Já jsem se TAK těšila...že si to mimino KONEČNĚ pochová taky někdo jinej...

Vůbec jsem netušila, jaký oblečení pro mimino, pak jsem se probrala balíky od sestry, 3/4 vyházela (když jsem našla body s rolákem pro novorozeně, málem jsem se rozbrečela při představě, jak mu to cpu na hlavu). Naštěstí jsem odsud věděla o existenci rozpinaciho body, koupila jsem si jich pár v tchibu spolu s několika tepláčky a bylo to.

Jinak musím říct, že životní styl mi to mateřství ani moc nezměnilo...Nebo to aspoň tak nepociťuju. Zásadní pro to je patrně naše hodné bezproblémové dítě a hlavně to, že partner se na péči od začátku podílí nejspíš docela nadstandardně. 

Myslím, že jsem si řekla, že to všechno budu brát tak, jako to bude a dělat to, co půjde, a ono to šlo docela dobře. Asi jsem měla prostě štěstí, klepu to na dřevo.

Četla jsem Pinot, zluťáska, slniecko, prostě lidi tady a žádné horory od "cizích"

Pinot Noir Sakra porte, nějak mě s tím rozením dřív teď všichni plaší. Přítel chce jet ještě tři týdny před termínem na noc pryč. Je to něco přes hodinu od mojí porodnice, tak si říkám, že OK, tašku si vezmu s sebou. Ale známá takhle rodila v jiné porodnici, moc nevychytala návštěvu u babičky. A taky se uklidňuji, že mi na prohlídce řeknou, jestli to vypadá na nějaký rození či ne...

Karja mně řekli že to nevypadá ještě na příjmu:D a za 4 hoďky bylo po všem:P

Karja Já měla plánovaný císař, vybrala jsem mu den před státním svátkem, aby měl po oslavě vždycky volno  Jinak by se ještě na svět nechystal. Mně zas každý říkal, že prvorodičky většinou přenášejí.

Pinot Noir Jen tak čumět...přesně 

Já teda trochu pracuju pořád, mám specifické zaměstnání a 99% práce udělám z domova, ale v půlroce dítěte jsem to musela redukovat a nadávala jsem si, proč pracuju, a teď po roce už pracovat lze jen večer nebo v noci, a to mi zas nesvědčí, takže buď zapojíme o trochu víc babičku nebo budu taky hledat nějaké jesle. Což se mi moc nechce, i když vím, že je to jen můj pocit, ale mateřská láska je teď někde na úrovni Mt. Everestu 

Karja hele malá se narodila o 12 dni dřív. Díkybohu si počkala na Ostravu :D

Karja Moje kamarádky většinou přenášely, já zase vždycky rodila v termínu, který mi odhadl ultrazvuk. A když jsem čekala první, tak manžel musel večer do práce, kolem 22:00 jsem mu psala, že to možná už začalo, on to nahlásil kolegům a vysílal dál, jako prvotatínek to měl dost na háku. Kolegyně na něj pak trochu zatlačily, že už by možná měl jet. Doma se objevil po půlnoci, a po jedné jsme vyrazili do porodnice.

Se synem v Berlíně jsem měla snesitelné bolesti celý den, pořád jsem si ale říkala, že nechci plašit, ještě udělám tohle támhle, že ještě uložím dceru, aby nebyla ve stresu, že ji tam necháváme s kamarády. Psychika je evidentně silný faktor, protože všechno krásně vyšlo, manžel ve 20:45 zavíral dveře od bytu a ve 21:21 se syn na rodil - už naštěstí v porodnici, která byla jen 20 minut autem. A manžel dodnes vzpomíná, že jsme odjížděli, když zrovna začínal zápas Ligy mistrů, který v tu dobu už sledoval kamarád, který přišel dceru hlídat. 

Vlastně ani nevím, proč jsem ti to tady všechno vypsala, ale nějak jsem začala vzpomínat, jak to tady čtu.

Ja teda ešte k všetkému vyššie napísané pridám také moje osobné oneskorené zistenia...nikdy som sa nezaujímala o pôrod ako taký, ani o to, čo sa deje so ženským telom po pôrode. V rodine síce sesternice majú deti ale bývame každá v inom meste, nikdy som sa o tom s nimi rozprávala, z kamarátok (blízkych) som prvá a mama mi o tom nikdy nehovorila, v škole sme to detailne nepreberali...Takže teraz postupne opatrne načítavam, čo sa vlastne deje PO pôrode a teda...chytajú ma záchvaty paniky zo šestonedelia, boľavých bradaviek, zápalov prsníkov, kŕčových žíl a hemeroidov, potrhaných hrádzí...Ja som si vo svojej naivite a hlúposti tak nejak myslela, že žena je v nemonici 5 dní a ptoom ju vrátia ddomov viac menej už v pôvodnom stave, maximálne nastrihnutú. Dáke články teraz čítam na nete, už som sa chcela aj na predpôrodný kurz nahlásiť, ale u nás sú všetky plné (zjavne bol október enormne plodný mesiac, všetci rodia v lete). Blbé je, žez článkov si človek zapamätá len tie hororové príbehy. Diskusie na modrom koníkovi už radšej nenavštevujem, raz som si prečítala jednu o zmĺknutých potratoch (samozrejme v ešte neskončenom 1. trimestri) a teraz nedávno jed nu, kde sa ženy sťažovali, ako ich potrhalo alebo postrihalo pri pôrodoch a že ešte mesiac po si nemôžu sadnúť + ďalšie chuťovky...V tomto smere som ale rada, že som o týchto veciach nemala pred otehotnením ani šajn, lebo podľa mňa by som teraz tehotná nebola určite...Dávam si ešte mesiac a potom začne u mňa nový nával paniky, keď si domov isto z chuti kúpim melón a potom si predstavím, že niečo hentaké porodím 

