Tabea psaly to ve skupine kolegyne pediatricky v Nemecku, ale neoverovala jsem. Nicmene z meho vzorku ve FB skupine lekarek ten cosleeping dost jede i tady. Mam postylku prirazenou k posteli, maly tam nespal ani jednou. Dite je savec a potrebuje blizkost matky. Samozrejme at si to kazdy dela jak chce a jak mu to vyhovuje. Ale spolecne spani NEzvysuje riziko SIDS pri dodrzeni urcitych pravidel. Presne ty co pises. Moje dite teda pod perinou spi, mam takovou lehci a mame ji spis do pasu, polstar nema. Na zadech uz nespi, nwbo spis to nedokazu zajistit, kdyz se mesic otaci na brisko a zpet sam. Jen mam pocit a hodne kamaradek mi to potvrdilo, ze spousta z nas se snazi dite uspat, polozit do postylky, pk vstava na kojeni. Diteti se to casto nelibi a ve vysledku nespi nikdo. No tak tohle jsem vzdala a kojim proste vleze v polospanku. 

Jos jojo, na to teda byla dobrá ta přídavná postýlka. Že když dítě začalo mrčet, tak jsem na něj třeba jen položila ruku a usnulo nebo jsem si ho přitáhla k sobě a nemusela nikam vstávat. Ja teda taky pak po počátečních obavách normálně u kojení usínala/spala. Mela jsem ho vedle sebe směrem k postýlce a ne uprostřed, takže nehrozilo, že mu otec hodí na hlavu peřinu.

S prvním dítětem si z porodnice pamatuju, že ukázali jak přiložit, ale žádný vážení před a po kojení se nekonalo. Až když jsem doma třídila pakl papíru, co mi dali postupně v porodnici, tak jsem tam našla nějaký přehled, kam se mohly zapisovat kojení. Ale v porodnici po tom nikdo ani nevzdechl. Dítě teda mělo 3,6kg, tak nevím, jestli to nebylo tou váhovou kategorií. Jedinej větší stres mi způsobovalo, že po mně chtěli jméno asi do dvou dnů, jinak bysme ho museli donést na matriku sami. A my jméno žádný neměli.

Tabea ja taky nevazila. , ale prvni syn mel 4kg a druhy 3,6 a podruhe me sestry neresily nejak vubec. Vzdycky jen mavly rukou, ze u druheho urcite vim. No to me dost precenily . A spime dost podobne, jen tu postylku jsem minuly tyden uz odstranila uplne. U nas to nejak nezafungovalo a junior se na me stejne vhtel porad lepit. U prvniho jsem vsechno resila mnohem vic (porad ale ve svem dost neresicim standardu) a prvni tydny spal ve vlastni postylce. Nez jsem kapitulovala. Ten druhy dostal monitorovaci ponozku a nastehoval se hned prvni noc doma. 

Jos já první dvě čtyřkilové děti vážila, třetí už ne, v porodnici změnili postupy. Mi to vážení vůbec nevadilo, naopak jsem se aspoň zabavila, ale chápu, že když kojení tolik nejde, tak to někoho může stresovat. Na tom jipu (prostřední syn) měřili kde co a pak z toho dělali grafy

Kojení vleže vyžadoval jen třetí, mně to moc nevyhovuje. Všichni spali ve své postýlce metr ode mě. Starší to vyloženě vyhledával, ten u nás v posteli nestrávil snad ani noc, ostatní občas jo, když nemohli zabrat třeba. Ale oba se bůhví proč sunou k muži, tak ten je rád, když se v noci vzbudím a přemístím je zpátky k nim. Tady teda taky vidím posun v porodnici, u starších dětí společný spánek neviděli rádi, u třetího mi to sama sestřička doporučila, když v postýlce nechtěl spát.

Co vím, tak společnou postel praktikují Asiati, naopak Američani dávají miminka do jejich pokojíčků, což mi teda taky přijde šílené. A to starší kluci z ložnice vysmahli ve dvou a v roce a půl.

