Karja no v těch čtyřech nebyl připravený ani na ty lyže jako takové, to je potřeba si přiznat, ale tenkrát ještě tolik stydlivý nebyl v porovnání s vrstevníky. Jinak to teda byla paní a my stáli za plůtkem
Ale ne, on je fakt hodně introvertní, nicméně teď už to zvládá, akorát nemluví, jako fakt nepromluví, všímají si toho i ve školce. Na logopedii kouká do stolu, na dotaz akorát kývá hlavou, chodí tam už několik měsíců ke stejné slečně. Pak teda na půl pusy udělá ta cvičení
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Karja on teď docela dozrál, akorát mluvit se furt stydí. Ale my řešíme spíš jeho strachy než tohle. Pořád ho doprovázíme na záchod, večer v posteli nevydrží ani minutu sám, když se v noci vzbudí, tak je úplně vystrašený, nevolá, ale rovnou přejde do hysterie, v kuchyni u stolu taky dost často sám nevydrží, všude vidí pavouky... To nemluvení mi tak nevadí.
Nemluvení bych tolik neřešila, pokud dítě mluvit umi. U části z nich je to jako v tom vtipu: nebylo o čem. A další věc je, že ti, co málo mluví, většinou umí naslouchat a jsou dobří pozorovatelé. Což má v dnešním světě velkou cenu.
Karja ja nevim, jestli to chceš, ona je to jakoby zdánlivá výhoda, třeba u těch doktorů, kde si nechá udělat odevzdaně všechno a ani necekne, ale můžeš jít hodně přes čáru a nejsem si jistá, jestli by se dokázala bránit, kdyby ji někdo dospělej dělal něco, co by fakt nechtěla....
continuity tak to je podle mě vlastnost introvertů, akorát svět na ně není úplně nastavenej
naše dítě mluvit neumí, chybí jí několik let praxe
Potrefenáhusa moje dítě k tomu ještě nerado dělá i cokoliv poprvé. No, chce to hodně trpělivosti. Zrovna tohle mi přijde mnohem větší problém do života než to kolik slov řekne za den.
Ale snažíme se na ni trochu tlačit, ať s tím pracuje. nevypadá že by z toho jen tak sama vyrostla a je to jeden z důvodu, proč toho psychologa pořád platím a platit budu.
Potrefenáhusa ja jsem introvert a považuji to za velkou výhodu. Právě že v poslední době jsem si zvykla mluvit víc a už si říkám, že to není úplně dobře.
Je to jen otázka správné volby povolání. O IT lidech se to obecně ví, ale taky nechceš mit umluveného prychoterapeuta nebo analytika mezinárodních vztahů.
Můj muž, když s někým telefonuje, já úplně rostu. Chce zjistit nějakou informaci. Zavolá člověku, co by o tom mohl vědět víc a on ho nepustí ke slovu. A když nakonec položí dotaz, tak mu po dvou větách skočí do řeči a sám si odpoví. 
A rozhodně to není žádná výjimka, zažila jsem schůzky a cally, kdy mi někdo zavolal o radu nebo názor a nepustil mě ke slovu způsobem, že jsem řekla za 15 minut asi deset slov včetně pozdravu.
Potrefenáhusa To si u té neteře taky říkám. Neříkám, že je to chtěnej stav, ale každý má v povaze takové slabší místo a těžko říct, jestli se na takovéhle povahové věci dá nějak efektivně pracovat s odborníkem, aby ten výsledek byl viditelnej, podle mě to chce čas a tu práci doma no (brát jí do kolektivů, hodně si povídat, budovat tu duvěru, aby se svěřila, když by se jí něco dělo atp atp).
continuity Jo, já taky myslím, že ti chytřejší mlčí,nebo tedy mluví až když to má nějakou váhu, přidanou hodnotu, to je výhoda.
continuity on je dobrý pozorovatel, s tím nasloucháním je to horší, on spíš žije ve svém světě. Slovní zásobu má dobrou, praxi též (od dvou let mluví ve větách), chytrý je dost, ale jestli je to výhoda úplně nevím, neumí ty znalosti prodat, to naopak starší (ač taky introvert) zvládá velmi dobře. Každý má holt silné i slabé stránky a kolikrát jsou to ty saméNicméně to nemluvení nepovažuju za ten největší problém, to jen, že to bylo v tom dotazníku k reflexům.
