Evaeva 

Ty jo tak to je Rostíček spořádaný cestující, s tříbodovým pásem si nikdy nehrál. Ale on miluje auta a jízdu v nich, tak nějak chápe, jak se chovat, aby se mohl vozit. Taky jezdí s jinými lidmi, než jsme my rodiče, a to musí poslouchat je, v tomto je přímo vzorný.

Gatita když do mě postrcis zítra nebo v dalších dnech, zkusím najít a vyfotit nějaké rytmické jednoduché, co mají vtip.

My jsme teď četli toho Žáčka večer před spaním na střídačku, jednu báseň vždy syn, další já.

Ještě mě napadají od Pavla Šruta, ty by se mohly klukům líbit, je to sranda. Třeba sbírka Příšerky a příšeří 

Gatita a je i Keřolelo a Stromolelo, u nás též oblíbeny 

continuity my mame vzadu siet ale v casoch, ked sme na chatu museli vozit cestovnu postielku, kocik, krosnu a podobne, sa bohuzial musel vyuzit kazdy cm v aute. Tak uz mali pod nohami kadeco. Teraz im tam da sambo maximalne svoj maly batoh a aj to ho skopnu nalezato, lebo im straaasne zavadzia

A do statistiky davam, ze nase deti prestali v aute vrestat az ked isli do smeru jazdy. Vo vajici bola cesta na chatu (4h) ciste utrpenie, to sa nedalo. Parkrat som isla sama s dietatom z Bratislavy (cca hodina) a nevrieskal len prvych 20 minut co spal. Zastavila som spotena za usami asi 5x, nepomohlo vobec nic. Tak som rezignovane soferovala dalej, bolo to strasne. Fuj nikdy viac. 

žluťásek prosím tě, já vím, že tvůj syn už čte dávno, ale psala jsi i o čtenářskem deníku. To už prvňáci v po třech měsících čtou knížky?

U nás mají projetou tak půlku abecedy. I když myslím, že možná ani to ne....

Mrakoplas u nás na to stačil ten výhled ven, přestala řvát okamžitě 

ale bylo/je to strasny, třeba na dálnici, kde se nedá zastavit, naštěstí jak jsem psala driv, muž je dost schopnej to odclonit, mnohem lip než já, zvlášť když byla malinka, tak mi to vypinalo minimalne 3/4 mozku, řídit bych u toho asi nemohla 

dzizisketa tohle dělá spíš starší, když se nudí na delší cestě. Ale stačí říct a přestane. Za záda si ho teda nedává, ale občas ho vytahuje nebo se vyklání.

žluťásek jé, moc dekuji! Kdyz si vzpomenes, budu ti vdecna, ale nechci te tim zatezovat, mela bych byt schopna neco nekde vyskrabnout sama. Ale tipy odsud byvaji super:)

Tabeaučí se číst genetickou metodou, tj. zatím jen velká písmena abecedy a umí už vše kromě Q a W myslím. Doteď byl čtenářský deník dobrovolný, od příštího pololetí budou mít všichni, myslím alespoň jednu knihu na měsíc. Doteď stačilo napsat jen název, autora, zaškrtnout na škále a zakroužkovat nějaké hodnocení, nakreslit obrázek. A od příštího pololetí tam budou už psát něco sami, jen třeba dvě tři věty.

Všichni už čtou a píšou, úroveň nevím, ale co říká syn, tak jen pár děti čte hodně pomalu.

Od druhého pololetí přidají ta malá písmena

Potrefenáhusa im asi tiez vadilo, ze nevidia (a citili sa mozno osameli), nepomohlo ani zrkadlo.

Lukasko v živote na pás nesiahol, dokonca samostatne sa zapásat a odpásat je ochotny az od leta, ze ked uz bude školák. 

