Jos no naši mají pořád jednu z nás doma, že joa vnoučata v docházkové vzdálenosti, ti myslím budou v tomhle ohledu saturovaní vždycky.

Pinot Noir v ČR se intru říká tomu na střední škole?

S tím máme v rodině dost příšernou zkušenost,to bych udělala jen pokud by fakt nebylo jiné řešení a jen s jistým typem dítěte. Těch 15 a 18 (teď 19) je v tomto věku dost zásadní rozdil. 

Dcera má teď kluka (17) na rok v Americe, bydlí teda u rodiny. s jedním dítětem si to umím docela představit, s tím druhým vůbec. 

Úplně jiná situace nastává na kolejich. pokud někomu bydlení s rodiči do pomalu třiceti funguje, tak asi dobrý, ale u nás to nebylo zvykem ani z jedné strany. 

continuitynaši jako Pražáci neměli kam jít, s babičkou jsme bydleli ještě když jsem se narodila. Pak se babička odstěhovala, ale strejda zůstal. Tak to bylo až skoro do porodu druhé ségrypak už se trh trochu rozpohyboval.

continuity Amerika, to je daleko no, to se nedá s intrem srovnávat.  Já třeba naopak neznám nikoho, kdo by na intru zpustnul. Ted taky znám pár dětí od svých známých, co jsou na intru, to mě docela překvapilo, myslela jsem, že se od toho dneska už upouští, že tu dojezdovou vzdálenost je přece jen už s dnešními možnostmi snažší překonat..ale ne, chodí i na běžné typy škol, co máme v okolí, jen prostě z nějakých duvodu zvolili tu vzdálenější.  Segra taky šla na školu, na kterou mohla normálně dojíždět ale radši zvolila tu dál, že chtěla z domu. 

Karja mám stejnou zkušenost. Já šla na intr čerstvě v patnácti a žadné hrůzy se tam neděly. Měli jsme teda strikní vycházky, do sedmi na pokoji a ve středu výjimka do devíti, takže takový polovojenský režim. Podle mě když chce dítě zvlčit, tak to zvládne i rodičům před očima.

Tak na darovanou nemovitost od rodicu jsem minula generaci. I muj muz. Jeho rodice dostali dum od rodicu tchana a pozemek od rodicu tchyne. Ten je porad v Pardubich u nadrazi prazdny. Moji rodice dostali dum od tatovo rodicu, kde dodnes bydli, a dva byty po mych prababickach od rodicu me mamy. My cele roky platili s muzem najem v Praze a ted mame hypoteku na byt, na ktery nam ani jedni rodice financne neprispeli. Ti jako spravni boomeri na tech nemovistostech sedi a nedeli se (mysleno v nadsazce) bracha si taky plati najem a premysli nad hypotekou. Stejne jako manzelovi bratri, co si bydleni zaridili sami bez rodicu.

Na jednu stranu je skvele, ze nemusime rodicum byt za to bydleni zavazani, ze jsme to zvladli sami. I kdyz jejich vklad byl nase podpora pri studiu, abychom mohli delat tu praci, co nam to zaplati. Ale na druhou je strasne tezke nekomu, kdo nikdy neplatil najem a nebo hypoteku, cely zivot bydli "zadarmo" (prece jen udrzbu a tak platime i my s hypotekou na krku), vysvetlit nase starosti a proc proboha porad tolik pracujem

continuity jj, intr na střední. Šla jsem tam ve 14 letech, 15 mi bylo až pak na jaře. Můj brácha šel dokonce ve 13 letech na intr, šel do 1. třídy už v pěti letech. 

Jinak to bylo fajn, nemůžu si na intr stěžovat.

Pinot Noir Ty jo, tak to jste byli fakt malý!

Což mi připomnělo. Dneska jsem vedla dceru do školy a ja jí říkám, pojd rozloučíme se tady u šatny, cestu znáš a vždyť ty ostatní děti z větších tříd koukají, že pořád chodím s tebou "je mi to jedno, že to vidí, vždyť já jsem ještě malinká". 

To musim na tím nějak zapracovat jako...

