Já teda mám děti ráda a věděla jsem, že jednou chci mít hodně dětí (mám teda nakonec "jen" tři), a na dítě jsem se těšila. Přesto jsem v jak v těhotenství i po porodu občas chytla pořádnou paniku, jak to půjde, že to nezvládnu atd.... A když se narodili, přišlo mi, že už se prostě dávno známe (z břicha - přece jen to je doba, co tam stráví), neměla jsem pocit, že si musím zvykat. Ale vím, že to tak někdo má.

Ale teda právě v těhotenství a při kojení jsem se teprv cítila jako žena. Předtím jsem si nikdy tak žensky nepřipadala, a to nemyslím ani tak kvůli vzhledu, ale vnitřně. Vůbec teda těhotenství (až se to tu stydím přiznat), jsem si užívala a líbilo se mi hezky se obléknout i to břicho :-) A v těhotenství jsem se vlastně v termínu porodu vydala na návštěvu ke kamarádům do Němec, počítala jsem s tím, že budu opět přenášet, a že to kdyžtak nějak zvládnu.

No a pořizování věcí - byla jsem velkou část prvního těhotenství doma, nechali jsme si tenkrát připojit internet, tak jsem měla čas a klid zjistit, co bude potřeba, promyslet si to a tak. Oblečení mi teda máma spoustu nakoupila po sekáčích, tak jsem mohla kupovat jen sem tam něco, to je spíš pak pro radost...

S miminem, obzvláště prvním, jaem si užila spoustu klidu, dlohé vycházky. Taky jsem snad nikdy neměla tak bohatý společenský život, jak s dětmi. Tahala jsem děti všude, někdy náročné a na nervy, byla jsem kolikrát unavená a ono nosit po schodech na vlak nějakých 20 - 25 kilo, nebo přenášet autosedačku... Ale asi bych neuměla nechat mimino doma a jet nakupovat na trhy nebo na nějaké přednášky, jako to dělá třeba švagrová (ani bych nemohla, když jsem kojila teda :-) ) 

A každé období je krásné a má něco do sebe. Ovšem je pravda, že nedávno jsem si říkala, kdyby to tak chvíli zůstalo: 10, 8 a 3 plus minus. Ještě žádná puberta, školáci už zajetý, malej už velkej dost a samostatnej... No rostou, už občas pubertální záchvaty...

Jo a s tím klukem, spoustu ženskejch mě skoro litovalo, že mám kluka, zvlášť pak u druhýho a třetího. Přitom mě to bylo tak jedno. A zjistila jsem, že to naopak mí spoustu výhod, že jsem doma jediná ženská!

Mohučanka jj presne takhle jsem to mela ja. V porodnici 26 stupnu a ja klepala kosu. Jsem si myslela puvodne ze to je tema antibiotikama co jsem vyfasovala pred porodem a az pak jsem se docetla jak to je:)

tv ja tiež a ešte celé zababrané od jedla, a nedajbože zababrané od niečoho iného, ako stane sa, ale že to ľudia vešajú na facebook

Jo a s tím klukem, spoustu ženskejch mě skoro litovalo, že mám kluka, zvlášť pak u druhýho a třetího. Přitom mě to bylo tak jedno. A zjistila jsem, že to naopak mí spoustu výhod, že jsem doma jediná ženská!

​žejo!:D (teda dcera mi chybí, co je pryč, ale když přiletí tak jen na chvíli, už jsem si tak zvykla že mi žádná ženská nikde netrousí svoje šminky a prádlo nebo nedejbůh nebere moje! s klukama je všechno mnohem jednodušší. já si teda nikdy neužívala nějaké ty nákupy hadříků a podobných blbostí, takže mě ani ve snu nenapadlo že je nějak "výhodný" mít děvče, abych to jako mohla absolvovat pro ni/s ní, když si pak nakoupila padesát barev laků na nehty a ladila to denně s tričkama to se ti fakt s klukem nestane:D

