DruI ony ty emoce s nimi mlátí moc, myslím. Náš prvňáček se cele léto těší a mluví o škole, včera oplakal poslední odchod ze skolky. Dnes ráno totalne vysmate natesene dítě, chechtal se i na dvoře mezi ostatními a pak najednou cvak a klepající se bradicka, slzy a slzy a slzy, hlava zaborena v mem břiše. Trvalo mi asi 10 minut ho uklidnit, načež po asi 3 minutách nastalo druhé kolo slz, to už se však muselo jit dovnitř, takže ho odvadela breciciho za ruku paní učitelka, já brecela napůl taky, jak mě ta jeho reakce sejmula, vůbec jsem to nečekala, a za hodinu priletlo opet vychechtane dítě s tím, ze ve škole to bylo supeeeeeeer a už se moc těší, až půjde zitra.

MP Meri Já ano, byla jsem několikrát a vždycky mi to okamžitě pomohlo. Ale nebylo to teda v těhotenství. 

DruI u nás zase za tři týdny prázdnin dcera zapomněla, že předtím na mně každé ráno visela a než jsem vymyslela rituál, tak ji ode mě museli za breku odtrhávat. A to chodila dva roky do jeslí a teď začíná třetí školní rok ve školce v tomtéž zařízení. Navečer teda přišla, že se bojí předškoly. Mají smíšené třídy a extra "kurz" pro předškoláky dělá učitelka z družiny, kterou dobře zná. Když jsem argumentovala tím, že to pro ni bude hračka, že učitelku zná a že tam budou všechny její bff, tak tvrdila, že se bojí všechny. Tak doufám, že jedna z těch bff (3 celkem) dneska něco žblebtla a zbytek se toho chytil.

DruI ono se to v nich asi fakt mele, souhlasím s Malenge  Syn má taky různé stavy, na cvičení se těší celé odpoledne, pořád kdy už půjdem atd. A přímo tam pak scéna jako blázen, nicméně odejde a přijde naprosto nadšené dítě. A začalo někdy v dubnu?, před tím x měsíců odcházel s nadšení. Někdy bych do té hlavy chtěla vidět

Stará existence Díky a měla jsi predtim nějaké projevy nedostatku železa (kromě spatnyho krevního obrazu)?

Kolik bylo nutných aplikaci, aby se to hodilo nějak do normálu?

(Já na to strašně nechci, ale to je asi evidentní )

Projevy takové klasické, zadýchávani, únava. Já tím trpím dlouhodobě, nápad podat železo nitrožilně měla jen jedna lékařka a jak jsem psala, úleva byla skoro okamžitě. Aplikace byla úplně v pohodě, sedla jsem si do křesla, dostala na cca půl hodiny kapacku, u toho jsem si něco přečetla a bylo to ????. Chodila jsem na kontrolu co půl roku, absolvovala jsem to asi čtyřikrát, pak přišel kovid a už jsem to nějak vypustila. A cítím na sobě, že by se to hodilo znovu.

MP Meri jedna moje kamarádka měla hodně nízký železo a v důsledku toho špatnou psychiku. Když se zjistila příčina, rychle se vrátila do pohody. Už si to moc nepamatuju, ale můžu se poptat, kdyby tě to zajímalo. 

Stará existence Díky, ono to určitě není nic hrozného, ale v těhotenství se mi to proste nechce absolvovat. Bohuzel pro lékaře je to těhotenství naopak hlavní argument pro, dost na mě tlačí a straší mě ohrožením plodu, spatnym vývojem a podobný radosti, když nepůjdu.

Mimo těhotenství to nikoho nezajímalo, jestli mám nějaké projevy, tak o nich nevím, respektive asi s nima (spokojeně) žiju.

MP Meri a kolik máš?

já měla málo v obou tehotenstvich, naštěstí stačily tablety. Jen bylo dítě venku, hned jsem měla železo zas normální. 

MP Meri Já bych ty projevy asi taky nijak aktivně neřešila, ale chodím (spíš chodila jsem) na hematologii s jiným problémem a tak se na to železo přišlo vlastně mimochodem. 

