notna ségra učí pár dětí z Montessori škol a říká, že jsou hodně akční. Ona vede takový soubor a tyhle děti prý hned vymýšlejí, jak co udělat, umí dobře pracovat ve skupině, zorganizovat práci... 

Ona jedna věc je umět a druhá umět naučit. A vlastní dítě? To je nejtěžší disciplína.

Synek chodil do waldorfský školky (ne že bych ji zvolila z přesvědčení, měli jsme ji prostě ve vedlejším baráku ) a byl tam nadmíru spokojen. Přechod na normální základku byl pak pro něj poněkud překvapivej... to zacházení tam bylo úplně jiný. Nicméně jsem ráda, že jsem ho tenkrát nechtěla denně vozit přes celou Prahu na stejnou, waldorfskou, základku (a myslím že v rozhodnej rok ani neotvírali první třídu) - znám ho natolik, prevíta tvrdohlavýho, že jsem přesvědčená, že by se tam za celou devítku nenaučil ani slabikovat

barbucha Slovy mého syna: "Kdybych chodil na Montessory, dělal bych tam úplné... nic. " Pro tyhle prevíty je asi vhodnější normální škola. Věřím, že tam by byl spokojený v mnoha okecávacích předmětech, ale v tom co ho nebaví ( třeba čtení a psaní) by to flákal úplně.