A pokud byste fakt nevěděla, tak já bych se nerozpakovala koupit dárkovou kartu Ikea. Jsme tam za dcery mala strašně utráceli, hračky, doplňky do pokojíčku, později křídy, fixy, role papíru, povleční na postýlku atd..

Jo ale vy máte Ikea daleko, že? 

Potvrzuji oblíbenost hraček Lamaze - s jejich tygrem si naše tříměsíční nemluvně dokáže hrát i 20 minut v kuse. Jako dobrý dárek mi přijde i knížka (pokud na to tedy jsou, sestry tchyně, když jí navrhli, aby svému vnukovi něco přečetla, pravila, že ona na knížky není ). Nicméně já jsem knižní maniak...

Oblečení určitě větší než to nejmenší - klidně na půlroční dítě. Já dostala pro mimino nádhernou soupravu velikosti 56, mělo ji na sobě maximálně 3x, škoda jí.

Ocenila jsem i kousátka a "nevylitelnou" lahvičku (obojí super do budoucna) a taky hračky - nic z toho jsem nepořizovala předem. Byla bych ocenila, a to hodně, i balík plínek, ale i když jsem si o ně řekla přímo včetně značky a velikosti, odpovědí bylo "to je blbý, ne" a nakonec z toho byl jiný dárek, už nevím jaký.

děkuji všem za tipy a rady!

už bych jen potřebovala tipy, kde nakupovat 

knížky bohužel spíš nekoupím, leda leporelo, protože všechny děti mají jazykovou bariéru - nežijí v čr.

Tak ony se dají koupit krásná leporela :-) Jinak ta céčka potvrzuji jako opravdu fajn, vlastně cokoli, co je tenké a vejde se do ruky a dítě to udrží. Třeba všechny děti (moje i v okolí) milovaly tohle chrastítko, přesně splňuje podmínky. A pak perfektní věc, co moc lidí nezná, jsou návleky na kolena, když dítě začíná lozit. 

Jo a ty soupravy na oticky ručiček mi přijdou jako hrozná pitomost 

Tss nase dite dostane ty navleky na kolena s tema prachovkama :D at z toho neco kapne i pro nas jako rodice :D

No tak to je ovšem ideál!! 

Ja nepoteším.

Tiež sme pre deti mali všetko, okrem vecí, ktoré sme mali dvakrát , ale mňa vždy najviac potešilo, keď darujúci doniesol niečo, čo sám vymyslel, tudíž to bolo niečo, čo by veľmi často mňa ani nenapadlo. A kým sme to dokázali fyzicky zvládať, tak som aj manžela nútila ku každému sviatku deťom kúpiť po jednej drobnosti bez mojich pokynov.

Si nevieš predstaviť, akú radosť napríklad vie urobiť napríklad taká fúkacia harmonika, alebo naťahovací hrací strojček.

A asi by to chcelo vedieť veky detí, nepredpokladám, že sú narodené v támci jedného mesiaca jedného roku.

Inak, môžem povedať, že v českých hračkárstvach majú trochu iný výber hračiek ako u nás, takže z Čiech sa mi vždy podarí doniesť za pár korún nejaké nečakané prekvápko. Ale deti sú už väčšie. A ak tou jazykovou bariérou myslíš Slovenčina/Čeština, tak pre väčšie deti kľudne rozprávky na CD/DVD, a pubišom už nerobí problém ani čítať. U nás sú totiž všetky rozprávkové kanály v češtine.

Keď idem ja nakupovať deťom, ktoré nepoznám, tak buď kupujem stavebnice pre daný vek, lebo ak aj majú, tak jednoducho budú mať viac dielikov (väčšinou Lego) a pre menšie detičky v obchodoch, ktoré majú značky ako Lamaze, Haba a pod. To sú drahšie veci, ktoré rodičia nie vždy kúpia, veľmi dobrú mám skúsenosť s baleniami rôznych ozdobných kociek Haba, ktoré keď sa pridajú k bežným dreveným kockám vedia spraviť príma ozdobnú "bodku" na koniec stavby.

