Och, prosím, pište dál, mě to tak uklidňuje to číst  Opravdu, nemám moc kde to sdílet, v mém okolí jsou pouze dvě kamarádky dětné. Jedna je typická biomatka (láska už v děloze, harmonické těhotenství, kontaktní rodičovství včetně vytahování kozy na počkání) a druhá fitness matka (monitor dechu, umělá výživa už od narození). Obě jsou mi svým přístupem dost vzdálené ... 

viktorka_od splavu Muž má právě přímou zkušenost jen s jedním těhotenstvím, a to je ta výše zmíněná biomatka. Ta prožila všechno naprosto vyrovnaně v souladu s přírodou a napojením na vesmír ... možná se doma za zavřenými dveřmi také hroutila, ale to už nevíme ... 

DrowRanger Jsem ve 12 t. Budu teda doufat, že se to ještě zlepší ...

Garfie Já chtěla právě jen jedno dítě, takže to beru dost fatálně. Ale nic s tím neudělám, no.

betsey Do včerejška jsem měla takovou tu opatrnou něžnou radost. Břicho jsem si občas pohladila, těšila se, až budu vědět, že se vše slibně vyvíjí a třeba si udělám radost prvním oblečkem ... Dneska mám pocit, jak kdyby ta věc uvnitř ani nepatřila ke mně. Jsem ráda, že je zdravé, jsem odhodlaná ho porodit, vychovat a milovat, ale nadšení prostě (minimálně pro tuto chvíli) úplně opadlo. Takže soucítím a držím palce!

MP Meri U mě asi taky fungujou hormony, já zas nechápu, že někdo tak hrozně nechce nějaké pohlaví a je mi z toho trochu smutno. Snad to příroda nějak zařídí a přejde vás to!

Tak já se teda taky podělím o zkušenost: nemohla jsem otěhotnět dlouho, ale jsem vnitřně přesvědčená, že tomu bránil mozek - řekla jsem muži, že teda ano, ale ve skutečnosti jsem nechtěla. Když se pak zadařilo, radost tam nebyla. Jenže pak jsem potratila a to mě tak dožralo, ne rozesmutnilo nebo tak, ale normálně nasralo, jakoby mě někdo okradl! Takže teprve pak jsem se rozhodla i já sama v sobě, že teda ano. Těhotenství jsem nejdřív dlouho nemohla uvěřit, až jsem začala cítit pohyby, teprve jsem začala toho tvora opravdu vnímat. Když jsem pak dostala salmonelózu, opravdu jsem se modlila, aby se nic nestalo a poprvé v životě zažila tak obrovský strach. A po porodu byl hlavní pocit jakási neskutečnost, neuvěření a nehorázný údiv nad tím, že je možné, aby dva lidi vytvořili nového člověka, a hrůza z toho, jaká je to zodpovědnost. Šestinedělí nekomentuju, mohla bych někoho vyděsit. Pak už to bylo jen lepší. Úplně totální mateřská láska propukla až po ukončení kojení. Zpětně si myslím, že jsem se na kojení měla vyprnout dřív, teprve když ty kojící hormony vyprchaly a dokázala jsem se na to kouknout s chladnou hlavou, uvědomila jsem si, že vše, co byl pro mě problém a negativum, bylo spojeno s kojením.

MP Meri a to ti v 12. tt doktor povedal, že tipuje chlapca?  Veď to je ešte skoro, môj čakal do 20. tt na ultrazvuk a teda pohlavie určil už s 99% istotou :) Ale pravda je, že šance sú 50:50, tak asi je lepšie sa na to pripraviť skôr.

Inak u mňa to cca okolo toho 3. mesiaca bolo absolútne otrasné, hormóny so mnou bili na všetky strany, fakt sa čudujem, že ma muž neopustil...a aj tie panické záchvaty z dieťaťa ako takého a tehotenstva boli úplne strašné, teraz sa s tým už dáko zmierujem, ale občas ma aj tak chytí panika (minule som sa v kuchyni zadívala na ananás a napdlo ma, že ak budem rodiť prirodzene, to dieťa bude o hodne väčšie...), že čo si vlastne počnem a na čo som sa to dala, že som si radšej mala zobrať druhého psa  ale fakt je to teraz už o 100% lepšie ako to bolo, zmierujem sa s tým, že budem matka a budem mať zodpovednosť za niečo, čo bude odo mňa závislé, takže podľa mňa aj ty sa postupne ako sa ukľudní tá hormonálna smršť ukľudníš a prijmeš myšlienku, že je tu 50% možnosť, že budeš mať syna 

