A tři jsou lepší než dva, kdyby se těm dvěma...

Válců máme dost, čili kdyby jeden kiksnul, tak to prakticky nepoznáme, protože to klidně poběží na jedenáct válců. Tak můžou samozřejmě kiksnout dva, to by to běželo na deset válců. Můžou kiksnout tři, no a můžou kiksnout i čtyři. - A tak dále Bohoušku. - Ovšem upozorňuju, že kdyby jich kikslo jedenáct, tak to ať se na mě nikdo nezlobí, to ten jeden válec prostě neutáhne. - No samozřejmě, to nikdo přece... - No, to po mě nikdo nemůže chtít, abych já s tou vzducholodí letěl na jeden válec! - To po tobě Bohoušku... - To jsme si nedomluvili! - Ale Bohoušku, to po tobě přece nikdo nechce... - To si ten krám řiďte sami, víte! - Bohoušku, přece nepoletíme na jeden válec. - No, to bych prosil, protože ten jeden válec bude mít co dělat jenom s tím, aby pohyboval těma jedenácti mrtvejma válcema. - Mohlo by se v krajním případě stát, že by kikslo všech 12 válců? - Tohle já nemám zapotřebí! 

Tohle snad může říct jen někdo, kdo neměl nikdy víc než jednoho kanárka v kleci, natož pak dítě... Aneb pořiďte si aspoň dva chlapy, protože co kdyby se jednomu něco stalo nebo třeba odešel!

Tak já to trochu nabourám maminka mě měla ve 23 (tj. ieální věk) a co sjem od ní slyšela, tak spoustu věcí zde řešených řešila taky..... jen tehdy nebylo žádné webové forum, kde to rozebírat (a kde by jí třeba někdo pomohl)

Co se objektivně v mladším věku zvládá líp je absence spánku.... Ale to je asi tak jediné

no to zastak srandovní neni, znám ženský který se přesně tohodle pravidla drží. zřejmě se to někde fakt předává jako generační moudro;-)

I v tý verzi s chlapama?

presne v te.

Pořád objevuju nový věci na světě... 

A to já to jen tak plácla.

Nesnáším nevyžádaný rady, navíc od vpodstatě cizích lidí! Minulý týden se to nějak nahromadilo, shodou okolností se všechny týkaly očkování a nošení dítěte v šátku a podle žádné z nich není můj názor ani konání správné Co je komu (cizímu) do toho? Grrrr.

Cizí můžeš aspoň poslat do háje, ale mně se dostává tolik rad od části rodiny (nevyndavej ho z toho kočárku, zvykne si na to; no tak ho nech brečet, nemůžeš furt skákat, jen si zamane; a do postýlky jen tak položit jsi ho zkoušela? třeba by usnul sám; proč mu nedáš nějakej čajíček, třeba má žízeň, ne hlad; dej mu čepičku, nafouká mu do oušek; pořádně ho přikrej, ať mu není zima /venku pětadvacet/; proč ho trápíš tou vojtovkou, mně se zdá úplně v pohodě...) Už jen napjatě čekám, co bude dál :-))

Jojo, v 8 do postele a nechat řvát, ať má režim!!!  

(Rada z rodiny. Přitom to moje hodné dítě zaklapne oči v deset a spí půl noci...ale to prej není ten "režim".)

Vy cvicite Vojtu,,? A brečí ten váš mrnousek ještě tolik? Já jen, že jsem vždycky myslela že když se cvičí V.tak jsou špatné pohybové části těla. Dneska mě moje maserka vyvedla z omylu, že to pomáhá i když je špatné "břicho" ve smyslu ze se prostě něco úplně nevyvine, peristaltika střev apod. a to prostě bolí. Že její dcerka prostě první půlrok probrecela a cvicila s ní až do roku. 

Cvičíme kvůli predilekci a slabému bříšku. Syn dělá fakt pokroky, fyzioterapeutka nás chválí. Jsem za to cvičení hrozně ráda, vidím na něm, že mu skutečně pomáhá. 

Ubreceny a nespokojený je chlapeček pořád dost, ale rozhodně už to není tak strašný jako v začátcích. Pocituju plizive zlepšování tak od tří měsíců. Hrozně málo spinká a podle mě proto taky tak často pláče, protože je unavený a pretazeny, neumí usnout. Ale nechá se zabavit písničkami, trochu už i hračkami, už pozoruje okolí, reaguje na úsměv a cukrbliky, je to bezva. A určitě už to bude pořád jen lepší a lepší :-)

Hlavně moc nerozmazlovat věčným chováním a kojením furt :-) (kdybych nemohla prsem uspávat, uklidňovat, tišit bolest, mazlit se, asi bych se už musela jít zastřelit. Kojení je úplně ten nejlepší vynález přírody, jsem neskutečně šťastná, že jsme ho zachránili.)

Tak vážně bříško. To jsou věc

Edit. Krucupisk zato mi to umazalo kus příspěvku

Většinou taky uspávám kojením (to znamená večer a někdy se to povede i přes den). Děsím se, jak jednou večer uspím, až přestanu kojit. A taky nechápu některý reakce. Chlapeček nám skoro vůbec nepláče, asi je to dost spokojený dítě. Ale když náhodou někdy brečí třeba při přebalování, přijde hned ta smršť otázek - co mu je (nic), nemohl se nastydnout (ne), nebolí ho doplňsilibovolnoučásttěla... Prostě ho to zrovna nebaví, no. A to s tou postýlkou, to je úžasnej návrh  I když teda musím přiznat, že se to asi tak jednou do měsíce povede, dítě položené do postýlky do 10 minut usne, aniž by plakalo. Jeden ze základních předpokladů je, že je řádně unavený denním děním. Matka taktéž.

Náš syn pláče při jakémkoliv uspávání, vzteká se, hází sebou, piští, mručí, ječí... Vždy minimálně jedno z toho. Musim ho uhoupat, případně ještě uplacat po zadečku, pustit mu k tomu šum, dát dudlika. Takže predstava, že by usnul sám v postýlce je veskrze humorná. Leda bych chtěla praktikovat vyrvavaci metodu a tak zoufalá doufám nikdy nebudu.