ked mi maleho doniesli na izbu po porode tak som ho mala na rukach a v duchu som panikarila - a teraz co??? nikto mi manual nedal a rozlisovacia schopnost dovodu na plac bola mizerna. ked to nebola ani plienka ani hlad tak chce byt proste pri mne na rukach. ale najcastejsie plakal od hladu. a on bol hladny stale. sestry v porodnici sa cudovali kolko vela vypije. nemala som po sekcii dost dlho mlieko a nejake naznaky zacali az 5 dni po porode. vzdy som sa ho snazila najskor nakojit a az potom dokrmovat flaskou. problem s prisatim nemal. ja som mala tak malo mlieka ze uz zo mna po chvilke neslo nic vyzmykat. aj som odsavala aby som podporila odbyt no a mnozstva boli zufale a moje rozpolozenie tiez.  nepomohli ani caje a homeopatika a co ja viem ake zazraky. po mesiacoch som sa konecne spamatala ze to nema zmysel a ze rastie dobre aj na umelom mlieku a to moje ma ako vitaminovy bonus.

Tak laky, sminky i nakupy me teda minuly i s holcickama, nejvetsi paradnik je paradoxne starsi syn, to jsme meli bily vlasy a zeleny vlasy, rozervany kalhoty, kalhoty "mobilni zelezarstvi", dlouhej cernej kabat, existenci conversek a steelu jsem objevila taky az teprve s nim. ALE - ze holcicky chodej do skoly (a prospivaj) jsem si prakticky nevsimla, tak chlapecci me skolili fest...

​ když si pak nakoupila padesát barev laků na nehty a ladila to denně s tričkama to se ti fakt s klukem nestane:D

​Pozor, prostřední syn měl období, někdy ve školce, kdy ladil spodky ponožky a někdy i tričko. Takže mi to bohatě stačí takhle :-) A mě obvykle pochválí, že mi to sluší, žádný . no mami...

 ALE - ze holcicky chodej do skoly (a prospivaj) jsem si prakticky nevsimla, tak chlapecci me skolili fest...

​Jo, to si myslím, že ten prostřední měl být holka:-) Taky prakticky nevím, že chodí do školy...

betsey ja som hlavne nevedela, že k tomu treba niečo čítať, ja som si ozaj predstavovala, že ten pôrod u ľudí je ako u zvierat...porodíš a za pár hodín si schopná ujsť pred predátorom . An somi nechápala, načo sú do nemocnice popôrodné vložky a jednorázové nohavičky, nemať to na zozname, čo mi dali s tehotenskou knižkou, asi to ani nehľadám a do nemocnice prídem s full výbavou pre dieťa a s ničím pre seba. Hlavne mi to nabúralo moje smelé plány, ako idem vo veľkom ak sa bude dať popri dieťati pracovať, na prechádzky a podobne...

rasaNori rodím na prelome júla/augusta, v lete je u mňa nočé potenie typu ráno môžem prezliecť posteľ úplne bežné, to akože bude ešte horšie? 

DrowRanger uvidis, treba to ani nepoznas ze to je ono :D 

A ešte teda...čoraz častejšie si v spoločnosti všímam nevychované deti a stále mi v hlave bliká: "ja tak neznášam deti...", ale tak často, až panikárim aj z toho...

DrowRanger tak cudzie deti v spolocnosti snad neznasa kazdy normalny clovekclovek, nie? :) niekde v restauracii a tak..az tam donesies svoje a bude revat tak si to odovodnis, neboj :)

DrowRanger Klid, vlastní je vždycky jiné :-)

Ale jinak, tohle je ještě dobrá verze, pokud dítě nemáš, ale známá měla takovou od narození vzornou holčičku, štítila se málem i písku, natož bahna, v kavárně si způsobně kreslila, byla milá a poslouchala na slovo, když na ni na hřišti zavolala, bez námitek se zvedla a šla domů...ta vždycky na ty cizí nevychované spratky hrozně shlížela. Až se jí jednoho krásného dne narodilo druhé dítě....

