Gatita to je dobrý! Teď jen, aby nebyl doma moc dlouho. To si totiž říkám pokaždé:) 

Pinot Noir 

Když jsem začala syna dávat prvně do školky, a chtěla jsem na dvě dopoledne, tak mi to ředitelka rozmlouvala, že je to pro ty děti těžké si zvyknout, když je to tak málo často.  Nakonec chodil většinou ob den, ale neplakal, zasekávat se začal až mnohem později.

dynda Mně se zase u staršího dvakrát, max. třikrát týdně osvědčilo, jak šel víc dní po sobě, už se mu nechtělo, ale když byla mezi tím pauza, tak dobrý.

Gatita to brečení je srdcervoucí, ale z toho zarytého čekání u dveří bez jídla, pití a kouknutí se na kohokoliv celé čtyři hodiny,  mám asi horší pocit. Ale myslím, že to má zlepšující se tendenci. Holt ty covidový děti, no. Doteď pořád jen doma s maminkou.

dynda švagrová mi to taky říká, ale já ten pocit nemám. Taky mi přijde lepší tak dvakrát týdně. V té naší "školce" ani na víc než tři dopoledne dítě nevezmou.

Evaeva 

Já to beru tak, že ty ženský ve školce to na těch dětech vidí  ony mají možnost srovnání, já ne. Počítám, že i ty děti s malou frekvencí si zvyknou a zapadnou, jen jim to trvá delší dobu.

dynda to asi jo. Ale zase mi přijde, že se můžou cítit víc odstrčené, jako že mají míň nasycenou tu potřebu být s matkou. Každopádně můžu říct, že u mladšího je vidět pokrok každou návštěvu, přestože tam za ty tři měsíce byl párkrát. Starší brečel při každém předání několik měsíců až do lockdownu. Když pak nastoupil po půl roce, byl v pohodě a brečet začal, až když chodil asi 14 dní třikrát týdně. Podle mě je to hrozně individuální.

DruI zlepší sa to,  syn už často namiesto plaču rovno rozpráva placlivym tonom

Rosťa se poslední měsíce dožaduje vstupu do školky a když nějakou potkáme na hřišti, přidá se k nim a zařadí se i do dvojstupu, když odcházejí. Tak snad mu nadšení vydrží i v září.

Pinot Noir Tak to má zlepšující se tendence! Tak ty jsi říkala, že jste ani nechodili nikam na návštěvy mimo babicky. Myslím, že ten první den byl prostě šok a už to půjde lépe a lépe. 

A jako čumím, jak ta moje druhá vlna už nastupuje do zařízení! Hrozně to utíká teda! Bože to nesmím říct sambovi, řeknu mu taky, že normálně pekelnice jsou prostě doma 3 roky a více a normálně jen nakupujou a richtujou si to doma, co by dělaly asi jinyho! Ale já jsem teď fakt ráda, když jsme zdraví je to taková pohoda, velkamala má ve školce plnohodnotny program, já jen s maloumalou stihnu za dopoledne co potřebujeme, pak můžeme hned po spaní něco podniknout. Je sice blbý, že je mám na hrbu spíš sama, i o víkendech, jak sambo staví ten barák, tak se někdy těžko zabavujeme, že už nevím kam jít, co podniknout, ale kdyby tohodle nebylo (a to snad s jarem přejde), tak je to už dobrý;-). 

To je takové kllise, že si děti zvyknou lépe, když jsou tam denně. Nám ještě říkali, že jim to volno spojovat s víkendem, nikdy ne uprostred týdne. No tak na to jsme se vykašlali hned od začátku. předně kvůli tomu, že když měl muž tři dvanáctky za sebou ( to je vždy pá, so, ne), tak ak by ho to dítě pořádně nevidělo i týden. Takže si je nechaval doma, kdykoliv se mu to hodilo a nikdy s tím nebyl problém. Oni velice dobře chápaly, kdy to jde a kdy ne a proč. Kolikrát si to s ním vyjednali, i kdyžtak měly původně jit ( to bylo.dalsi pravidlo, zásadně neustupovat). 

Jinak mi děti nikdy moc neplakaly kvůli školce a moc lituji všechny, kdo to zažívají. 

Pinot Noir

To chapu, to je blbe. Mel to tak starsi, trvalo to strasne dlouho, uz i ty chuvy rikaly, ze je to ten vzacny pripad, co si moc nezvykne. Byl tam jako oukropecek. Jsem velky zastance jesli/skolek a nebyti v domacnosti na full time tri a vice let, ale u starsiho jsem sama videla, ze na to v tech 2 letech jeste nema a dost se tam trapi. Ale jine deti uplne v pohode, je to strasne individualni. Nas starsi by byl nejradsi doma dodnes, a to mu tahne na 7.rok. U mladsiho jsem se fakt bala, navic byl porad jen se mnou, nikam jsem bez nej nechodila, plus jako covidove dite nechodil na zadne ty mimini krouzky. Ale zda se, ze to bude snaset lip nez bracha.