Pre úplných mrňúsov je teraz veľký mamičkovský hit žirafa Sophie and co. (pískacie hračky z čistého kaučuku bez rôznych prídavných látok, ale dosť drahé).

jsou narozené v rámci roku a nemají ještě rok. a ještě je tam i starší holčička, která má ehm asi dva  nejsem si úplně jistá.

z mého pohledu je těžko něco vymýšlet, protože k malým dětem naprosto nemám žádný vztah a jejich svět jde úplně mimo mě, mám jen mlhavé tušení, co se v něm děje a co potřebují, co se v takovém období hodí rodičům - přesto bych jim ale ráda udělala buď radost, nebo přinesla něco praktického, co se jim bude hodit, prostě nechci koupit nějakou nepotřebnou blbost.

oblečení jsem kupovala pro jistotu na "za půl roku" (dle věku, pro které bylo určeno dle visaček).

Jinak když jsem chtěla koupit něco dítěti, většinou jsem se zeptala rodičů: Hodilo by se vám ... ? Je u vás pořád v kurzu HelloKitty? (Nechtěl/a by XY koťátko? )

A ještě teda taková drobnost....jako větší děti pochopitelně potěší prakticky cokoli, co dostanou :-) ale u těch menších, co z toho nemají rozum (=novorozenci, mimina) se mi vcelku osvědčilo dát dítěti úplnou drobnost, nebo se na něj klidně vykašlat a dát něco matce-luxusní čokoládu, kosmetiku nebo prostě nějakou luxusní drobnost, něco co by si teď, když je na mateřské, rozhodně nepořídila. Vždycky tím hrozně potěším :-)

Ja by som asi išla do malých balení Dupla, to zatiaľ môžu ožužlávať a niektorí už okolo roka skladajú. Dvojročná už určite.

Já dávám tohle, děti ty knížky milujou. Ještě jsem nenarazila na žádné které by z noch nebylo nadšené. U nás jely minimálně tři roky denně. A jsou to jen obrázky, takže padá jazyková bariéra. Je to provázané, Jarem to začíná.

A jéje, syn včera pochopil způsob lezení a dnes už kmitá jak fretka. Jenom se otočím, už tahá kabely, vrtá do elektroniky a kramaří v policích. Sbohem klide a pohodo!

Jo drobnost, jsem přivezla synovci, asi 2 a půl mu bylo, z rybářství třpytku za 8,- Kč, dva týdny si  s tim hrál pořád, než se to vlastně rozpadlo, každej večer se s kapříkem koupal, myl ho v myčce.... Pak člověk vymýšlí k vánocům a narozením kdoví co si, a leží to v koutě.

Třpytku

Synovec takhle jezdí s tatínkem do Hornbachu jak do hračkářství. "Tatínku, todle nutně počebuju" a vybere si šrouby za osm korun. Tuhle prej nutně počeboval laťku a chtěl si ji nechat uříznout na čtyžicet centimetů.

tyhle typy obrázkových knížek jsou fakt geniální, nad každou podobnou stránkou jsem s dětma strávila hodiny a hodiny.. popisování jednotlivých prvků, vymýšlení příběhů.... jen to chce probrat strašný stohy balastu, co se teď pro děcka prodává je kolikrát k zblití (obrázky i texty)

Nedivim se, ten samej synovec dostal od dědy takovej malej kufřík na nářadí - doporučuju, normálně z OBI, mají je i v hodně malejch velikostech, vypadá to uplně stejně jako ty velké kufry řemeslníků s mnoha přihrádkami a stojí to zlomek ceny jako ty z hračkářství. A taky teda postupně vybavoval a jezdil "do práce".

žejo? všechno je takový hnusný hrubý kýč....

přesně. a nad těmi texty by člověk fakt zaplakal... já byla hrozně ráda že ta stará leporela (taky kostky, dřevěné i ty "papíráky" s obrázky, které už sice nebyly k rozeznání ale na stavění byly skvělý) maminka schovala, nových jsme měli pár a příčetných, ale co jsem občas viděla třeba u kamarádek. jo a taky jsem jako dítě už trochu větší milovala takové ty jakoby "vystřihované" knížky, které se při otevření prostorově rozevřely a některými částmi se dalo hýbat, dá se sehnat i teď ale je to o hodně jednodušší a přitom strašlivě drahý

něco takového myslím, ale jako knížka s pohádkou