Karja Jen jí nech, ono jí to časem přejde :o) Dcera už zvládá si ve škole o velké přestávce i sama dojít za kamarádkou do jiného patra, ale z družiny se ke skříňce nechává vyprovázet paní vychovatelkou, protože je jí to prej příjemnější, když s ní někdo jde.

Karja mám stejnou zkušenost. Já šla na intr čerstvě v patnácti a žadné hrůzy se tam neděly. Měli jsme teda strikní vycházky, do sedmi na pokoji a ve středu výjimka do devíti, takže takový polovojenský režim. Podle mě když chce dítě zvlčit, tak to zvládne i rodičům před očima.

​No to je zhruba to, co píšu, některé děti to zvládnou a některé ne. Tohle nebylo úplně zvlhčení, ačkoliv výsledek je dítě bez tatínka a nedodělaná maturita. Celoživotně už se to s ní vleklo. Byly tam teda i jiné problémy, ale fakt bych nechtěla tvrdit, že to zvládne každé dítě - na rozdíl od života na kolejích, kde si myslím, že je to jednodušší než bydlet zcela sám a starat se sám o sebe. 

Zuzuli to je neskutecna smůla s tou školkou. Ono to je taky blbý to srovnání, že už člověk má zkušenost a ví jak to funguje jinde (a lepe). Já naši pidi školičku rozhodně taky neadoruji, má taky své mouchy, ale tím jak nemám jiné zkušenosti, jsem ve slastnem nevědomí, ake vyhovuje mi extrembi blizkost a zcela rodinna atmosfera. U nás bohuzel nemají žádné hřiště, musí docházet jinam, ale jsem ráda, že se díky tomu naučí pohybu ve městě v zizkovskych a vinohradskych ulicích. Zrovna za to jsem ráda, že to mé ztrestene dítě pravidla pohybu venku (narozdil od jiných pravidel) rychle o ochotně pochopilo. Odpoledne se ven nechodí, ale mají každý den možnost různých kroužků, gymnastiku, hudebku atd., což vítám zase já, ze skolky stejně pak denně ještě na to hriste jdeme.

Poslední dny mám normálně sevreny žaludek, když se blíží odpolední vyzvednuti ze skolky s vidinou toho neskutečně dlouhého večera:(

continuity bydleni na kolejich mi strasne zavidela moje prazska spoluzacka

Kdo tu minule chtěl ty básničky, Karja ?

Mám pár pěkných na ukázku

Radek Malý - Podzim (ze sbírky Všelijaké řečičky pro kluky a holčičky)

Září, říjen, listopad,
to jsou pěkní bratř!
Chvíli teplo, chvíli chlad.
Síly mají za tři!

Natřou stromy na strakato, 
pak jim sfouknou listí.
Semhle louže, támhle bláto - 
nejsou zrovna čistí...

Jsou to bratři, jak se patří.
Od léta až do zimy
chtěl bych taky všecko natřít,
chtěl bych samé podzimy.

Tereza Marianová - Kachna (ze sbírky Uličníci)

Chtěl bych být kachnou,
s vodáky sjíždět jez,
a když se cvaknou,
uletět do nebes.

Chtěl bych být kachnou,
po vodě bych se svez,
a když to zapnou,
Vltava hraje jazz.

Chtěl bych být kachnou...

Nekrmím labutě,
tváří se nadutě.
Z vody na mě civí,
odcházím, milostiví.

Kdo v tom má prsty - Shel Silverstein (ze sbírky Když si šlápneš na tkaničku)

Adam si zapnul autodráhu,
Žofie novou žehličku,
dědeček strojek na holení,
mamka myčku a sušičku,
babička elektrickou troubu,
Vítek si pustil pohádku
a já jsem dala do zásuvky fén...
Hej! Kdo vypnul světlo v celým baráku?

Sněhová koule

Udělal jsem si ze sněhu kouli,
povedla se mi skvěle.
Chtěl jsem ji mít doma místo pejska,
brát si ji na noc do postele.

Oblékl jsem ji do pyžama,
polštářem podložil hlavičku.
Stejně mi ale do rána pláchla.
A ještě udělala loužičku!