To jsou hrozný historky, covid se na tom podepsal určitě, ale je to hlavně o povaze. Moje děti naštěstí nikdy ve školce neplakaly, ony jsou takový prodejný, že jsem spíš mívala výčitky, že jsem špatná matka. Milují tábory, výjezdy, školu v přírodě...fakt mě mrzí, že kolem sebe nemáme takovou akční partu, jako mívali naši, děcka by si to užila neskutečně! Ale pamatuju si plačící děti ve školce ještě z mého dětství! Pamatuju, že jednou jsem se mámy v šatně ptala proč pláčou, to jsem do školky začínala chodit, tak jsem se bála, že se tam děje něco strašného. A ona mi řekla, že to tak některé děti prostě mají.  Dodnes si to přesně vybavuju, to je sranda. 

continuity musím souhlasit. Vždycky si říkám, kdybych já musela bejt půl dne někde, kde se mi to nelibi a kde být nechci, jestli by mi pomohlo být tam od pondělí do pátku. Myslím že fakt ne. Mně to zvykání po pár dnech přijde mnohem přirozenější.

Synovi bude pět, školku teď snáší asi o 300 % líp než loni, to nešlo vůbec. Ale stejně tam moc nechce. Když mám volno, nechávám si ho automaticky doma, bez ohledu na názory školky.

Pomáhá mu vědět, jak to bude v týdnu, kdy je to potřeba a nemůže být sám doma a kdy mám volno a do školky nemusí. 

continuity žluťásek 

vidím to stejně. V téhle školce, když jsem tam poprvé volala, jestli mají místo, a řekla jsem, že by mi stačilo i jedno dopoledne týdně, tak mi řekli, že jedno moc nedoporučují, že si nezvykne, že ideál je začít na dvou. A starší tak chodil, dvakrát, výjimečně třikrát, když někdy vyšly ty dny po sobě, už jsem viděla, jak jde nerad. Ale on byl teda mladší, chodil tam od 15 měsíců, a rovnou od 8 do 15 hodin. Ježiš, chudák, když to teď čtu, byla jsem drsná!

Evaeva no z toho úterý jsem nakonec měla i dobrý pocit, dokud jsem pro něj v poledne nepřišla - celé čtyři hodiny se nijak nezapojil, nenechal na sebe sáhnout, stál u dveří a čekal.

​A to si představ, že tohle jsem dělala i u babičky. Dodnes na to občas slyším blbé poznámky. 

Asi tenkrát nikomu nedocházelo, že jak od nás odešel otec, tak jsem se asi strašně bála, že odejde i maminka a už se prostě nevrátí. 

Ale kdo by se tehdy zajímal psychologií dítěte

,

Garfie tohle je zvláštní u staršího. Ten ráno brečel pokaždé, kolikrát jsem ho předávala do náruče učitelce. Chodil i na příměstský tábor, kde to bylo stejné. Ale odpoledne jsem si vyzvedávala nadšené dítě a dodnes na ten tábor vzpomíná a v létě chce chodit zase.

Evaeva Já prý brečívala v jesličkách ráno, že tam nechci zůstat a odpoledne, že nechci jít domů :o) ale teda samozřejmě si to nepamatuju a školku už jsem pak asi brala jako povinnost, tak jsem tu docházku přijímala stoicky.

Mňa by zaujimalo,  či v tej škôlke pristupujú k deťom s tým,  že veľkú,  ak nie rovno väčšiu časť života prežili v pandemickych obmedzeniach.  Keď som syna priviedla 2.9. do škôlky- iný pavilón, iné učiteľky a lúčil sa so mnou ťažko a so slzami na kraji,  tak ho učiteľka 'podporila' slovami, veď už je velkac,  lebo veď predskolak.  A je úplne asi jedno, že v tej škôlke viac nebol ako bol, napr. bola zavreta 11 mesiacov v 2020.

DruI někdo prý odpoledne brečí, aby jako rodičům ukázal, že je to ve školce lepší. Nevím, jestli to byl tvůj případ, ale synův určitě ne.

Já jsem slyšela rozhovor s nějakou psycholožkou, že taková menší frustrace, jako je odloučení na pár hodin, s vědomím, že se matka vždy vrátí, může dítě spíš posílit. Tak se tím snažím řídit:)