Tabea no a já měla v obou těhotenství projevy (šílená únava a zadýchávání) a poprvé jsem měla železa málo a podruhé dost (a ne nějak hraničně)

MP Meri kolikrát bys to musela absolvovat? A má to nějaká rizika nebo nežádoucí účinky? Protože vyřešit to takhle jedním vrzem mi nepřijde jako špatná varianta.

Len můžu se zeptat na dojmy z té ergoterapie? Už tam docházíte, nebo se pletu? Nás čeká v pondělí úvodní hodina, ale myslím, že ji Viki zase proleží přimáčknutý ve futrech.

​Je skvělá a chodím tam moc ráda. Při první návštěvě byl úvodní řev a pláč a ukazování na dveře, což jsem čekala, nemá rád cizí lidi v cizích uzavřených prostorech, zvlášť pokud to jen trochu může vypadat jako u lékaře (byl zrovna čerstvě po očkování a odběru krve). Ale ta naše terapeutka to s dětma umí a za deset minut si ho získala. Na té první hodině ho nechala hlavně si hrát s tím, co ho zajualo a zpovídala mě. Dítě má taky smyslovou hypersenzitivitu, což jsem avizovala už při objednání, takže jsem předem dostala  několikastránkový dotazník na všemožné související chování. Většinu jsme toho ale probraly ještě osobně. Řešily jsme, na co se chci nejvíc zaměřit (původně jsem se k tomu taky dostala přes jídlo, spoustu nejí, protože se toho štítí, všechno plival, nechce se umazat apod., to určitě moc dobře znáš). Mluvila o tom, že v terapii se začíná nejdřív u té hrubé motoriky (řešíme hodně citlivost i rovnovážného ústrojí, i sem jsem psala, že se syn nikdy nesklouzl na klouzačce, nechce na houpačky aj.) a pak se jde dál. Laicky si to překládám, že zrovna ta citlivost na jídlo jako taková s námi bude ještě dlouho, než se zmírní.

Probíhá to trochu jako hodina hraní, pro syna je to zábava. A to ho "nutíme" i do nepříjemných věcí, ale je to zabalené do hry. Je pro něj např. hodně těžký sejít ze schodu - i jednoho malého (čtvrt roku chodí sám), vadí mu nestabilní podložka, houpačky, nakloněná rovina...  Pokud už je na něj něco moc, terapeutka to nechá na jindy a zkusí zas nějakou jinou formu. A má celou dobu co dělat, syn je fakt kreativní ve vymýšlení, jak obejít úkol, který se mu nelíbí. Dala mi i nějaké tipy na doma, co s ním dělat apod. Takže já mám teď v obýváku gymnastickej míč, věčně rozloženou skládací matraci, stavím různý dráhy a všechno možný další. 

Byli jsme tam zatím tuším 4x a už progres vidím. Před pár dny poprvé prolezl tunelem (z toho by si asi většina lidí klepala na čelo, o co jako jde), toho se vždycky extrémně bál a nedal se tam nalákat. Já z toho byla dojatá stejně, jako když začal jíst vývar a těstoviny s omáčkou. Dneska konečně projevil zájem jít po schodech nahoru po dvou (za ruku a držel se zábradlí), doteď po nich zvládal jen lézt, nebo líp chce se nechat přenést v náručí. A hodně mě překvapil, když si oblíbil prstový barvy. Jako vždycky si ten prstíček do barvy namočí, pak se zamyslí a bezděčně to utře do trička a pak chce malovat, jenže už není čím. A hraje si s těma chlupatýma bambulkama, co jsou u dětí oblíbený a to naše z nich ještě nedávno chytalo regulérní záchvaty. 

To jsem to zas stočila hodně osobně, ale stejně jsem to tu chtěla vypsat, ergoterapie je vážně moc zajímavá a řekla bych, že se o tom moc neví. Já jsem ji dřív měla v kategorii terapie pro lidi s postižením a věděla houby, co vlastně dělají. Myslím, že to bude v pondělí dobrý, oni jsou ergoterapeuti zvyklí na ledacos a ti dětští zvlášť zběhlí v tom, jak si děti získat. Přeju vám někoho takhle skvělýho, jako je ta naše terapeutka.

