci nespala 

Garfie Já si taky nemyslím, že by ve světě bylo víc nebezpečno pro holky. Vždyť kluků se rodí víc, protože příroda jich zkrátka dost vyselektuje, hůř přežívají nemoci a pak ty různé "klukoviny", skoky do neznámé vody, motorky, nebezpečné zábavy, pyrotechnika...  Brrr.

DrowRanger  První odstavec jsem celá já! Tedy uvažovat o tom, jestli budu dobrá máma, mě nikdy nenapadlo, ale biologické hodiny zřejmě vůbec nemám  manžel dítě chtěl už dávno a já si nakonec řekla, že do toho taky půjdu, abych později nelitovala, že jsem to ani nezkusila. 

Po porodu to teda láska na první pohled úplně nebyla, spíš pocit neuvěřitelnosti, a řekla bych, že ten láskyplný vztah se budoval celý ten rok, co je dcera na světě. Například v jejich 7 měsících jsem odjela na 4 dny do zahraničí a vůbec se mi nestýskalo...Ale taky jsem na 100% věděla, že s manželem je v absolutním bezpečí. Ale dneska ráno se poprvé ohlásila nikoli obvyklým brumláním, ale jasným ta-ta, táááta - mamamamama, a to je prostě  

Plačka jsem byla vždycky a s dítětem je to ještě horší. Brečím i u reklam  ale nikdy jsem nebrečela "nad sebou", to mě naštěstí nepotkalo.  

Garfie No mně nějaká matka syna či synů dokonce tvrdila, jak jsou kluci ohroženější, protože nějaká vyčůraná je oblbne, pak to na ně hodí, budou platit jak mourovatý na cizí dítě a tak...

Mohučanka 

Na to bych taky upozornila - přesvědčení, že to musí být láska na první pohled, může být docela nebezpečné. Pak to vede k výčitkám, jsem špatná matka, nemiluju své dítě...je to vztah, který se tvoří postupně, někdy rychleji, někdy to trvá déle.

Mohučanka už mi radšej nič nepíš, ja sa ako krkavčí inkubátor cítim už teraz...Neustále to porovnávam trebárs s tým, ako som strašne chcela psa, čo všetko som bola schopná kvôli tomu urobiť a ako som revala, keď som ho nemohla mať...Kamarátka je tehotná, má termín týždeň po mne a keď vidím to jej nadšenie pre tehotenstvo, deti, pôrod...cítim sa ako marťan 

Sweet Potato ozaj s týmto prestaňte, lebo si to tehotenstvo ešte rozmyslím  

ale teda spolieham sa, že keby čosi, tak proste muž bude super tato a zastúpi ma, ja budem teda zarábať, ehm...

DrowRanger Vítej mezi marťany

Sweet Potato  To je dobrý....on si asi každý brání to svoje, takže podle pohlaví, co má doma. To těhotenství z obou stran jsme taky probraly, ale shodly se, že na to víc doplatí holky. Ale takové ty klukoviny, co popisuje Pinot Noir, to mě do toho rozhovoru vůbec nenapadly!!!

DrowRanger eee, ja mám tiež pocit, že nemám k tomu dieťaťu žiadny cit, nadšenie pre tehotenstvo žiadne, dokonca mám pocit, že druhé dieťa snáď nikdy nebudem chcieť, lebo tehotenstvo ma po psychickej stránke ubíja (a to som fyzicky na tom skvele). Sú matky a matky, ja som tiež v tej prvej kategórii krkavčí inkubátor, ale to sa poddá, nejako neočakávam príval nekonečnej lásky hneď po pôrode, tiež som nastavená tak, že bude narastať postupne, ale pôjde to

Garfie no čo napríklad vyvádzal môj muž ako puberťák, ak budeme mať doma to isté, tak boh nás opatruj. Asi radšej beriem to dievča :-)

Garfie no co si ale uvedomuju pomerne silne, az ted jak jsou deti velke teda, je co rika kolegyne: holku mas naporad. kluka ti jednou odvede jina a vtahne si ho do sve rodiny. vsechno bude resit se svou maminkou ne s tebou a syn bude s ni. coz je dobre, ale..