Lamicka Pinot Noir Hodne delal fakt, ze jsem tehdy jeste hruska (postupne jsem se dopracovala k hodinam teda, ne ze by to dvakrat pomohlo na ten dojem) a dlouho jsem mela v pase o nejakych 40cm min nez pres zadek, takze opticky ten zadek byl pomerne velkej (a taky hodne vypracovanej teda, zvladla jsem tehdy z drepu dvednojt vic, nez svou vahu). Kde jsou ty casy.

Nebo kdyz jsem skoncila v nemocnici se zlamanou nohou (furt s tou 36), poridili mi zupan vel. L a po odchodu z nemocnice (to jsem oblekla saty co ve ctrnacti, vel 34, zhubla jsem tam 10kg) pyzamo vel. 40, kalhoty ze me malem spadly.

Mela bych si zacit psat seznam, co budu muset pro malou tvrde potirat jen, co to zacnou zkouset. Achjo, ted se jeste naucit byt tvrda, no.

Evaeva jo, presne takovy pristup mi prijde idealni. 

Solathis kdyz jde o tvoje deti, tak to jde snadno vytycit hranice u ostatnich, toho bych se nebala

Lamicka jo, co mám děti, tak mi dochází, jak to máma dělala skvěletím nemyslím jen tohle. Podle mě, když víš, čeho se u dcery chceš vyvarovat, tak se ti podaří to nepokazit. Bohužel to neznamená, že se vyhneš potížím, to není v moci žádného rodiče.

continuity To, jestli je žena štíhlá nebo silná neřeším, ale aby o sebe dbala, je snad v pořádku, ne? A u chlapů to samozřejmě platí taky. Myslím tím umyté vlasy, čisté a upravené nehty, pedikuru, péči o zuby, padnoucí oblečení a prádlo... 

Uff, narazek na postavu jsem si taky uzila hodne. Mamka ma stejny typ postavy jako ja, hruska, k tomu celozivotni nadvahu, od detstvi pamatuji ze furt drzela nejake diety a pak jojo efekt. Necvicila, nesportovala nikdy, to mela porad nejake vymluvy jak nemuze toto a tamto, radeji nejedla a pila 8 kav denne. Ale beru, ze v tech 90. telech byly jine informace nez ted. Ja jsem byla stihle dite, ale kolem 10 let jsem ptes jedno leto pribrala a uzila si nasledne hodne posmechu od ruznych clenu rodiny. Jednu ponizujici scenu kdy mi teta rikala ze jsem hrozne tlusta a vubec mi to neslusi, mam porad pred ocima a porad mam rodicum za zle ze se mne tehdy nezastali, ale nechali ji urazet mne a jen tam sedeli a byli zticha. Pak jsem v puberte a v rane dospelosti zestihlela, ale do hruskovite podoby a pak mi zas nekolik muzskych clenu rodiny dalo najevo ze bych jako mela pribrat na prsou, ze jsem v teto oblasti hubena az moc (jako kdybych si to vybrala dobrovolne, ze). Posledni narazka ohledne toho jsem se dozvedela v prvnim tehotenstvi, ze konecne mam jako zenske tvary (asi ze jsem konecne mela nejaka prsa). U deti si na toto budu davat hodne hodne pozor, zatim se snazim regulovat jidelnicek a taky jim jit prikladem ohledne stravovani a nejakeho pohybu. Ale nejaky strach nebo odpor k vlastni tloustce a nespokojenost s postavou uz budu mit ja v sobe asi celozivotne, i kdyz racionalne si to dokazu vymluvit a povznest se nad to, podvedome to tam zustava 

mnum

711990 Já měla jídlo ráda od malička. V 5 letech jsem klidně u babičky k obědu snědla 5 knedlíků se svíčkovou. Do dnes si pamatuju, jak mamka večer seděla u mě u postele a říkala, že jestli budu takhle žrát, budu tlustá a ošklivá a nikdo mě nebude mít rád. K tomu jsem dělala krasobruslení, brácha je hubený vysoký pavouk... No a já jsem podle fotek nebyla nijak tlustá. V hlavě jsem si to nastavila jako že just budu jíst blbosti, ať si všichni trhnou. Zároveň ale naši od určitého věli vůbec neřešili, co jíme. Takže nikomu nepřišlo divné, že od cca 10 do 14 snídám jen polomáčené sušenky nebo Delisu a po večeri zežeru 300g milku. S jídlem bojuju do teď, musím se strašně hlídat, jakmile mám slabou chvilku, vyžeru celou tabulku čokolády a mám skolny hodně prasit. Snažíme se jíst zdravě, doma to většinou nemáme, ale co od někoho dostaneme, to zmizí. Budu se hodně snažit dceru vést nějakou střední cestou, ale je mi jasný, že to bude těžký. Ale zase si nemyslím, že když se to tak jak to vysvětluje 

continuity vysvětlí 5 letým dětem, že to nadělá neplechu. To asi spíš u puberťáků. Nebo když těm dětem řekneš - podívej se jak vypadáš, jsi tlustý protože jíš sladkosti...  Jako nějak vysvětlit se jim to zase musí a spíš to to dítě pochopí takto, než že je to nezdravé. To je podle mě abstraktní. Že máme kamaráda, co se přes břicho neohne k botám a neujde na výletě nic, to to dítě vidí a pochopí, jaká omezení to nese. Ale je to takové citlivé téma. No jsem na sebe zvědavá... 