Klářina poslední show

Kouzelnice Klára škudlí
na zelí i mrkvi.
Její králík už je chudák
hlady polomrtvý.
A tak když ho zase jednou
z klobouku tahá za uši,
králík škub! - a Klára zmizí.
Kam, to nikdo netuší.
"Super trik!" jásá celý sál.
"Ta Klára je fakt dobrá!"
Ale Kláru není vidět,
ale Kláru není slyšet...
Jen tiché, pilné "chroupy chroup".
Králík se pěkně dožral.

999 ty vieš napísať, že tvoja dcéra chodila do školy ako do spoločenského klubu. Aj Lukasko to tak má. Netuším, čo sa učia, za čo má 1, ale nosí spolužiakom dobroty, od nich dostáva, a vždy mi hlási, s kým sa pobil

žluťásek Děkuju! Jako to je super, že sis vzpomněla, už mám vybráno:-D

Zuzuli ještě že naši rodiče až takový boomeři nejsou. To, že jsme místo placení nájmu mohli šetřit na vlastní bydlení, nám dost pomohlo. Na hypo jsme se zmohli dřív a díky tomu chytli ještě rozumné ceny, i tak to máme ještě na patnáct let nebo kolik. Rodiče se o tom nikdy nezmiňují, součástí tehdejší dohody nebyla vděčnost až do hrobu Ségře zas pomáhají jinak.

My jsme shodou okolností oba s mužem odešli z domu v 19 a bydleli na vlastní útraty, žádný domy ani byty jsme nedostali a holt je to na nás. Muž si občas povzdechne, že starší ségra dostala byt v Praze a oni s bráchou nic, ale tak holt byt po babičce byl jen jeden. Mě to teda nijak netrápí, já jsem od začátku věděla, že darovaná nemovitost můj případ nebude, spíš jsme jako Evaeva ráda, že jsme se odhodlali k hypotéce ještě v době, kdy ceny na trhu nemovitostí byly nějak rozumný.

A jinak jsme na základě předchozí diskuze přemýšlela, kdy jsem dostala klíč na krk a byla sama doma, a bylo to ve třetí třídě. Takže mi bylo cca 8, dneska je to trochu posunutý, tak třeba v 10 letech už by mohlo být dítě občas samo doma, nebo jsem mimo?

Zina za mně klidně od těch 8. Nebo takhle, kluky nechávám třeba deset minut tak od čtyř, staršího klidně nechám do hodiny. Družina je jen do třetí třídy, takže od těch cca 10 se už počítá s tím, že si odpoledne poradí.

Zina Nechavala jsem deti samotne doma cca od 6 let, kdyz jsem treba potrebovala vyzvednout jejich sourozence, asi do hodiny jsme byli zpatky. 

Jinak napr. osetrovne se dava jen na deti do 10 let, takze se "pocita" s tim, ze  10lete nemocne dite by melo vydrzet doma samo cely den, nez rodice prijdou z prace.

ziginka

ošetřovně ti na nemocné dítě pediatr napíše. Vždyť to kolikrát má problém i dospělý. Z toho bych nic nevyvozovala. 

Zina

Ono hrozně záleží, jaké je to dítě a jestli jsi schopna dojet a jak rychle, když ti dítě zavolá, že se něco děje nebo tam může zajít sousedka. já jsem děti nechávala na chvilku už od těch šesti, na déle v 8, podle toho, co to bylo. Večer sami od desíti, my na telefonu dojezd 20-30 minut. Celou noc s námi v dojezdove vzdálenosti ve 12 mladší. Starší běžné jezdí přespávat sama s kamoskami do vedlejší ulice. Ale uplně sami, tj. že by si museli úplně poradit, kdyby se něco semlelo, na to to podle mne není ještě ani teď.

Takže až poletíme na 5 dní do toho Norska, přijede hlídat máma. Vlastně s nima nemusí nic řešit, ale pro případ, že se některá řízne, opaří nebo spadne na hlavu, budu radši, když tady bude někdo dospelej.