žluťásek diky, podívám se co vlastně máme:)

Gatita To je super, s tím chatováním, dobrý základ! Ale jinak ti úplně rozumím, mám to doma v bleděmodrém...

). Spíš mi vadí ta časová náročnost a že to není pánem svého času, syn porad řeší nějake updaty, musi hrát, kdyz je update, musí hrát, kdyz hrajou kluci ze třídy (volají si u toho), což je pořád něco. Je pak strašně naštvaný, když nemůže.

​Jo, to je i u nás. A v kolik se vrátíme (z výletu, na který jsme sotva vyrazili)? Ve čtyři/šest/sedm mám event, tam musím být, s Adamem chceme získat to a ono... . Rostu z toho. Na druhou stranu mám pocit, že to hraní mají ve třídě jako společné téma a volá si tak i s dětmi, se kterými by asi jinak neměl moc společných témat, že díky společnému zájmu nejsou tak rozdělení na malé  skupinky, jako jsme byli na ZŠ my. 

Pinot Noir Nikdy nezapomenu na stres, který jsme utrpěli na výletě na Protrženou přehradu. Celý ten výlet byl špatně, protože měl být nějaký slavný update. A to prosím byl výlet s partou kamarádů, ne nudná vycházka s maminkou. Bylo kolem toho před odjezdem děsný dusno. Jela jsem tam s dětmi sama, tak syn přemluvil muže, aby se v den D a minutu M přihlásil a získal mu tam nějaké ty bonusy, že si k tomu zavolají. No takže od rána stres, kontrola času, dojdem na Protrzenku a zjistíme, ze tam není signál... nakonec jsme nějaký chytili, abychom zjistili, že to muž zazdil a šlape zrovna někde na kole do kopce. Byl to úplně zkažený den. A ty updaty jsou tam teda pořád, ty děti to musejí pořád sledovat a být u toho. 

Pinot Noir ale mas pravdu, ze to je spolecne tema a syn se taky bavi se všemi kluky, s každým si ma co rict. To je tak jediné pozitivum. Škoda, ze takhle nefrčí nejake min pitome hry. Na trhu jich je tolik, ale tyhle jsou zrovna dost pitome. 

Gatita tak takhle moc se to u nás naštěstí nehrotí, to tě lituju. A zdá se mi, že to už i opadá, ale taky jsme už zažili výlet, kde seděl s mobilem na lavičce a všichni jsme čekali, až získá rozprašovač na pěstování rostlin.

A to máte od kdy? Mám se děsit třetí třídy?

Pinot Noir at jste brzo fit!

Evaeva tak nějak. V první třídě a druhé nás zajímal Minecraft, ale to jsme měli nějaký mód, kdy bylo jedno kdy hraješ, šlo to třeba hodku týdne o víkendu. Ten Roblox si žije vlastním životem, syn to věčně nestíhá a je kolem toho dusno. Ale třeba kamarádky syn je o rok níž na jiné škole (soukromé) a nezná to vůbec, ani netouží po mobilu, stačí mu hodinky. U nás to bylo jinak, na naší škole je Roblox hrozně populární.

Gatita syn Roblox hraje, ale žádné srazy s kamarády nebo honění přesného času 

Synovi teď dovolil stáhnout Roblox tatínek, já jsem byla trochu proti. Ale hraje tam s kamarádem jen jednu hru a žádné eventy tam nejsou dikybohu. Nebo na ně ještě nepřišli.

Kvůli smluvenému času hraní ale máme občas doma taky mrzení. Kluci se ve škole domluví, že si ve čtyři zahrajou a zlá matka potřebuje jít ještě vyzvednout balíček nebo nakoupit. Ale velmi brzy jsem tohle utnula, hraní je možnost, ne povinnost. A kvůli hře rozhodně nebudeme zanedbávat nějaké opravdické úkoly v živém světě, kamarády, čas venku. Syn je pak na mě naštvanej, ale z tohohle ustoupit nechci.

žluťásek to děláš dobře. Ten mindset (že to je jen možnost, která nastupuje, když není nic lepšího nebo důležitějšího) je mnohem důležitější než konkrétní počet minut/hodin. Mně by bylo asi jedno, kdyby si občas  zahrál 2 hodiny v kuse, ale musel by poznat, kdy je na to ta vhodná doba a neupřednostňovat to před ostatním. S tím máme právě trochu problém.

žluťásek Gatita s tímhle taky trochu bojujeme, syn má tendenci si čas na tablet "nahrazovat". Může na něj po obědě, ale když je zrovna déle ve škole nebo jedeme na výlet, tak má holt smůlu. Ale snad už jsme si to nastavili, občas teda ještě protestuje, když zjistí, že kvůli něčemu to nestihl, ale dost se to zlepšilo.