​Nemam uplne docteno Mame uplne stejny pribeh. Ja to jeste vylepsila skoro padem do anorexie na vysoke, ani nevim, jak jsem to dala. Dodnes si pamatuju,  pohledy kdyz jsem se vratila po prazdninach.

Porad mam sklony do jakychkoli ppp. Ale ja si to drzim nejak hlavou a rozumem. Sama se musim hlidat a hrozne hlidam, aby dceram nikdo neokomentoval nohy. Postavu a ze v muzove rodine jsou k tomu sklony. 

Ona staci hrozne jedna blba poznamka. U me to bylo od milovaneho stryce, ktery me ma fakt rad a nikdy by mi neublizil vedome: to jsou ale kolena. Bylo mi sest. 

Candance Nechci ti do toho kecat, ale nebylo by lepší spíš dítě připravit na hloupé poznámky od okolí? Víš co, spíš ji s nějakou tou nedokonalostí naučit žít, než hlídat kdo jí co říká. Neteř má větší nos, všichni to vidíme a od mala jí švagrová říká, že každej má nějakou nedokonalost (ehm, ona má ten nos taky velkej) a na blbý komenty narazí všude. Neteř si z toho teda taky dělá srandu, třeba tím i omlouvá nákup drahých brýlí, protože jí jen tak něco nesedí. 

Mrakoplas 

V HM kupuju synovi kalhoty pro hubené, nejsem si jistá, ale myslím, že už z popisu nebo označení  to vždycky nějak poznám. Prozkoumej. Beru mu džíny a takové pružné slim kalhoty zelené / béžové / jiné barvy. Jak je hubený, tak to nemá úplně na tělo a v pase to má stahování.

Kan ja ji na to samozrejme pripravuji. Uz chodi i ze skoly s tim, kdo komu rekl, ze je tlusty nebo ma velkou hlavu. Ja to myslela spis z rodiny. Ta mladsi je oproti starsi malicko silnejsi. A furt to nekdo srovnava a to byla presne moje situace. A pozor pochybuju, ze nekdo z rodiny tusi, jak hrozne to bylo a ze se to stale objevuje. Oni byly dokonce pysni, ze jsem dala ty kila navic dole a jakou mam pevnou vuli a drzim si tu hubenost.

Z me strany rodiny nikdo k tloustce moc sklony nemel, az vekem a zlenivenim. Ja az do tehotenstvi jsem mohla jist, co jsem chtela a mela jsem porad stejne. Kolem 58-60kg na 167, k tomu vetsi zadek, ale takovy ten dozadu, jak je ted vlastnehrozne in. Ted je to hrozny, hrozny, ale pomalu splaskavam. 25 kilo uz mam dole a to nesportuju (mela bych!). Proste jsem se vyzrala a nejradsi bych si nafackovala.

Ale z muzovy strany rodiny se docela bojim o syna. Tchan je morbidne obezni a muz uz zacina mit slusne naslapnuto. Svagrova zase roky bojovala s bulimii. Muz jidlo miluje, rad vari a na sport cas nema. Vlastne jsme oba klasicky zacykleni v problemu. On ji hodne a spatne, ja jim naopak malo, klidne vynechavam jidla a pak se najim az kdyz uz umiram hlady. Nemam rada maso, takze bilkovin malo a priserny pitny resim. Klidne litr tekutin denne a uvedomim si to vecer, vubec nemam pocit zizne. 

Candance Jo tak to děláš dobře. Já teda u neteře obdivuju, že je dost splachovací a v pohodě, ale my jsme všichni v rodině „nějací" nebo máme aspoň blbý jméno, ale to nás vůbec neodradí ty blbý jména dávat dál. 

Kan tak hlavně to o těch blbých jménech všude rozhlašuj, nejlíp i před těma dětma.

Pinot Noir Na to musíš mít sebevědomí, to je snad jasný ne?

Kan kdyby nebylo dospělých, kteří neustále a zcela zbytečně komentují a hodnotí jména, nebylo by třeba k nošení jakéhokoliv jména žádného speciálního sebevědomí.

Kan Mne zrovna tohle prijde jako ukazkovy priklad. Holka ma velky nos, tak ji na to jeste upozornim. Mam blbe jmeno (je vubec blby jmeno? Je to proste jmeno), tak to budu rikat nahlas, aby tak premyslely i dalsi generace. 

Pinot Noir presne

Pinot Noir Ale to není speciální sebevědomí, to je zdravé sebevědomí víš. 

Kan já si budu myslet svoje, jo?

Lamicka No když to vnímáš takhle. Na generace říkáš? Protože to zatím všichni unesli a nikdo z toho trauma nemá, teda až na úředníky kteří to slušně przní, což my si zase řeknem, že jo.