continuity já jsem taky introvert, ale do kavárny chodím ráda. Nejlíp sama
I na těch hřištích se nijak zvlášť nedružím, když se zadaří a nechají mně děti číst knížku, jsem spokojená. Mám pocit, že jsem někam šla, opustila svoje soukromí a vyrazila do světa 
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
continuity já jsem taky introvert, ale do kavárny chodím ráda. Nejlíp samaI na těch hřištích se nijak zvlášť nedružím, když se zadaří a nechají mně děti číst knížku, jsem spokojená. Mám pocit, že jsem někam šla, opustila svoje soukromí a vyrazila do světa
Jak jsme pražská periferie, u nás je těch přespolních hodně, ty děti z vesnic jsou prostě samostatné mnohem dřív. Od čtvrté třídy jezdily autobusem už zcela samostatně, předtím to bylo tak, že je matka z toho autobusu prostě vyklopila na zastávce.
Po sídlišti běhaly moje děti do pozdního večera klidně už o prázdninách po páté třídě. Ty sídlištní parčíky nejsou Sherwood na Hlavaku, v deset je tady celkem živo a určitě bezpečno. Navíc považuji za nutné, aby se v tom městském prostředí naučili samostatně fungovat a nějak to vyhodnocovat. Starší chce za dva roky studovat do zahraničí, tak ji těžko budu držet na provázku. Když v 17 nedá noční Prahu, těžko zvládne v 19 noční Mnichov.
A prijde mi nějak rozumnější to rozvolňovat postupně s nějakými pravidly, než jak se to stalo mne, že jsem stála sama poprvé v jedenáct večer na hlavním nádraží ve velkém ještě a čuměla na ty všechny bezdomovce jak tele.
Reakce na continuity:
Evaeva
Jak jsme pražská periferie, u nás je těch přespolních hodně
Zatímco my jsme centrum
U syna ve třídě je to zatím tak, že přespolní děti rodiče ráno vozí, předpolní;) doprovází. Sami chodí dva. Syn chodí sám od první třídy. Z těch lokalit, kde bychom tady teoreticky mohli mít ten barák bych ho určitě pustila později, ve třetí nebo čtvrté už asi jo, ale to jsou pořád dva roky (x3) vodění víc.
Přiznám se, že mi na tom domě nepřijde nejlepší zahrada, ale v zimě ohníček 
Ja jsem zvedava, jak to bude u nas, ono je s tim dojížděním asi nejdůležitější to mentální nastavení, plus teda management, mne ta lepsi škola a školka za to dojíždění stojí, takže s tim jsem v naprostým miru (je to 20 minut od domu i s tim, ze parkuju cca 500 m od školy a zbytek pěšky), plus je to i po cestě do my prace, tesim se, ze budou deti v jednom městě, vsechny kroužky jsem zařídila tam
starsi by měla mít primo ve třídě 4 děti z našeho města (základka má hroznou pověst, nezpanikařili jsme jenom my), je to vlakem a pak kus pěšky, tak na to jsem zvědavá, kdy se odvazim (a jestli ji hodim na krk i mladsi sestru) a jestli budou spolužáci jezdit spolu, mne popravde na ten mestkej provoz asi přijde horsi, kdyz jdou ty deti v parte, nez kdyz jdou samy
Potrefenáhusa ohníček v létě a buřt k tomu.
Potrefenáhusav partě mi přijde horší to přecházení a tyhle věci. Ale zase když nastane nějaká krizová situace, tak se parta hodí. A ty děti se ve skupině líp cítí.
Se sourozenci je to složité. Včera měli jít kluci někam spolu a nakonec s nimi šel muž, protože už doma se pohádali, že jeden jde moc pomalu (druhý totiž běží, když někam jde, aby přišel včas ) atd. Zpátky to teda už zvládli Lepší když jdou každý sám.
Catherinne no chtělo by to vymyslet něco lepšího než buřty, co jdou na tom vyloženě ohníčku dělat, ty buřty stačí jednou za léto (uz máme splněno)
Evaeva jo, naše spolu jsou dost pekelný
Mně se muž směje, že bych chtěla vilu se zahradou na Václaváku. Jako vlastně jo...
No ano, po páté třídě, ale i teď třeba moje holky nebo neteř co je ve třetí, vydrží být do 9 i déle venku v létě a chillujou na zahradě. To bylo jen na ten argument, že od urciteho věku můžou dělat ty děti všechny aktivity venku, no tak jako teoreticky, prakticky to stejne vždycky věkově trochu zohledniš a nebo druh te činnosti. Viz opalování v parku, já nevím, já bych tam třeba v patnácti neteř samotnou nenechala jakože s uplnym klidem, aby se mi treba neozvala, nenahlasila atp.
Potrefenáhusa Jo, podle mě společně je to dobrý v tom dopravním prostředku, ze treba kdyby nevystiupili vcas, nekdo je obtezoval..., ale jakmile to vyleze na chodník, je lepší bejt kazdej sám. Dcera začala teď jezdit po vsi na kole, jako dobrý když jede sama, ale ve třech podobné starých detech ji nechci pouštět.
Teď se sítěmi hodně šíří teorie, že za úpadek veřejného prostoru, pospolitého života a neochoty obcí budovat veřejná koupaliště můžou soukromé bazény. Že kdyby je lidi neměli, chodili by se družit na veřejná koupaliště a požadovali po svých samosprávách jejich budování. No tak to je strašná blbost, kupodivu ale dost populární. Mě na veřejné koupaliště nikdo nedostane, ani kdyby bylo přímo za plotem. Tento typ trávení volného času jsem ochotná podstoupit maximálně během dovolené. To, že jsme denně ve vlastním bazénu, neznamená, že kdybychom ho neměli, budeme denně na koupališti.
Jinak mně naše bydlení maximálně vyhovuje, centrum města mě vůbec neláká. Bydleli jsme chvíli na rozhraní Vinohrad a Vršovic a připadala jsem si tam jak ve vězení, kavárny a muzea jsou pro mě opět jen záležitost dovolených. A celkem závidím společenský život v obci, kde bydlí celá moje rodina. Skoro vždycky, když tam přijedeme, tak se tam o víkendu něco děje, hody, zábavy, dětské dny, dýniády, soutěže v různých sportech, kterých se může zúčastnit každý, společné pochody, gulášfest... Ve Kbelích se o podobné akce taky snaží, ale je to takové křečovité, lidi se vzájemně neznají, na každou akci potřebuješ naditou peněženku. V té vesnici na ty akce vždycky jdu a cítím se tam jako součást společnosti, i když tam už 25 let nežiju. Takže život v takové "živé" obci si umím snadno představit. Ve Kbelích máme všechno, je to super místo k životu, ale ta rozsáhlá rodina mi tu hodně chybí.