DrowRanger no tak ja ako najzásadnejšiu vec riešim, čo budem v tej nemocnici jesť, muž mi bude asi musieť nosiť raňajky, obed aj večeru

a áno, keby mi nedali zoznam toho, čo si mám do nemocnice doniesť, tak snáď okrem uteráka, zubnej kefky, šľapiek a vecí pre dieťa nedoniesla nič. Ja si stále hovorím, zvládli to miliardy žien, prečo nie ja.

A presne, cudzie deti v spoločnosti neznáša takmer každý. Aj keď ja mám v poslednej dobe pocit, že oveľa lepšie znášam detský plač ako cudzie nevyžiadané rozhovory, plač viem vypnúť, ten rozhovor nie, a koľkokrát mi je tak nepríjemné, že musím niečo počúvať

VeronikK 3 kluci, to je super. To bych taky chtěla. Zatím jsme teda jen u prvního, tak uvidím, jestli na nějakou dvojku či trojku ještě dojde. Ale vypadá to nadějně, jednička je snad za odměnu :)

Já jsem teda děti měla ráda vždycky, pořád jsem nějaké hlídala. A jsem i dětská sestra, protože jsem chtěla původně dělat v jeslích. Takže před svýma dětma si nějaké otravně cizí děti už nevybavuju. Ale teď. Rozčilují mě i brečící děti v tramvaji nebo u nás v čekárně. Vždycky si říkám, proč je tam chudáky tahají, když jejich matka je z 90% jen doprovod. Žádné kamarádky s dětma už k nám nezvu. Jediné děti, které si užívám, jsou neteře. Tam to mám jinak. Ty mám hodně ráda a vídám je každý týden. 

Jo a s tím klukem, spoustu ženskejch mě skoro litovalo, že mám kluka, zvlášť pak u druhýho a třetího. Přitom mě to bylo tak jedno. A zjistila jsem, že to naopak mí spoustu výhod, že jsem doma jediná ženská!

​Já jsem teda holku chtěla moc a nemám, ale třetí už manžel nechtěl. Napřed jsem to nesla hodně špatně, ale postupem času jsem taky ráda. Vidím to poslední dobou jako výhodu.

A těch holek mám nakonec kolem sebe spoustu. Jednu neteř (16) jsou se synem, jak dvojčata. Stejně staří a vždycky spolu hodně dobře vycházeli. Tam si můžu porovnat pubertu i u holky. A potom od bratra dvě malé neteře, které jsou u nás každou chvíli. Tam se člověk může realizovat, pohrát si, vzít je na výlet  a vrátit. Je to skoro, jako role babičky a můžu být jen ta hodná teta, co nemusí vychovávat a zakazovat. 

DrowRanger utéct po porodu predátorům bych bývala zvládla určitě - byla jsem tak nabuzená, měla třeba i teplotu, kromě jednou, když jsem rodila pozdě večer a spíš se mi chtělo spát jsem si normálně došla na pokoj. 

A stím pocením, já se potila přes den, ale jen po prvním. Pořád jsem měla pocit, že strašně smrdím. Po dalších dětech už ne. Zato se mi párkrát stalo, že jsem byla ráno celá od mlíka, košili bych mohla ždímat...

betsey ja zas momentálne reagujem citlivejšie na detský plač a aj na všetko, čo ho pripomína. Keď bol pes po operácii a po narkóze ho to začalo v noci bolieť, som ymslela, že ma porazí, nedokázala som to skučanie a palč zniesť, muž to niesol podstatne lepšie.

VeronikK ja neviem, vo mne celé to šestonedelie a opis čo sa vtedy so mnou má diať evokuje, že budem akurát tak ležať špinavá a boľavá v posteli, nebudem schopná nikam ísť, vlastne si nebudem schopná ani vlasy umyť. Dúfam, že realita nebude tak hrozná ako moje predstavy a budem jedna z tých, ktoré po pôrode povedia, že veď to nebolo tak hrozné ako som čítala/počula...Fakt ma asi najviac desí ten pocit toho neznámeho, že toto si musím zažiť, nestačí o tom počuť ani čítať.