continuity to máš pravdu, že to ovládnou, až nadejde čas. Ale ve škole to chtějí tehdy a tehdy a ne až za rok, dva. To je pro mě celkem strašák, ačkoliv já sama žádné potíže neměla, nechci, aby se zbytečně trápili. Naštěstí jsou i osvícení učitelé, syn má skvělou paní učitelku. Nicméně je k ničemu nenutím, akorát se tím trochu stresuju(ale s těmi "extrémy" svoje děti neporovnávám, to zase mám rozum )

Evaeva hlavně to ovládnutí v pravej čas zjistíš, až když ten pravej čas nastane a ne dopředu, kdy nevíš, kam a jak se to bude vyvíjet, zpětně je to snadný si říct, že se vubec nic nedělo 

continuity mne ty místní děti naopak spíš uklidnujou, ze maj různý specialitky stejne jako ty naše :-)))

Potrefenáhusa u nás to jsou spíš drobnosti, větší strach jsem měla akorát u toho nočního pomočování. Ale i to jsme salámisticky nechali vyhnít. A hrotím teda tu rhb v prvním roce, což se vždycky ukázalo jako správné. Vlastně obojí bylo správné.

Teď mám teda jeden nepěkný zážitek s mladším a doufám, že to byl nějaký kiks, co se nebude opakovat, protože to vůbec nevím, kde bych řešila.

Potrefenáhusa mně se taky žádný obraz dokonalého dítěte s dokonalou matkou v hlavě netvoří. Jeden hezky kreslí, ale nechce jezdit na kole, další skládá puzzle pro větší děti, ale zase nemluví atd. (Teď nemám na mysli žádné konkrétní děti, tak si je v tom nehledejte )

continuitynaprosto souhlasim! Já teda u první byla hodně šílená, snažila se jí věnovat na 100%, měla jsem napsanou tabulku na každý den, které oblasti procvičit a snažila se dodržet každý den sportovní akticitu, procvičení jemné motoriky. Zahrát si hru, zazpívat, tvořit, číst... šílenost. Samozřejmě jsem

vyhořela velmi brzy, druhý syn vlaje jak ocásek za náma a už dělám jen to nejnutnější a to co mě samotnou baví. A stejně toho okoukal dost, takže si zpětně nadávám, proč proboha jsem se ty první roky se starší tak mučila

Potrefenáhusa mně se taky žádný obraz dokonalého dítěte s dokonalou matkou v hlavě netvoří. Jeden hezky kreslí, ale nechce jezdit na kole, další skládá puzzle pro větší děti, ale zase nemluví atd. (Teď nemám na mysli žádné konkrétní děti, tak si je v tom nehledejte )

​No, jenže když máš dítě, který za tady těma běžnýma dětma zaostává ve všem a těch "specialitek" je tam celá řada, tak se ti to "však k tomu dozraje sama" přístup akceptuje poněkud hůř...

A pak obíháš ty různý specialisty (resp. furt nějaký sháníš a někde čekáš na termín) a snažíš se přijít na něco, co by pomohlo. Není to, že jsi ambiciózní matka, co se snaží mít dokonalé dítě.

Allysa A ještě horší je, když máš mezi detma rozdil a premejslis, jestli je jedno průměr a druhý podprůměr nebo naopak a jestli bys to neměla řešit. 

Allysa jasně, ale to si právě myslím, že většinou odhalíš, jestli tam problém fakt je. Třeba tak, že zaostává opravdu skoro ve všem. Plus teda samozřejmě s každým takovým dozráním a každým dalším dítětem jseš klidnější. (První syn dělal hodně věcí jakoby lehce po termínu, takže pak už jsem s tím tak nějak počítala)

MPLee

Třetí dítě vlaje samozřejmě ještě víc, i když se dopoledne jsme tu sami a mám na něj čas. Ale vlaje teda hodně dobře. Tuhle vybalil část nákupu, vyházel odstřižky do koše a ten pak připravil ke dveřím Evidentně je mu jasné, že se o sebe musí postarat.

https://wave.rozhlas.cz/jestli-je-ryma-zluta-nebo-zelena-je-jedno-ze-maji-deti-s-horeckou-bojovat-je-9393143

A pak obíháš ty různý specialisty (resp. furt nějaký sháníš a někde čekáš na termín) a snažíš se přijít na něco, co by pomohlo. 

