Mohučanka obojí má výhody i nevýhody, ale za jednodušší bych ten čtyřletý odstup rozhodně nepovažovala. A co teda musí být peklo, je být těhotná, mít dítě a chodit do práce.

Já mám taky dojem, že dvě děti se hezky zabaví (hlavně takhle večer, když rodič velí, že je čas jít spát ;o), ale zase je to s nima složitější logisticky, protože mají každé svůj program (a hlavně svůj názor, kam by se mělo jít a co by se mělo dělat). Holt se pořád někdo musí přizpůsobovat a rodič to s nimi oběma musí vykomunikovat, což je pro mě řádově náročnější, než domluvit se s jedním dítětem.

A teda sebekriticky přiznávám, že třetí dítě už bych nedala (nebo možná v druhém vrhu tak za deset let, ale na to už jsem naštěstí stará ;o)

DruI jo, ta logistika je nejhorší, vůbec sladit spánky, instituce a kroužky. Tohle právě bylo před tím mnohem jednodušší.

A co teda musí být peklo, je být těhotná, mít dítě a chodit do práce.

​Tohle je pravda. Mně to takhle vyšlo, ale díky covidu jsem těch devět měsíců odpracovala z domova, tak to nakonec nebylo tak strašné ;o)

DruI no já bych "správně" tohle těhotenství taky do práce chodit měla, že jo

Evaeva No, takhle, já kdybych věděla, že otěhotním tři týdny po tom, co mi starší nastoupí do školky, tak jsem do té práce vůbec nenastoupila ;o)

DruI chápu Já samozřejmě tvrdím, že to bylo kvůli mladšímu, že na školku nebyl připravený (je říjnový), ale bylo to i kvůli mně

Jos

Já jsem byla v práci ráda, ale chápu tě, ty to mas mnohem náročnější. Po 3 letech jsem si prostě řekla, že když druhé, tak to zkusíme, myslela jsem, že by to mohlo klapnout po 4 letech, skoro se to povedlo, ale nepovedlo, a nakonec to klaplo po těch pěti. Přijde mi to jako dobrý rozdíl, ale je to určitě i tím, že starší má zlatou povahu, je opravdu hodná ve smyslu laskavá k ostatním. Většinou

Evaeva jasně, logistika je náročnější, mimino prostě musí zvládnout všechno, co je potřeba oběhat kolem starší, a některé dny mám pocit, že si ani na chvíli nesednu. Zatímco s jedním dítětem bych seděla každý den 8 hodin v práci. Ale jednodušší mi přijde pobyt doma nebo cestování, malá si prostě hraje s velkou a nijak zvlášť mě k tomu nepotřebují. A když je velká ve škole, tak si malá teď docela často hraje i sama, s plyšáky, s legem, jak to odkoukala od té velké. Ona teda pořád nemluví, ale starší dítě má většinou svatou trpělivost a klape jim to tak v 80% času. 20% je řev

Mohučanka já bych po tolika letech už asi zpohodlněla, chtěla jsem rozdíl 3 roky, ale nakonec jsem ráda, že to klaplo ještě dřív, 2 a půl, protože čím samostatnější jednotka z toho prvního byla, tím míň by se mi do toho znovu chtělo. .

Zato Viktor byl tak zlaté miminko, že jsem té sterilizace skoro litovala! (To bylo samozřejmě jen takové dočasné zatmění! )

Evaeva ja mela deti po ctyrech letech, do prace jsem tehotna chodila. Nebylo to tak zly, kdyz se to v praci provalilo, tak nejak me odepsali a zadne velke pracovni nasazeni nevyzadovali, v podstate jsem dostavala scitat a kontrolovat pripravena cisla - tehdy jeste nebyly pocitace, nekonecne tabulky a vykazy se zpracovavaly rucne. Akorat jsem tam musela byt 7,5 hodiny, matky tehdy mohly mit zkracenou dobu jen o pul hodiny.

V poslední době si čím dál víc uvědomuju, jak je super mít dvě děti. Paradoxně spíš teď, kdy už jsou starší, a "zabaví se" samy. Vidím to i hodně okolo, protože dost lidí tady má jedináčka. A ty děti jsou tak nějak zbytečně vyspělé a zodpovědné. Ve dvou je doma větší rovnováha, rodiče vs. děti, v našem případě i chlapi vs. ženy nebo citlivky a drsňáci. Dají se hrát lepší hry a taky děti si řeknou víc věcí, než by svěřily rodičům. Kolikrát si spolu třeba jen tak povídají, nebo se něčemu řehní....být jedináčci, stráví většinu času na telefonu. A taky myslím, že pro dospělé je to lepší, mít někoho v záloze. (jasně, jsou rodiny, kde to nevyjde a sourozenci spolu nevychází)

A co teda musí být peklo, je být těhotná, mít dítě a chodit do práce.

