Kammilaz mimiňáka nemůžeš spustit oči na minutu. Skáče, tři čtvrtě času tráví s obličejem pod vodou, potápí se, ale plavat bez pomůcek sám samozřejmě neumí. Obzvlášť to potápění a plavání s obličejem pod vodou, je fakt super, to nevíš, jestli ještě plave nebo se už topí To je pak úplně jedno, jaký ten bazén je, pořád musíš být ve střehu.

Kammila Ony tam zase dvě hodiny v kuse nevydrží ty nejmensi;-)  

​Jak který

Jinak podle mě je to opalování stejně nebezpečný jako sezení na mezi, to je fakt jen pocit. Znásilní tě klidně i v kabátu.

Já jsem teda asi extrovertka,ale mě by to třeba na mateřské někde na malé vsi nebavilo, byť bych měla zahradu s houpačkou i bazénem. Regulérně bych se někde na periferii, i když s veškerým materiálním komfortem, zbláznila. Já potřebuju kontakt s lidma, ve smyslu nějakého společenství, starost o rostliny, domácnost a kutění mne nějak extra nebaví. Zato fakt ráda chodím na veřejná místa, do parků, na koupaliště,s dětmi na hřiště - když byly malé, vždy jsem se těšila, že se tam s někým potkám (a pak jsem si připadala jako úchyl, protože všude na netu se všechny matky holedbají, jak nesnášejí ostatní trapné matky na hřištích, že když někdo přijde na hřiště, kde do té doby byly samy, tak hned odcházejí etc.), prostě se fakt dobře cítím ve společenství. 

Jinak jsme dnes vyzvedli Rosťu na táboře, byl opálený, špinavý, trochu smradlavý, ale přešťastný. Hned se ujišťoval, jestli za rok zase pojede, celý oddíl, dospělí a hodně dalších dětí se s ním loučilo se slovy "byl jsi super,tak zase za rok". A prý tam byl nejmladší!

Doma jsme všechno z tašky bez rozdílu naházela do pračky a hojně zalila dezinfekcí, včetně spacáku. Tašku jsem radši vybalovala na balkoně a toho půl kila suché trávy, větviček a kamínků jsem rovnou smetla dolů.

dzizisketa mě to nevadí, když mně někdo osloví, ale když tam nikdo není, tak se teda nezlobím.

Ale taky jsem ráda, když vidím lidi, ale asi radši anonymní (ne moc velký) dav Ale hrozně mi vyhovují ty kroužky.

dzizisketa Tak na vsi je takový kontakt s lidmi a společenství, že by se z toho jeden zbláznil. Já se tomu už docela vyhýbám, právě kamarádka vždycky vybízí k různým iniciativam typu sousedské setkávání, různé kulturní akce, teď chce budovat nějakou besidku jako misto, kde se lidi muzou jakoze vice druzit....ale já na to moc nejsem, ono už tak se jakoby setkavas mimoděk i beze snahy jakoby nenucene. Treba mame několik hodin cvičení v místní tělocvičně, ale mně to třeba neláká, na mě je to moc, i na ty místní akce třeba pro deti hodně posílám samba:D

dzizisketa Když jsem tenkrát první zimu kroužila s kočárkem a nesměla zastavit, chodila jsem od nás z vilové čtvrti do sídliště, kde byla větší šance nějaké lidi aspoň vidět, minout na chodníku.

Karja 

Jj, taková vesnice je super. 

Moji rodiče nemají rádi návštěvy a zejména mamka není moc družná,a mně to jako malou vždy mrzelo, že k nám nechodí sousedi nebo přátelé rodičů, a co hůř, že nikam nechodí ani naši a i nám dětem v tom docela bránili, asi v nějaké představě, abychom nikoho neotravovali. Extrovertka odmalička

dzizisketa Tak taková je moje mamka s vyjimkou, ze děti k nám chodit mohly, jak jsme chtěli, to mela ráda, ale s nikým se moc nebavila, nikdo za rodiči nechodil a nijak se nedruzili, vecne ryla jen něco na zahrádce nebo vařila...já jsem ji to jako malá taky měla ,,za zlé,, a teď.....teď jsem moje máma!!!!

dzizisketa Já mám strašně špatné svědomí, že s dětma obrážím málo akcí a že budou mít v dospělosti přesně tenhle pocit, co máš ty ale teda fakt je, že to nejde úplně lámat přes koleno.

A jinak jsem ráda v bytě, protože tam za sebou zavřu dveře a jsme tu sami pro sebe, v domě se zahradou si naopak připadám taková nechráněná před kolemjdoucíma náhodnýma návštěvama