Tabea Lukáško ovlada samohlasky a tusim 2 spoluhlasky, takze tiez este ani polovica abecedy. A poctivo slabikuje, lebo to tak robia, a len ked sa pozabudne, tak cita spojito. Holt, pani učiteľka je šéf

Tabea syn ma denik az ted v druhe tride. Ale kamaradi z jinych skol si ho meli psat uz v prvni, pres prazdniny. V prvni tride meli myslim jen nejakou soutez, kdo precte nejvic knih, ale to bylo dobrovolne a slo to mimo nas, syna to mozna ale trochu inspirovalo. Ted maji precist asi 4 knizky za rok dle vlastniho vyberu. Jsem rada, ze to tak maji, protoze syn by jinak neprecetl nic. 

Dala jsem si letos predsevzeti, ze se postaram, aby me deti videly si cist. Ja ctu totiz az kdyz spi, takze nejdu poradne prikladem

Tabea u nás v žádném případě nečtou ani nepíšou. Čtenářský deník je naprostá utopie. Ale učí se všechny druhy písmenek najednou - velká i malá tiskací, velká i malá psací. Teď jsem našla v aktovce "písemku", kde měli k tiskacímu písmenku napsat psací, dcera to měla tak krásné (oproti písance, kde bych dost často nejraději stránku škrtla a nechala jí to přepsat ). 

žluťásek to je zajímavý! U nás se v první třídě učí velký a malý tiskací, budu muset dceři projet sešity, až je přinese, abych věděla, kolik se toho už učili. Ale myslím, že a, e, p, l, m, t a to bude asi všechno. Syn nosil každý pondělí nový papír se čtením na cely týden, dcera to dostává nějak sporadicky. Jednou v pondělí, jednou ve čtvrtek, pak zas vůbec...

Syn se rozčiluje, že má dělat úkoly, dcera za mnou chodí, ať jí diktuju příklady nebo slova....

Mohučanka U nás stejně, od každého písmene všechny 4 verze. Už jich znají hodně, ale všechna ještě rozhodně neprobrali, třeba písmena s háčky ještě vůbec. Čtou klasickou metodou po slabikách.

Čtenářský deník mají, ale čtou všichni totéž. "Knížky" jsou jednoduché kratičké příběhy z písmen, která už znají. Ke každé knížce je čtecí karta, tu čteme doma, jsou tam použité slabiky, slova i věty. Samotný příběh pak přečtou ve škole a zapíšou do deníku.

Podobný systém je i v angličtině, tam ale jedou individuálně, každý má knihu podle svých aktuálních schopností. 

Systém čtení se mi líbí, o psaní nevím vůbec nic, písanku jsem viděla jednou, když Ríša něco píše, tak to vypadá tragicky, podle mě věnují málo času upevňování psané podoby, míchá tiskací s psacími, v mých očích je to děsivé.

V matematice jsou pořád v rozmezí  0 - 5, to mě překvapilo, čekala jsem asi rychlejší postup. Ale asi je to tak správně, Ríša v počtech není bůhvíjak zběhlý. 

Jestli si myslite, ze z petibodovyho pasu se dite nevykrouti, pujcim vam naseho malyho Houdiniho.

Myrtilatří bodovým taky nevyjede, ale svádí to k tomu hraní si s pásem, dát si ho za záda, vytahovat, vystrkovat hlavu z těch opěrek,...

​No, to by určitě lákalo i syna, třeba vyháknout se, aby dosáhl na tlačítko otevírání okna (i když je zablokované), na psa a tak. I z toho pětibodového se párkrát zkoušel vysoukat, ale naštěstí už se mu to dá vysvětlit, a navíc to přece jenom nejde tak snadno.

Kokoska

Jestli si myslite, ze z petibodovyho pasu se dite nevykrouti, pujcim vam naseho malyho Houdiniho.

​takovyho Houdiniho jsem taky měla.

Gatita Nechci tě strašit, ale model, když si rodič čte, čte i dítě moc nefunguje.

Starší v první, druhé třídě četl jak o dušu (učili se stejnou metodou jako malý žluťásek ). Teď je to horší, má dost výkyvy. S mladším je to nic moc, nedočítá. Zlepšilo se to kvůli logopedii, musí číst nahlas aspoň chvíli, takže si pak ještě čte.