slniecko :-))
partner to ma zcasti taky vrozene/dedicne - maminka byla taky hodne citliva na veci kolem jidla, hygieny, pachu a podobne. no a k tomu jeste par spatnych zazitku (treba praskly slepak) a dalsi veci a je to.. uplne logicky vlastne to chapu. jen nvm jak se k tomu stavet, vic mluvit, min mluvit atd:-))
viktorka_od splavu no, tak to keby som vedela...
ako asi pri dospelom mužovi by som to asi brala tak, že nejako to prežil doteraz. Maximálne pripomenula jedlo, ak cez deň jesť zabúda.
a občas ponúkla vyskúšať niečo zo svojho (var si vlastné, inak sa zblázniš....).
slnieckovzpomnela jsem si na kamarada, jak se me zcela vazne pta-simte preci dospely chlap hlady neumre? a ja opacila- a tvoje dcera proc se nenaji? ( tehdy 32kg a dnes uz sice ziva ale vazne postizena) ono se to bere jako holcici zalezitost jenze neni a umrtnost je vysoka. on uz presluhuje
Karjaja se prázdnin děsím už teď. Žijem už tak v hrozném chaosu a o těch prázdninách je to ještě všechno stokrát chaotičtější, jak je to najednou takové "pestré", jakože jeden den home office, druhý den hlídá babička, třetí den zase home office, pak příměšťák, než se naučím, kdy a kde je sraz a co mají mít v batůžku, už je zas jiný příměšťák někde jinde a v jiné časy... no a teda mým dětem to taky úplně nesvědčí. Mladší má/měl trable s koktáním a ty prázdniny mi přišly jeden rok jako spouštěč a další rok jako akcelerátor. Letos bych to chtěla poklidnější.
Pinot Noir pišem to sem, lebo len tu mi to niekto oceni.
V jej 23 rokoch po ročnej terapii na Arfid sa mi vcera podarilo zaviesť hrušku. Bola som sama šokovana z vlastneho nečakaného úspechu.
Přeju spoustu dalších takových úspěchů...
slniecko pokud tě to uklidní, tak co se dělo na terapii nevím úplně přesně ani já a to je dítěti 14. Asi by šlo do toho vstoupit, ale dítě to bere jako svůj velmi soukromý prostor, tak to nevidím moc účelně.
Hůř to teda nese muž, já to beru tak, že pokud je to dobré a lepší, je to jak má být. Občas paní zavolá, naposled jsem s ní mluvila v září.
continuity ani já nevím, co se tam děje a to mu je 6
On s ní teda na 99% nemluví.
Evaeva a to nemáš s ňou následné sedenia? Ja som mala.
continuity Naše terapeutka se vždycky dcery ptá, jestli mi může říct, o čem spolu mluvily. Ale zatím jsem se to vždycky dozvěděla :o)
Gatita věřím, ono není nad to mít bohatý program, ale plnit ho v klidu. Snad to zvládnete nějak dobře zorganizovat, taky jsou kluci větší, takže už ty věci asi také jinak berou.
letfenixa ale jo, následně ne, ale občas s ní sezení mám, kde řešíme, jestli se posunul, jak ho podpořit. Ale neřekla bych, že vím, co se tam děje. On si tam teda jen hraje, nemluví, takže ani asi není, co by mi říkala.
Evaeva A tak to je asi normální, že si děti na terapii hrají. Naše terapeutka má i pískoviště a očividně z toho, co dítě s hračkama dělá vyvozuje závěry. Ale dcera teda mluví hodně, akorát většinou nerada mluví přímo o tom, co ji trápí.
DruI jojo, je to normální. Ale nemůžu říct, že vím, co se tam děje(on pusu nezavře jen s rodiči)
Evaeva L mal terapiu hrou aj filialnu, po oboch som mala ja následnú.
letfenixa víš co, já věřím, že kdyby bylo potřeba, tak si mně vyžádá. Naposledy si nás zvala oba. Ale po každé té jeho terapii to asi není nutné.
slniecko pokud tě to uklidní, tak co se dělo na terapii nevím úplně přesně ani já a to je dítěti 14. Asi by šlo do toho vstoupit, ale dítě to bere jako svůj velmi soukromý prostor, tak to nevidím moc účelně.
