Evaeva stále mierne opuchnute a mierne teplé

711990 na to čekám, že až se jednou vyriju, že si ji možná taky koupim:D zatím jsem si teda objednala aspoň ten paterak...

rasaNori něco mi říká, že za pár let jí budeme potřebovat taky

MPLee ja tu tvou malou fakt žeru

letfenixa moc pěkný popis dnes, zasloužili jste si ho. A preju, ať už koleno nezlobí, ať už to mate co nejdřív za sebou!

MPLee to je fakt malinkej Soník

letfenixa ach jo! Snad už se to konečně začne zlepšovat.

letfenixa A máte už ty výsledky z vyšetření? Snad to bude dobre, to je hrozne vleklé. 

Karja áno, všetky výsledky z krvi boli negatívne, akurát z punkcie kolena nejakou experimentalnou metódou zistili boreliu,  nie úplne bežnú.  30.8. Zídeme do Piešťan na detskú reumatologiu. 

letfenixa Jo to jsem popletla, jsi už možná psala ale myslela jsem, že čekáte ještě na něco....no tak snad to tam všechno dobře dopadne. Ty ATB ještě asi bere že? 

My jsme dnes taky měly celkem marieuodpoledne. Normálně jsem hodinu (!!) seděla na hřišti na jednom místě a nemusela se zvednout, jen mě vždycky jednou za 10 minut vyrušila starší dcera s dotazem ,,mami, je všechno v pořádku?,,:-D:-D. Je to tak hrozně osvěžující. Ono se to nezdá ale větsinu času s nima venku něco řeším, nějaký konflikty, jedna chce jít tam, druhá jinam, jedna něco vezme, druhá chce taky, řvaní nebo náběhy na řvaní, různé pomoci a požadavky.... No jako hustý! Snad začnu cvičit jak Menzelová (vtip, vtip, normálně čumím do blba, moje nejoblíbenější činnost od jakziva)

MP Meri ja mam teraz celkom volno, mala som asi 2 tyzdne, ked som pisala, minuly tyzden pojednavanie mimo mesta, ale to mo aj dobre padlo, konecne zmena. Maly do skolky chodi, ale mali mesiac prazdnin a nahradne skolky u nas nefunguju . Mna skor nejak celkovo zmaha rodicovstvo, netesi ma, nenaplna ma to, velmi mi chyba stary zivot, lebo paradoxne Olivia je tiez rezimova a jej rezim a Arturov su zatial nekompatibilne a teda vacsinou dni travim len s detmi a okolo deti a mne k dobru ostanu 2 hodiny vecer, co mi nestaci. Viem, ze niektore zeny nemaju ani tie 2 hodiny vecer, ale ja mam fakt pocit, ze uz 4 roky sa len staram o druhych a nie o seba. Su aj lepsie dni, trebars minuly tyzden som bola 2x cvicit, v praci mimo dom, na prechadzke a to bolo super, ale zas Olovia to tazko niesla, zacala horsie spat a ako bonis sme vsetci ochoreli .

Zvazujem, ze ked sa maly zas zabehne v skolke, tak zajdem za psychologom, co to nie je nejaka rozbiehajuca sa (poporodna) depresia...

DrowRanger Tak víš co, ono kdybys nechodila do prace, tak ten čas v práci stravis třebas víc jako čas pro sebe. Ale to nijak nehodnotim jako tvůj životni styl nebo tak, to jen že prostě ten čas a den není nafukovací a ty ruce navíc maminkám taky nedorůstají. Tak to prostě je. Jinak to neštěstí a touha po bezdětném životě...vy třeba nemáte moc hlídání, ale já když jsem sama doma nějak déle, tak se docela už po nich sháním a přijde mi to všechno najednou takový plytký, ten den a život a tak. Ono kdyby sis od nich na delší chvíli vydechla taky by jsi to cítila jinak. Takto je to moc zápřah. 

Karja teraz večer dostal poslednú dávku 

DrowRanger Ono pokud každou volnou chvilku na stridacku s mužem věnujete práci ... tak se to proste musí projevit. Já třeba jsem si myslela, ze jsem schopna pracovat s dítětem za zády, ve volných chvílích ... ale rychle mě to dohnalo, bylo to strašně vyčerpávající a u toho psychologa jsem nakonec skončila taky a už v pekne blbym stavu. Mě mateřství taky úplně nenaplňuje a jsem pro brzký (částečný) navrat do práce vsema deseti ... ale jen ve variantě, kde já pracuju a dítě je v tu dobu v instituci, nebo péči někoho jiného (za předpokladu, ze pak mám ale hlídání i na nějaký to osobní volno). Jinak už to nikdy nechci, pro většinu lidi to je cesta do pekla. Bud na sebe opatrná.