Tak jsem vahala nad Firstbikem, jestli to neni brzo (ted mu budou dva). No a sli jsme do Decatlonu. Nejdriv popadl helmu (trefil velikost), pak popadl vystavene odrazedlo a ujel mi pres pul prodejny . No tak mame kopii Woom a ja usetrim, akorat jsme vzali o chlup mensi nez to na fotce a zelenou helmu, uz tak je pro vyechny holka i bez cerveny helmy 

​Jak je spokojenej. Já už jsem se poučila, být ve střehu a nezmiňovat pohlaví, pokud ho bezpečně nevím, ať zas něco neplácnu. Ale osud mi to vrací, jen za poslední měsíc mělo syna za holku asi 6 lidí. Nejlepší byla paní, se kterou jsem pak zapředla krátkej hovor ve smyslu "jojo, on má trochu holčičí rysy" a ona na to, že si myslela podle oblečení. Měl hnědý kalhoty a boty, modrobíle pruhovaný triko a pánskej klobouk v mini velikosti (ten je mimochodem hroznej magnet na kolemjdoucí, to komentuje kdejaká babička:))

My jsme měli rodicak, no máme prý dítě s hodně silnýma emocema. Prosím vás, jak se s tím pracuje? Ono se s tím určitě nějak pracuje. Učitlka říkala, že je to prostě dítě co se nejvíc raduje i nejvíc truchlí a že některé ty projevy vloni v tom lete je prekvapily. Říkala, že k ní mame přistupovat opatrně ať se ta skolkova docházka zase nepokazí. No já jsem si to taky tak říkala, že ty naše holky mají to prožívání takový hodně silný:-D. 

​Až zjistíš, jak se s tím pracuje, tak se o to prosím poděl. K té velké intenzitě emočních reakcí jsem četla v knížce o vysoce citlivých dětech, a pamatuju si z toho jen to, že to je prý nejnáročnější kombinace temperamentu. Myslím, že pravdu má Evaeva , že s přístupem je to jako u ostatních dětí, a já bych k tomu dodala, že si k tomu jako rodič musíš ještě vypěstovat odolný nervy. 

Len Karja Ony ty emoční výkyvy mohou souviset i s nevyvinutou nervovou soustavou a časem to dítě ještě dozraje a srovná to. Když byl můj syn v tom předškolním věku, přemýšlela jsem normálně, jestli nemá i nějakou bipolární poruchu. V životě jsem nezažila nikoho, kdo by emoce prožíval tak naplno a tak rychle je dokázal střídat. To bylo opravdu z pláče do smíchu a naopak jako lusknutím prstů. Taky opravdu z radosti plakával, když už byl starší, brečel, do toho se smál a říkal, já vím, že je divné plakat, ale já si nemůžu pomoct. A přešlo to. Pořád je takový dost emocionální, ale už v dobrém slova smyslu. 

MP Meri já chodila cely těhotenství s housatkem na hematologii, kde mi nabirali i zelezo a docela rychle to jelo měsíc po mesici dolu, ze zcela normalnich hodnot na začátku to ke kriticky hranici dojelo někdy kolem 6.mesice a musela jaem začít brát. 

Tabea Hemoglobin 101, ten je jen lehce pod normou, ale ferritin 3,6. Tablety už jsem vystřídala celkem patery, ale prostě je nesnesu a víc jich na trhu moc není.

Evaeva Musela bych třikrát po týdnu do nemocnice, chvíli na lůžku a injekce (nebo kapačku, teď nevím). Pak by se vidělo. Rizika mi nikdo moc nevysvětlil, pro žádnou variantu, takže víceméně vim to, co sem se docetla. Po podání muže bejt alergická reakce (proto i to lůžko), ta muže bejt různě závažná, až fatální, vliv na skelet plodu, ...  Bez železa je to zase špatný vývoj, vyšší riziko infekci a tak dále. 

Nebejt toho pupku, tak to tak nehrotim, no. Tohle je děs

Garfie a nebo moje ségra, ta zas kvůli všemu brečela, vůbec ty emoce nedokázala pobrat, ani pozitivní. Se začátkem puberty to bylo zase horší, teď mi přijde, že se to zlepšuje. 

Potvrzuji nečekané emoce u starších dětí, u nás dnes taky slzičky, ať přijdeme co nejdřív, že mu budeme chybět. Loni největší mazák, celé léto se těšil, ve třídě jen asi šest nových dětí, jinak stará parta. Někdy to asi musí ven.