​já teda těhotná chodila do práce nabrat sílu a posit nervy na výchovu batolete. 

U nás ve školce musel jeden z rodičů buď na podzim nebo na jaře přijít uklízet školku. Byla jsem v 5. měsíci a pamatuju se, jak se někdo divil, že nešel uklízet muž, já mohla být doma s čerstvým dvouletakem. Jak mi to intenzivní uklízení přišlo jako mnohem menší namaha.

Sladit potreby dvou malých dětí mi naopak přijde mnohem náročnější, čím je to starší dite menší, aspoň u nás to tak bylo. Protože potreby byly stále dost velký u obou deti a matka jenom jedna. 
Už se to hodně zlepsilo, jak rostou a mimino už není uplny mimino (i když díky díky za školku!), ale u nás je velký špatný to společný spaní, já byla s oběma teď sama o víkendu, první noc jsme to daly úplně na pohodu, zato druhou  dvouhodinovy uspavani do 11, kdy se znova vzbudilo i mimino, odlozeny ve vedlejším pokoji a pak se ještě vzbudilo do úplně bdelyho stavu, když šla starší ve 4 na malou....skakaly pak spolu přes hodinu po posteli, než konečně odpadly

ale četla jsem si tuhle nějakou diskuzi o uspavani dvou deti a moc jsem se pobavila, ze většina starších deti mezitim koukala na televizi, něco o samotě ničila nebo žraly něco, co nesmej....par bilejch vran typu Starší ví, ze když bude potichu, budu na nej pak mít víc času tam bylo, ale byly v naprostý menšině

Pinot Noir naše obe mimina byly hodně uřvaný, hodně kontaktní, hodně nosící a i tak mi přišly obe tak naprosto dokonalý, ze bych brala to další mimino hned, i s porodem a sestinedelim 

Ty mimini věci už jsem z velký většiny poslala dal, ale s nekterejma vůbec nejsem schopna se rozloučit, mne ty malý miminka přijdou fakt dokonalý a ten čas s nima až takovej posvatnej 

to až pak tady v běhu dne, když tu třeba rvou obe stereo a obe něco chtej, si rikam no tvl, třetí už v žádným případě!!!!! (Ale bejt mladší, tak do toho za par let asi ještě jdu)

Ale jsem fakt moc vděčná za to, ze jsou dvě, ještě mě ani v nejkrusnějších chvilich na pikosekundu nenapadlo, ze bych toho litovala, jsou fakt moc boží obe dvě, i když mi někdy zatápěj fakt dost 

Evaeva prijde mi, ze byt tehotna a chodit do prace je super. Starsi hezky do skolky a ja si jdu do prace odpocinout. Tehotna teda nejsem Ja v praci odpocivam i ted, nikdo po me neleze, nerve mi do ucha, nesnazi se me zalehnout, nedozaduje se nonstop pozornosti... V klidku si tam sedim u pocitace, piju teply caj a kafe, posloucham podcasty, zajdu si s kolegy na obed a popovidam si o dospelych tematech

Já mám mezi dětmi odstup 11 let a naprosto skvělý.  To je jako mít jedno a pak zase jedno.

Zuzuli první syn byl hodně bezkontaktní, takže žádné lezení po mně se nekonalo. A hlavně v 11 dopoledne chodil spát a já s ním Podruhé už zase byli velký, takže zevlování na hřišti, doma se zabavili sami,... Celkem pohoda. A taky jsem třikrát týdně měla ve školce oba

Potrefenáhusa já po dalším vždycky toužila už v porodnici. Teď poprvé to přešlo, resp. leda kdyby mu byly rovnou dva

Já tu touhu po dítěti nikdy nezažila, u mě to bylo racionální rozhodnutí. Že by bylo hezký mít druhý mě napadlo asi až když byly synovi skoro 3 (ale hned jsem tu myšlenku zaplašila ). Teď bych si to uměla představit kdyby bylo rovnou tříletý