MP Meri myslím, že takových matek-nematek je v okolí víc, než by člověk řekl. Jsem aktuálně v 22. týdnu, otěhotnět jsem se rozhodla v podstatě z racionálních důvodů  - vidina toho, že by mi těhotensví mohlo ulevit od mých zdravotních problémů a to, že bych stejně děti někdy v budoucnu chtěla. Trochu (rozuměj hodně) mě zaskočilo, jak rychle se zadařilo, oba s manželem jsme k tomu přistupovali tak, že se budem 2 roky o něco marně snažit a bůhví jak to dopadne. Takže první tři měsíce byly na obou stranách ve znamení paniky a popírání, že to přece není možné a že to nezvládneme. Občas jsem do toho měla takový kráťoučký záchvaty pocitu "absolutního štěstí" nebo jak to nazvat. Dost šokující pro mě bylo to vědomí, že ne jen ostatní ženy (a zvířata) můžou mít děti, ale že i s mým tělem se může dít, to že v něm něco roste... v podstatě to nechápu do teď :)

Okolo 13 týdne to vypadlo, že se mi můj zdravotní stav v důsledku těhotenství nezlepšil,takže jsem několik dnů střídavě brečela že moje tělo ubližuje miminku nebo že miminko ubližuje mému tělu.

Na to navázala taková plynulá "depka" že nemůžu už dělat své oblíbené netěhotenstké aktivity a veškeré těhotenské aktivity se mi hnusí.

No a od té doby co citím pohyby je to zas jiné. Jo, pořád mi vadí že nemůžu spoustu věcí dělat, že jsem furt unavená a fakt mi to nemyslí.... ale zároveň už je to sranda,jak to tam vevnitř různě pobublává, a navíc už i vnitřně vím, že určité věci dělat nechci, ne jen že mi někdo řekl že bych neměla.       

Pinot Noir z kojenia mám úplnú hrôzu, príde mi to ako niečo divné a nechutné (áno, detinské pocity), sama som zvedavá, ako dlho budem kojiť a či mi to príde prirodzenejšie (musím tiež priznať, že mne na začiatku tehotenstva prišiel veľmi zvláštny a takmer nechutný ten pocit, že vo mne niečo rastie).

MP Meri Zrovna jsem chtěla napsat to co DrowRanger, ve 12.týdnu je ještě dost brzo, moje kamarádka je genetička a říkala, že by si netroufla dřív než kole 17.týdne-a i to je spíš odhad na základě dlouholetých zkušeností. Takže zbývá naděje, ale moc se na to neupínej :-)

Ale ještě jsem si vzpomněla, ve vztahu k tobě, ty holky jsou takové komplikovanější, třeba dcera je vůči mně trochu kritická, zatímco syn mě naprosto nekriticky zbožňuje, když si obleču sukni nebo šaty, vždycky mě pochválí...:-)

DrowRanger Ano, přesně já  Mně se vůbec ty věci okolo těhotenství dost eklovaly (myslím předem, když jsem o tom jen uvažovala), včetně kojení. Myslela jsem, že se mi ta představa protiví natolik, že mozek tomu zabrání, že mi kojení vůbec nepůjde. Ale šlo, hned, i přes císaře. Syn nikdy nevypil ani kapku umělého mléka. Hormony jsou mocné. Ale teď, půl roku po ukončení kojení, se mi to protiví zase úplně stejně. Vrstevníci mého syna jsou dosud běžně kojeni, mně je z té představy úplně fyzicky nevolno.

DrowRanger s tím druhým psem jsi mi připomněla dvě hlášky od mých kamarádek pejskařek a koňařek, kdy mi jedna pár týdnů po svém porodu hlásila, že miminko je mnohem lepší než stěňátko, což mě dost navnadilo, protože upřímně - co je lepší než stěňátko? maximálně tak dvě stěňátka :D  a druhá, zcela nezávisle na té první, řekla, že kdyby dopředu věděla, že to její miminko bude tak super, tak by si ho pořídila dřív než 3. psa a 4. kočku...  

takže já vidím budoucnost pozitivně

Sairon ježiš, riadne si ma rozosmiala teraz 

Pinot Noir S tím kojením mi mluvíš z duše. Mám pocit, že s koncem se mi ulevilo a začla jsem si všechno víc užívat a i ta mateřská láska najednou rostla a roste stále...