DrowRanger 

Potvrzuju, co píše MP Meri a mám to i od dalších kamarádek, které s malými dětmi pracují. Ta práce člověka dost dlouho naplňuje a je to fajn, ale třeba pro mě je po letech už těžké to neustálé přepínání práce - děti - dohnat něco v domácnosti... Já jsem se rozhodla, že do září už to vydržím. Ale hrozně moc už se těším na režim a jasně vymezený čas na práci. 

dynda MP Meri ano, prepinat z prace na deti je narocne, zas na druhej strane je pre mna lahsie z toho nevupadnut, po 2 rokoch pri detoch by som prisla o vsetkych klientov a uz to nedohnala. Mne ta praca celkom pomaha udrzat si zdravy rozum, keby som mala byt len doma s detmi, tak by ma porazilo, vycerpava ma to este viac ako striedanie prace a deti. Ale ja mam teraz take blbe obdobie, aj ked nemam pracu a mam tyzden alebo dva vkuse volno, aj tak mam stale pocit, ze mam len nekonecne more povinnosti kvoli detom pred sebou. Pritom sa stretavam s kamaratkami aspon na detskych ihriskach s detmi, citam, chodim sa vecer prejst so psom aspon po sidlisku, ale nie je to ono. Chcela by som sa zas vyspat do syta a rano vstat kedy chcem ja, ist sa zabavit niekam len s muzom, na dovolenku bez deti...a ubija ma, ze to tak skoro nebude. Pritom obaja su zlati, svojim sposobom bezproblemovi, takze mam samozrejme vycitky, ze si dovolim nebyt za toto vdacna. Karja artur obcas chodi so starymi rodicmi na vylety, ale este cez obed spi a na noc nechce odist ani k svokrovcom, kde sme kazdy tyzden, k nasim teda uz vobec, aj ked by ho svokrovci aj moji  rodicia s radostou vzali k sebe. A oliviu este kojim a v kociari spi velmi kratko, takze odpada moznost, ze by ich vzali oboch von. Ale tak verim tomu, ze sa o par rokov dockam. 

DrowRanger Promiň, ale myslím, že zavíráš oči před věcma, který nechceš vidět (slyšet). Zkus nějakého toho psychologa, někomu pomůže slyšet to od nezávislého člověka. 

V rámci terapie bylo pro mě nejtěžší si přiznat, že ty věci, které mám pocit, že "musím" nebo "bych měla" (musím pracovat, nebo přijdu o klienty), prostě nezvládnu. I když jsem moc chtěla a byla jsem přesvědčená, že když si to líp zorganizuju, když si to líp naplánuju, když vydržím ještě měsíc ... tak to nějak dám, protože musím, protože chci, protože se to dá a koukni kolik ženských to zvládá ... 

No tak já to nezvládla. A co. Shořela jsem, jako papír.

Několik následujících měsíců jsem musela jít fakt na bazál. Osekat na minimum i věci, který jsem si myslela, že osekat nejdou. Jít na ošetřovačku a v práci zvolnit na 20 %. Najít si chůvu ve chvíli, kdy jsem to považovala ze nemožný pro dítě, osobní selhání pro sebe a neudržitelný pro rodinný rozpočet. Několikrát se sesypat, aby si i okolí uvědomilo, že takhle dál prostě nemůžu. A pak jsem teprve mohla začít po kouscích regenerovat. Dávat všechno do kupy, znovu si věci zorganizovat trochu jinak ... odpočinout si, bez výčitek. 

Celou tu dobu jsem mimochodem terapeutce opakovala, že vlastně o nic nejde, že se mi nic strašnýho neděje, je to jen malá krizička a že stejně nemám možnost to řešit, hlídání nejde, v práci to nejde, nejde, nejde, nejde ... Tak určitě. Zpětně vidím, že jsem byla kousek od velkýho pekla. Buďto bych začala regulérně chlastat, nebo bych si psychický zdraví pochroumala natolik, že bez léků už bych to v budoucnu nedala. 

Já nechci dělat chytrou, fakt ne, ale bohužel vím o čem mluvím, tak jen zopakuju - buď na sebe opatrná.

Prosím vás, kdo máte očkované děti proti neštovicím, byly nějaké reakce? rasaNori tuším správně? 

Mohučanka mam sebe i dite a bez reakce. Je to ziva vakcina, takze pripadna reakce se objevi po tydnu cca.