Podľa mňa je to tak správne, tak sa tiež držím
slnieckovzpomnela jsem si na kamarada, jak se me zcela vazne pta-simte preci dospely chlap hlady neumre? a ja opacila- a tvoje dcera proc se nenaji? ( tehdy 32kg a dnes uz sice ziva ale vazne postizena) ono se to bere jako holcici zalezitost jenze neni a umrtnost je vysoka. on uz presluhuje
Ako "už presluhuje"?
Vieš, keď ono jedna vec je dcéra, aj keď už dospelá, kde som furt v roli matky (bez ohľadu na to, že si tú rolu väčšinou môžem strčiť za klobúk) a iné partner. Neviem s predstaviť, ako by som sa snažila "ísť" na partnera inak ako nejakým spoločným dohovorom, trebárs o tom, že ak ocení pripomenúť jedlo, tak mu tú službu spraviť.
A navyše, keby som naozaj vedela ako na to, tak nepovažujem trebárs tú hrušku za taký zázrak.
(Ako myšlienkový postup bol za tým taký, že jablká jedávala, skúsila som jej na Vianoce predstaviť Nashi ako vlastne niečo ako japonské jablko, to síce váhala, ale slovo "japonské" je u nás pomerne zázračné - preto sa kedysi u nás akákoľvek polievka volala Rámen a dávali sme do všetkých rezance - ale je tam tak podobná štruktúra a nerušivá chuť, že to nejako prešlo a teraz Nashi nemali, tak som išla do zúfalého pokusu "hruška" s malým srdcom, ale poker faceom, že nemali japonskú, nech skúsi toto. Ako ten nápad vychádzal práve v posúvaní sa v tej štruktúre po milimetroch, ale celkom úprimne priznávam, že vôbec netuším, či mi vyšiel ten zámer, alebo proste sa stal zázrak z nebies....a tak je to furt, vždy rozmýšľam, skúšam, ale výsledok je reálne vo hviezdach).
A musím sa Ti čestne priznať, že myšlienka "dožila sa nejako 23 rokov, snáď to už prežije" je niekedy moja vlastná úvaha na záchranu zdravého rozumu.
Ozaj v rámci tej terapie sme z 37 kg na 39...
Ako keby som to vedela liečiť, beriem za to ťažké prachy.
Viem maximálne držať palce, nielen jemu, ale aj Tebe, nech sa z toho sama nezblázniš.
Snáď jediné, čo ma napadá a pomáhalo to, bola rada primárky detského oddelenia, ktorá keď to videla pri hospitalizácii, tak mi hovorila, že občas sa také dieťa objaví, že sa nevie prečo (vtedy sa fakt nevedelo, Arfid je dg. z roku 2013), ale že najviac radí udržovať nejaké množstvo akéhokoľvek jedla, aj keby som ju mala kŕmiť celé dne len piškótami. A že snažiť sa do jedálnička pridať čokoľvek "hodnotnejšie" mám brať skôr ako druhoradú záležitosť. Proste držať ten žalúdok nejako v chode, aby sa "nestiahol" a ak sa podarí z času na čas prepašovať nejaký ten vitamín, či bielkovinu, tak o to lepšie. Ale to je rada stará vyše 20 rokov, dnes už proste musia byť aj iné spôsoby.
slniecko ale to je opravdu dobra rada a funguje
dekuju a tez drzim palce
slniecko to je hrozné už jen číst.
Moc vám držím s těmi nejedliky palce, ať to jde alespoň nějak.
najviac radí udržovať nejaké množstvo akéhokoľvek jedla, aj keby som ju mala kŕmiť celé dne len piškótami. A že snažiť sa do jedálnička pridať čokoľvek "hodnotnejšie" mám brať skôr ako druhoradú záležitosť. Proste držať ten žalúdok nejako v chode, aby sa "nestiahol" a ak sa podarí z času na čas prepašovať nejaký ten vitamín, či bielkovinu, tak o to lepšie. Ale to je rada stará vyše 20 rokov, dnes už proste musia byť aj iné spôsoby.
Já zatím na jiné způsoby nepřišla, ani mi nikdo nic jiného neporadil, resp. paní Ludvíčková, jediný odborník, u kterého jsem měla pocit, že ví, o čem se bavíme, mi radila totéž. Takže tak činím, momentálně peču třikrát denně hranolky a kdykoliv jdeme kolem McDonald's, tak je jíme i tam, zdravé/nezdravé, to vůbec neřeším. Jinak veškeré rady "odborníků" byly vždycky naprosto mimo náš vesmír a byly jen důkazem, že náš případ mají za běžnou dětskou vybíravost, tudíž vůbec nemají ponětí, o čem je řeč.