Pinot Noir ja by som už hlavne zúfalo chcela byť zas v mojej starej koži, bez tých všetkých zmien, ktoré sa teraz so mnou dejú, už by som rada mala pri sebe dieťa, ktoré som vypiplala, naučila na nejaký režim aby som teda vedela, že tých prvých pár mesiacov v zdraví prežije ono aj ja. 

aj preto som veľmi chcela dvojičky - chcela som si tehotenstvo odbiť na jeden záťah, lebo pri počtoch detí som vždy vedela, že chcem dve, ale momentálne si veľmi sebecky neviem predstaviť, že si týmto prejdem odznova, najmä keď som si v tehotenstve prešla asi všetkými negatívnymi príznakmi, ktoré sa popisujú.

MP Meri hehe já teda věřím tomu že tyhlety "biomatky" sou totálně nasraný akorát to nedají najevo. teda jednu takovou zkušenost i mám, už jsem to tu opakovaně psala:-) jinak ještě k tomu pohlaví, já to poprvé nevěděla, resp. neptala jsem se, ženy okolo mě se to vždy dozvěděly až při porodu, tohle že to víš předem je vlastně divný - no ale byla jsem v porodnici svědkem jak tam paní ztropila hroznou scénu že ona kluka nechtěla!!! (jekot řev) takže asi a) je to normální b) máš velký štěstí že to víš dopředu:P

no a to že je kluk fyzicky jinej než holka to mi připadá že by snad mohla řešit max. lesbička co se chystá porodit z umělýho oplodnění, šiš

 Pinot Noir  DrowRanger měla jsem to stejně/velmi podobně, jako já fakt ten přístup že by matka automaticky měla být nějak šťastná nadšená splynutá s všehomírem apod považuju spíš za úchylnost a sebe za normální než naopak

DrowRanger co bude s druhým, tím si teď nedělej hlavu. My šli do druhého, protože jsme měli pocit, ze první jsme si neužili. A bylo s ni opravdu jednodušší pořízení.

taky bych si nedělala naděje, ze ta mateřská láska přijde nějak automaticky hned po porodu, mne se osvědčilo brát to s nadhledem a moc neřešit míru lásky k E.T.mu

MP Meri Hele tak jak to tady čtu, už si dokonce připadám normální hned to řeknu příteli. Já mu dávám takovou sadu někdy, že se pak třeba po půl dni omlouvám, za to jaká jsem kráva. Vlastně jsem k němu buď hnusná nebo strašně hodná, nic mezi jako dřív:-D. A vždycky říkám, že si neumim představit otěhotnět s někým, kdo dítě moc nechce  a do toho mít tyhle zde uvedené nálady. Ale pokud by takový otec byl, třeba by ta psychika zase pracovala jinak a člověk by se z toho třeba rozmimískoval:-D. 

Já ti tak závidim ty oblečky - námořnickej proužek, dinosauři, ryby, všechno co mám ráda....a já růžová, kočky, růžová! Sukýnky a různý serepetičky na malý děti nekomentuji, přece tu holku nemůžu degradovat už v malém věku tím, že jí narvu do tylový sukýnky, bych mámě neodpustila tohle mi udělat:-D.

 Ale pokud by takový otec byl, třeba by ta psychika zase pracovala jinak a člověk by se z toho třeba rozmimískoval:-D.

​tě ujišťuju že ne:-)

Karja já na to moc nejsem, ale kupovala teďka dcera pro neteř a bylo to všecko ňuňu a nic, opakuju, ani jeden kousek! nebyl růžovej. takže v klidu, můžeš mít i hezký věci:-)

Ja si treba to druhe uzivam mnohem vic. U prvniho bylo prvnich par mesicu peklo, a to nebyl nijak plactive miminko. Resila jsem kraviny a fakt tezko se smirovala s tim, ze muj bezstarostny svobodny zivot je fuc... Plac byl na dennim poradku, rozbrecel me text ukolebavky, ze ma dite rymu a ja mu neumim pomoct... Takze bohuzel, kdyz je tehotenstvi blbe, porodem se to nezlepsi, spis naopak... Kojeni taky vubec neslo a jak jsem to utla, jakoby ze me nekdo zvedl deku, fakt mi bylo mnohem lip. Druhe kojim bez problemu a je to vubec vsechno ruzovejsi ;-)

viktorka_od splavu Tak to bych si šla asi hodit mašli! 

No jasně, co kupuju já, růžový není, ale moc toho neni a furt tomu chybí ti dinosauři!:-D.