​Jo, kdyby se člověk mohl bez problému objednat ke specialistovi a jít tam obratem, tak by se to čekání jestli dítě dozraje provozovalo mnohem líp. Takhle člověk počítá, když to začnu zařizovat teď, dostanu se k nějakému řešení nejdřív za půl roku, tak už radši čekat nebudu, abych něco nepromeškal.

Tak už i u nás padla kosa na kámen. Starší se chová čím dál víc jako hovádko boží, vše je jí málo, nemáme ji rádi, s ničím ji nepomůžeme, baví se s námi jak s největším odpadem. Nejvíc to teda zkouší na muže, ten má v pravdě svatou trpělivost, ale se mnou to teda mává neuvěřitelně. Takže to většinou dopadne tak, že po ní skočím, opravdu velmi důrazně ji chytnu a pohovořím si s ní z oka do oka, ať kouká přibrzdit. Většinou se velmi rychle srovná, ale takhle to nejde. Já už na ní a její neustálé stížnosti a kvílení začínám být fakt alergická, obzvlášť když to srovnám s pohodovou mladší a vůbec nevím co s tím.

DruI jako je to frustrace,  ted jdeme už ke 4.fyzioterapeutce, předchozí 1 odesla na mateřskou 1 dělat něco uplne jiného, 1 byla tak děsná a mimo, že jsem vubec nechápala, co tam dělá. Pokazde zaciname znova, kontinuita žádná.Termín z minulé středy nám nová paní zrušila pro nemoc a náhradní je v půlce února... A to chodím jako samoplatce, jako kdybych chtěla na pojišťovnu, tak nevim. A tak je to se vším. Teď mě čeká úkol sehnat dětského neurologa, no už se těším.

Allysa já chodila na rhb vždycky na pojišťovnu a pokaždé byla spokojená. Teď s posledním jsem vyloženě nadšená (ale berou jen z Prahy 5). Termín jsem měla pokaždé do měsíce, miminka obvykle berou přednostně. Tak možná můžeš zkusit i tuto cestu.

Allysa Jo, neurologa jsem taky dneska začala hledat. Po třetí ordinaci, která měla na stránkách napsáno, že nové pacienty nebere jsem propadla mírné depresi a další hledání odložila na zítřek

Evaeva vím které pracoviste myslíš, ale z Prahy 5 nejsem.

Já spokojená byla už 2x, kdyby neodesly,  tak taky nemusím hledat jinde. S termíny vždycky do měsíce, které ti nikdo neruší, no to můžu leda závidět.

DruI No, tak nějak, jsem z toho v depresi už předem 

DruI neurologa sháněl mužův kolega a nakonec skončili v soukromé ordinaci jako samoplátci. Potřebovali helmičku, to lze jen do nějakého věku a takové termíny nebyly.

Evaeva S neurologem jsme měli hrozný štěstí, malá měla mit taky helmu, zrovna jsme odcházeli z rehabilitace, tak rikam na chodbě sambovi, ze ji rychle musime objednat na neurologii. Kolem sel zrovna typek v bílým, zastavil se, rekl, ze je neurolog a ze mu zrovna odpadl pacient, tak ma chvilku, chtel sice dodělat nějaký papíry, ale ze nám malou vezme hned, pokud jde teda jen o ni, ze obě děti by uz nestihl. Uzasnej clovek. Celkove musim rict, ze vsichni v detsky nemocnici na Karlove byli skvělí a snažili se vždycky maximalne vyjít vstříc.