Moje děti Robloxi minul, ale s těmi virtuálními Eventy to dělám úplně stejně jako jakýkoliv jinym programem. 

Dítě si smluvní schůzku po domluvě s námi (u starší teda už i bez domluvy, ale musí to říct předem) a normálně se to zaplanuje do kalendáře. Starší to měla častěji, třeba 2-3x do měsíce, ale zato několik hodin. respektovala jsem to, protože nastupovala do nového kolektivu během COVIDu, moc si to ve třídě nesedlo a neměla tam pořádně kamarády snad rok a půl, takže jsem byla ráda, že si nějakou normální partu ve škole našla. 

Podnikali i jiné věci teda, ale v kvalitě stráveného času, pokud jdou do IKEA nebo do kina nebo si on line zahrajou moc rozdíl nevidím. 

Jinak jsou ty Onlinovky docela výzva, u nás to teda hraje muž a máloco mně vytočilo tak, když jsem 15 minut předem hlásila, že se blíží servírování oběda a až bylo vše na stole, muž zahlásil, že si pustil novou bitvu, takže ještě 10-15 minut.  Pár krát jsme se chytli, pár krát jedl sám a už si to víc hlídá.

continuity no jo, ale třeťák ti to nejspíš nezahlásí tak dopředu. Jako s tou kvalitou to vidím jako ty, ale tyhle malé děti mají jako alternativu třeba lítání po hřišti nebo rodinný výlet, nejdou nakupovat do oc.

Evaevajá neříkám, že je to univerzální návod. moje děti byly během COVIDu ve věku 8-13, takže jim nešlo nějak razantně omezit ten screen time (neco šlo přes aplikace ale spousta odkazů bylo na web nebo you tube, navíc se to v průběhu času pořád měnilo). A ty interakce s kamarády jsem ani omezovat nechtěla. Bruslili jsme v tom, jak to šlo a k tomuto jsme během let došli. 

Ale starší je třeba zvyklá vyhledávat ten vzdělávací obsah on line. Ta určitě zvládla ten virtuální prostor zkrotit, aby ji sloužil. U mladší si tak jistá nejsem, no čas ukáže. Důležité je si uvědomit, že pro tu generaci je ten virtuální prostor stejně důležitý jako ten reálný a je potřeba je to naučit používat, ne zakazovat. (Nakonec nemusíme chodit moc daleko, stačí zůstat zde na fóru ).

Přenáší se to už i do pracovního světa. Můj tým má přezdívku on-linisti, která se míněna dost posměšně. Docela mě to štve, protože je to pro nás jediná možnost jak dělat svoji práci a nestrávit většinu času na cestách. je to dost efektivní, pokud to má protistrana nastaveno stejně. 

continuity no jasně, já to vůbec nerozporuju, oni s technologiemi vyrůstají. Ale v situaci, kdy to dítě není dost velké, aby bylo doma samo dýl jak hodinu, se častěji musí přizpůsobit chodu rodiny. Už jen proto, že není úplně schopné posoudit, jak moc ho ten online pohlcuje. Zrovna poslední podcast Počítám do tří je na toto téma a ona o tom mluví moc hezky. 

Evaeva

podle mne je nutná předvídatelnost.  je jasné, že dítě se musí přizpůsobit, nakonec všichni musíme, ale když se s ním nějak domluvím, musí to platit na obě strany. Nejde najednou silou prosadit výlet, když už má schválený sedánek s kamarády. (Můžu ho ale zkusit přesvědčit).

Píšu už spíš o pubertacich, u těch mladších to je často na urovni - něco jsem slíbila a musím to dodržet. 

No to jsem na to zvědavá, já hry nikdy moc nehrála, sambo taky ne, nebudem chápat. Ale nacnula jsem to v jiném tématu. Byla jsem v hospodě s kolegou, vytáhl na mě nějaké konverzace od své dvacetilete napadnice...Padla mi normálně brada a zastavila se o stůl. Ona se mu normálně nabízela typove, jak kdyby za to měla inkasovat peníze, fotky vseho včetně. Já se s ní párkrát bavila, přišla mi i docela chytrá. On ženatej, dvě děti, není problém prej pro ni... Takže to jako taky budu muset na děvčata dbát, že takhle teda ne. Jako on tu konverzaci ani moc nepodněcuje, samozřejmě zas takovej charakter aby ji bloknul není, upřímně kdo byl..., ta jako jede vostrejma a je to teda velke dno...Ten mobil to je prostě jako nástroj někdy blbej. Takže jako pro mě velké poučení takhle s těma děvčatama...