Děti mají takový prázdninový režim, hlavně starší syn to má dost fajn. Vyspává do 10, pak se přesune ke kamarádovi na oběd, k dalšímu kamrádovi do bazénu, pak na chvíli skončí všichni u nás, pak zmizí, pak se zjeví a začne horečnatě hledat plyšáka a kartáček na zuby, že jde spát k sousedům. No musí z nás mít radost. On by takhle nejradeji strávil celé léto, žádné výlety, nic. Dnes jsem si vzala home office a na odpoledne volno, že se jako pověnuji dětem, ale když jsem zaklapla počítač, v domě nikdo nebyl, jen cizí zapomenutá rovnátka a tri dřívka od nanuka...

Gatitaideální stav, mladší dítě by to rádo vedlo podobně, ale všichni kamarádi jsou celé léto někde v trapu. 

Evaeva

ideální setup - cesta je cíl. Akorát můj muž to neumí, ten by jim dal po koupání večeři, v devět je naložil do auta a o půlnoci doma jak na koni. 

Vrátili sme sa z pohrebu starého kamaráta . Dožil sa 90.-tky, nejaký čas už viditeľne  ,ale pomaly odchádzal, aj keď okrem staroby, netrpel žiadnou väčšou chorobou. Aj  preto som všetky rozlúčkové reči  vypočula síce so smútkom, ale v kľude, bez  nejakého dramatického citového pohnutia . Pred nami sedela jeho rodina - manželka, syn, nevesta a dvaja chlapci 9 - 12 rokov. Ten mladší sa po čase už trochu nudil,  obzeral sa dookola, mrvil sa, sadol si na skríženú nohu, opieral sa mame o plece, a ona ho z času na čas tak jemne tíšila. A potom bol koniec, za zvukov záverečnej skladby sa truhla posúvala dozadu, a okolo nej sa z oboch strán zatváral panel. Vtedy chlapec spontánne začal dedovi kývať. Ak som  dovtedy sledovala obrad so smútkom, ale bez slz, teraz som je len tak-tak zadržiavala . Nesmierne dojemná chvíľa to bola .