A teda vo vzťahu k bábätku, keĎ pracem tie malé detičky, tak ma strašne desí predstava, že niečo tak malé a bezbranné bude závisieť odo mňa, tie hororové scenáre, ako ho nechtiac pustím na zem, zabudnem niekde, nechtiac pritopím pri kúpaní...Aspo%n sa mi už nesníva, ako ho zabúdam kŕmiť...

Karja a já rodila o měsíc dřív. Týden před tím mě viděl doktor a nic porodu nenasvědčovalo, těhotenství jsem měla bezproblémový.

MP Meri Hele, dá se to celé přežít  Já rodila poprvé jako "stará matka", po dítěti jsem ani netoužila, bylo to takové racionální rozhodnutí s ohledem na věk a chvíli, kdy se to docela hodilo. Moc jsem to neprožívala, dítěte se ze začátku trochu bála (že mu třeba ublížím a tak). Nejhorší pro mě bylo, když jsem málem předčasně porodila a ocitla se na pokoji se dvěma typickýma mamynkama čekatelkama, normálně jsem nevěřila, že to skutečně existuje. Strašný zážitek! Jako rodič (=fakt dospělá a matka) jsem si začala připadat až po druhém dítěti :-) to první je takové....prostě součástí. Můžeš mu prakticky všechno podřídit, spát když spí on a podobně. A nezapomeň, že na to nebudeš sama, mě třeba chlap překvapil, jak to s miminy umí. Je klidný, vůbec se nebál (aspoň přede mnou), koupal, oblíkal, všechno co mě ze začátku děsilo. 

Jo a kojení jsem protrpěla, vůbec mi to nešlo, u prvního jsem to násilím dotáhla k desátému měsíci, myslím, že se nám oběma ulevilo, když se dítě samo odstavilo. U druhého jsem nekojila vůbec, měl nějaké problémy, takže jsem odstřikávala a krmila z lahvičky, děsný-a rozhodnutí přejít na umělý mlíko měla paradoxně na svědomí kamarádka-udatná obhájkyně kojení-když mi líčila, co všechno podstoupila, aby mohla kojit (navíc po rakovině prsu, takže opravdu martyrium), došlo mi, že takhle se zničit (hlavně psychicky) nechci. 

DrowRanger nezapomeň na noční pocení po porodu.  O tom jsem zase neslyšela zhola nic já a byla jsem poměrně nepříjemně překvapená, když jsem mohla během noci ždímat noční košili...

rasaNori O tom jsem doteď nic neslyšela ani já!  

Karja Já bych se nebála jet pryč, ale upřímně-já pokaždé rodila předčasně, navíc překotně, takže rozhodně někde poblíž porodnice. 

DrowRanger nezapomeň na noční pocení po porodu.  O tom jsem zase neslyšela zhola nic já a byla jsem poměrně nepříjemně překvapená, když jsem mohla během noci ždímat noční košili...

​co??:-O o tom slyším poprvé a to už nějaký ty děti mám:D

DrowRanger přesně, já jsem teď ve fázi, kdy už jsem se tak nějak srovnala s představou všech nechutných věcí týkajících se drobka (nejhorší mi přijdou usoplený děti :)  a teď panikařím kvůli všem těm nechutným věcem, co se budou dít s mým tělem....´

viktorka_od splavu 

Já teda taky byla zpocena jako cunik. 

Sairon hehe usoplený děti jsou nechutný! teda krom vlastního geniálního nejkrásnějšího drahouška, tam i ta nudla je prostě nej

U mě se střídala zimnice při usínání s příšerným nočním pocením...přešlo to tak...nevím, do měsíce určitě.

DrowRanger ty si dobrá, ja nemám veľmi odvahu to čítať, a ani s kamarátkami, čo majú deti, sa nebavím, čo zažívali pri pôrode a po pôrode. Inak sa mi páči toto inštruktážne video, povedala som si, že to dieťa sa jednoducho musí dostať nejako von, a veľa s tým nenarobím, nejako bude

https://www.youtube.com/watch?time_continue=2&v=jFdXx35VR-o

Sairon hehe usoplený děti jsou nechutný! teda krom vlastního geniálního nejkrásnějšího drahouška, tam i ta nudla je prostě nej

​Ja cizi usoplene deti taky nesnasim, ty svoje utiram hned, jak je jen naznak nudle, to bych fakt neprezila. Ten maly uz se naucil chodit hned za mnou a upozornit, kdyz se mu na nose "neco nezda". Dobre jsem ho vychovala.