Reakce na Potrefenáhusa:
Karja ja nevim, jestli to chceš, ona je to jakoby zdánlivá výhoda, třeba u těch doktorů, kde si nechá udělat odevzdaně všechno a ani necekne, ale můžeš jít hodně přes čáru a nejsem si jistá, jestli by se dokázala bránit, kdyby ji někdo dospělej dělal něco, co by fakt nechtěla....
Tohle je podle mě opravdu riziko, ono to zamrznutí má hodně lidí, ale u něj by to bylo úplná jistota. A nejsem si ani jistá, že by se pak svěřil
Pinot Noir pišem to sem, lebo len tu mi to niekto oceni.
V jej 23 rokoch po ročnej terapii na Arfid sa mi vcera podarilo zaviesť hrušku. Bola som sama šokovana z vlastneho nečakaného úspechu.
continuity já jsem taky introvert, nerada dělám věci poprvé, nerada dělám věci, co mi nejdou 
jako výhoda nevim, mně to fakt omezuje celej život, i profesně, protože to překonávání fakt strašně bolí a dlouhodobě to překonávat je vlastně se spokojeným životem docela neslučitelný
soužití s extrovertem je fakt náročný a přesně to telefonování, já když můžu, tak i odcházim, pro mě je fakt nepředstavitelný, že někdo o tom telefonátu začne přemýšlet až po tom, co vytočí číslo...a aby na tu ostudu zapomněl ve vteřině, co položí telefon
slniecko ja to taky ocenim!
mohla bys napsat neco bliz, v cem ta terapie zhruba spociva?
continuity Já jsem introvert s extrovertním vystupováním a to je uplně hotovo:D:D Takže plácám hovadiny jednu přes druhou, pusa mi předbíhá hlavu, je to hrozný. Ted to omlouvám tí, že jsem mladá a ještě blbá a hahaha, ale jako až budu starší a budu taková ta žoviální bába, to bude hrozný, postrach prostě. Takže se taky snažim spíš se uklidnit, ale moc mi to nejde teda, uplně je to proti mýmu přesvědčení.
Jeden čas jsem dojížděla do Prahy s jedním známým, znala jsem ho vlastně od vidění jen, ale byl hrozně příjemnej, uplně mi mi přišlo, že jsme si sedli, vždycky jsme si popovídali, bylo to fajn...až jednou jsem slyšela jeho ženu o něm vyprávět kamarádce, že on je hrozně tichej, že nemá rád jako moc povídání, že i doma si moc nepovídají...a já jenom, ty vado chudák, ten fakt musel trpět a uvědomila jsem si, že 98% času jsem určitě mluvila já:D
Potrefenáhusa já ti rozumím
Mladší je ale fakt dobrý pozorovatel, zaměřený na detail, to já třeba nemám. Jako nebojím se o jeho budoucnost, ale to prosazení se bude pro něj oříšek.
V dětství je extroverze taky docela výhoda. Mimino, když je ve školce smutný, tak se jde pomazlit s paní učitelkou. To by mladší v životě neudělal, nemazlí se ani s babičkou. Neudělal by to ani starší.
Já mluvila o introverzi jako o výhodě. nezkoušení nových věcí, obava ze selhání s introverzí nemá moc společného.
Dělat nerád to, co člověku nejde, je asi normální, to má myslím v nějaké míře každý.
continuity no ale někdo se do toho vrhne po hlavě a zkouší to do úmoru a někdo to ze strachu ze selhání ani nezkusí nebo vzdá po prvním nezdaru. Já porodila obě varianty
continuity no podle mě jde o to, jak moc ti vadí ty výstupy z komfortní zony