Jos nase deti proste nesly vecer vubec polozit, ja s druhym byla k ty přídavný postýlce odhodlana, ale vubec, jakmile se položila, byla vzhůru, takze vecery trávila v šátku a pak rovnou se mnou do postele. Ani jedna v ty přídavný postýlce nespala jednou jedinkrát 

Potrefenáhusa někdy se to odhodlání rodiče nepotká s odhodláním dítěte Tohle fakt nemá smysl lámat přes koleno, to se pak akorát nevyspí nikdo.

Evaeva ja jsem na to byla i hodne nastavena dopredu, mela jsem v planu hodne nosit a spat společně, jen teda to společný usínání a uspávání bylo pak se dvěma hodne náročný, myslela jsem, ze budu spat se starsi a mimino bude v ty postýlce a jen ho budu vyndavat...no tak to teda ani prd

Potrefenáhusa my se u uspávání střídali už po šestinedělí, takže bylo jasný, jak to bude. S mladším jsme na střídání taky najeli brzy, akorát u mimina to nešlo tak do 6m, potřeboval hodně kojit, přestože u toho usínal málokdy.

Evaeva my si ty deti nakonec museli rozdělit, uspávání byl vleklej horor v naprosto neúnosných časech, kdy se navzájem neustále rušily 

Potrefenáhusa no tak to bylo i u nás, že byli oddělení. Ale už před porodem no. Dodnes to dýl trvá, když spí v jenom pokoji a zejména mladší s miminem na sebe dělají opičky

Vážení na ručičkové váze s přesností 5-10g, kde se ručička komihala, takže se mela odečíst prostřední hodnota toho kmitu před kojením a po něm jsem považovala za blbý vtip a buzeraci matek. 

continuity odchylka plus minus jedno dítě:)  

Edit - čtu nepozorně, bylo to u tebe naopak. No, to teda asi byla pruda.

Gatita no byla,já chápu,že to dítě bylo drobné, stres asi měly větší sestry než já. A pak jsem si do těch lejster ta čísla normálně vymyslela, sestry nezapsaly asi dva noční dokrmy, a takto jsme se společnými silami dopravovaly k propuštění.

Při návštěvě místní pediatry melo dítě o dalších 50g méně než při propuštění z nemocnice. Vysvětlovala jsem, jak k tomu došlo. Doktorka: ani nevíte jak vám rozumím. 

continuity naše doktorka vůbec rozdíl propuštění x příjem u ní neřeší s tím, že každá váha je jiná. S miminem nás propouštěli, mám dojem, ještě v té fázi hubnutí.

Evaeva

Taky dost závisí na váze dítěte, to moje mělo při propuštění 2600g nebo tak nějak. Ale v tom špitále to fakt nešlo. 

continuity určitě závisí na váze. Ale tohle se minimálně v té Krči změnilo za těch šest let. Starší musel nakojit asi 50ml několikrát za sebou, tuším a musel začít nabírat (měl 4kg). Mimino nemělo hubnout o víc než nějaká procenta, víc nikdo neřešil.

Evaeva to je dobře. Byl to zbytecny stres pro všechny. 

continuity jo, určitě. Já to sice měla celkem ráda, ale to proto, že nebyl v podstatě žádný problém. Chápu, že jakmile to nejde úplně dobře, tak to přináší zbytečný stres.

Malá ségra pila málo, ale naše doktorka rozhodla, že žádné vážení po kojení doma. Chodily pak na převážení jednou za týden, možná dvakrát, ale bylo to pro všechny lepší.

Evaeva continuity mne takhle vystresovali právě s první, pro mě naprostý prozření bylo asi v jejich 14 dnech, když jsem díky vážení zjistila, že bezkonkurenčně nejvíc vypije při spaní a vykašlala se na ty rady mimino budit, když u kojení usne 

Potrefenáhusa

Ona spala tak strašně, že mě vůbec nenapadlo ji budit. Když na konci šestinedělí spala dvě noci šest hodin v kuse, myslela jsem, že se blýská na lepší časy. No houby, houby zlata rybka....

V sedmi měsících se budila co 40 minut, čímž si podepsala ortel nad nočním kojením.