Potrefenáhusa

Allysa

Allysa no právě, já vím, že jsou takové děti. A když máš k tomu starší, tak jseš nahraná

Evaeva já už mám vymakanej systém odkladani, ale ne vzdycky to klapne 

Evaeva v zivote jsem neprecetla tolik knizek a nevidela tolik serialu,  jako kdyz dite dva roky trvalo na tom, ze se spi jedine na matce

Pokazde se proste chodilo spat po jidle a me navsteve zachoda, pak uz jsem se nehla. A bud jsem si pres den zdrimla s ni a nebo cetla. A pokazde ji rikala, jake ma stesti, ze je jedinacek

A nebo jsem courala venku, v satku spala mnohem dele, nez v posteli. Strasne jsem litovala, ze je lockdown, na prochazeni muzei a galerii by to byvalo skvele. Jak otevreli, prestala spat a zacala zdrhat 

Coz mi pripomnelo, jak jsem byla uplne nestastna, kdyz v ve dvou letech poprve usnula v kocare. Do te doby se na spani zasadne z kocaru presouvala do satku, v kocaru se totiz zasadne stalo, rozhodne nesedelo a uz vubec nelezelo. A jednou jedu s kamaradkou z hriste s kocarem a koukam, ze dite spi. Obe jsme z toho byly v soku tak jsem kousek od domu zajela do parku, ze ji necham chvili spat, nez pujdeme domu. Kocar se totiz parkoval ve sklepe pod schody, zadny vytah, abych zajela kocarem do bytu, jsme nemeli. Tak jsem pres hodinu sedela na lavicce v parku, s vybitym mobilem, bez knizky (protoze proc, kdyz dite v kocare nikdy nespi), bez piti nebo svaciny. A korunovalo to, kdyz mi na rameni pristalo hovno od holubu sedicich na tom strome, pod kterym jsem sedela

Takze to, kdy mi dite poprve uslo v kocare, si budu nejspis pamatovat navzdy

Zuzuli Já jsem strašně ráda, že máme v domě výtah

Zuzuli jo, jak říkám s jedním si to jakž takž přestavit umím. I když jsem ráda, že nemusím, já jsem obecně bezkontaktníAle se dvěma je to šílená představa. Spaní v kočárku u nás brzy skočilo, ale to mi vůbec nevadí. I když někomu by zase nevyhovovalo, že musím trčet doma. Zvlášť kluci byli navíc dost neoblomní v tom, kdy nastal jejich čas. Mimino je flexibilnější.

DruI bez výtahu vůbec nevím, jak bych to dělala. Když si vezmu, co v tom kočáře vozím a doma vyndavám. Za ten mini výtah, kam se sotva naskládám s dětmi (když má syn tašku, už je problém), jsem fakt ráda.

Evaeva já si na to vůbec nestezuju zvlášť u toho druhyho ditete už člověk ví, ze je ta fáze fakt strašně krátká, moc jsem si to nošení a oňuchňávání  chlupatý hlavičky užila

Potrefenáhusa já tu zkušenost nemám, ale mám pocit, že by to pro mě nebyl žádný odpočinek. Že potřebuju to dítě "někam zavřít", aby jako chvíli nebylo. Ale tak člověk se nějak přizpůsobí.

EvaevaSpíš ze sebe konečně sundat:D

Potrefenáhusa ale nošení mně nikdy zvlášť nebralo, to už spíš kojení. Mně hned bolí záda, dítě se ošívá... Když vidím občas i dvouleté děti, jak jsou v tom "svázané" a naprosto v pohodě vydrží půl hodiny bez hnutí maminky pokec někde na chodníku, říkám si, čím je sakra oblbli To je úplně jiný gang

Karja

Potrefenáhusa voňavá chlupatá hlavička, nad tu nic není!

Evaeva já už moc nenosim, ale i na naše dvouletý dite to fakt působí spolehlive jako uspavadlo, zvlášť chůze nebo houpani (buď, anebo se tam nedá vůbec strčit)

Potrefenáhusa ve spaní to chápu. Ale bratr synova kamaráda je takhle nošen v těch dvou. Kouká mu hlava, rozhlíží se, ani nedutá, maminka klidně stojí... spí v postýlce. Moje o rok mladší dítě vydrží půl hodiny na zádech, když prakticky běžím a nosítko se snaží opustit celou tu dobu

Evaeva Tak starší to tak měla, že když byla v nosítku, tak byla celkem v klidu, zatímco třeba z kočárku zdrhala. Ona teda od mala byla nejspokojenější, když na mně byla přilepená :o) Mladšího si takhle nedovedu představit, ten by se mlel.

DruInáš zdrhá i z kočárku. Dneska byl ve valcu, rychle pochopil, jak se dá dostat ven, takže půlku času jel zavěšený na tom pásku mezi nohama v půlce toho zdrháníAkorát pořád není moc šance ho přimět jít tam, kam chceme/kde se nezabije. A má i dobrý orientační smysl, odnést ho dál nepomůže

Evaeva jo, to voni si pamatujou moc dobře