U některých dětí to držení zkratka opravdu možné není, co nic nemění na tom, že to někteří rodiče pořád zkoušejí. Mojí matku to přešlo tak někde v mych 35 letech. Co bylo dáno tím,že se můj život nevyvíjel podle jejich představ a hlavně měla dost starostí se svým tátou, tak se ten její zasahovaci a organizační pud trochu vyčerpal.
Že při každé změně mojí práce furt a znova lamentuje je další věc. Jeden by řekl, že už by si mohla konečně zvyknout a ona ne 
SunEclipse když já jsem jak se tu před časem probíralo víc beran než ryba byť ryba:-) prostě jakmile mě někdo do něčeho nutí tak to radši nechci. absolutně nepobírám že bych měla za peníze skákat podle něčí vůle, když nezaplatí tak nechci a jdu si po svém. mě teda doma k bázni vedli a bývala jsem hodně zakřiknuté ustrašené dítě, pak jsem si teda dala hodně moc práce abych to trochu zlepšila ale sociálně neobratná to jsem teda a z toho už se nevymaním. nicméně když na mě už dospělou rodiče tlačili že musím poslechnout dle jejich vůle, protože mě živí/bydlím u nich.. tak jsem vždy opáčila že pokud se jim to nelíbí tak se sbalím a půjdu. no vyměkli, ale kdyby ne tak bych šla, to je asi základ že člověk musí být naprosto odhodlaný a s tím rozhodnutím v pohodě srovnaný, když se bojí a couvne tak druhá strana je na koni
SunEclipse no tak u mě by s tímto pristupem narazila urcite. Já bych na ekonomii nesla ani kdyby to byla poslední škola na světě. ty informatické obory tam tehdy studovat nesly.
Jenže, on by ji umravnil táta, to je jedna věc, druhá je, že celkem šlo si během ty školy vydělat na zivobiti. Byl by to mazec, ale šlo by to a taky jsem to někdy od tretaku tak udelala. měla jsem spolužáka, který se nějak přetloukal sam, jeho rodiče by ho rádi podpořili, ale ty peníze vůbec neměli a nic nenadels.
A naopak znám člověka, který otročí v práci, kterou nenávidí pod šéfem psychopatem, protože dceru já už je na třetí skole nekde ve Francii a on se snaží ji na to vydělat. To je takový opačný extrém a až ho v 50 letech klepne pepka, tak se budou všichni divit.
continuity že to pořád zkoušejí to beru jako takovou hru, ostatně já už ji hraju taky, si s děckama tak notujem (já předstírám že vydávám rozkazy a oni předstírají že je poslechnou
continuity já třeba nejsem tak důsledná a toto bych nedokázala, ale známá si hned v patnácti našla brigádu a urputně si na hromádku střádala korunku po korunce s vidinou, že úderem osmnáctých narozenin vypadne z domu. tak se i stalo a dnes má dvě vysoké a dům a rodinu. a můj velký obdiv. nicméně fakt to jde i tam kde to hraničilo (nebo možná už bylo za hranicí,to zvenčí neposoudíš) s týráním
viktorka_od splavu no pokud si na sebe to dospělé dítě samo nevydělá, tak si zas může postavit hlavu ten rodič, že mu jinou než jím vybranou školu financovat nehodlá.
Jo, a pak dopadne jak otcovi rodiče, když se po delším čase dědeček vypravil do Prahy a zastavil se ve škole zjistit, kterak si jeho synek - budoucí inženýr - vede. I dozvěděl se, že mladý pán tam dávno nechodí, neb přestoupil na školu úplně jinou, mnohem zábavnější
A naopak znám člověka, který otročí v práci, kterou nenávidí pod šéfem psychopatem, protože dceru já už je na třetí skole nekde ve Francii a on se snaží ji na to vydělat. To je takový opačný extrém a až ho v 50 letech klepne pepka, tak se budou všichni divit.
to mi připomíná pána, co nás kdysi vezl z letiště. Postarší, rozhodně už důchodce, a protože pusu nezavřel, tak došlo i na to, proč ještě jezdí.
Dcerunka, 30+, se rozhodla, že bude umělkyně a on ji živil při studiích.
Ona byla ale velmi nadaná, pač to byla už její několikátá škola. Jen si nevybavuji, jestli říkal, zda nějakou z těch předchozích dokončila.
viktorka_od splavu Hele, ale třeba já rozhodně nebyla držená zkrátka, spíš naopak, už jsme se tady myslím spolu i bavily, že jsem si kolikrát musela rodiče před kamarády zpřísňovat . Ale zase třeba finančně jsme na tom nebyli nijak extra a já jednou zaslechla moji mámu, jak se s někým baví, že doufá, že nepůjdu nikam na koleje, protože neví, jak by to zvládli (ségra už byla na VŠ). Předpokládám, že by mi to nikdy neřekli, ale ve mě to zůstalo a na svoji vysněnou školu jsem se ani nepřihlásila, hledala jsem automaticky v rodném městě. Jako jo, mohla jsem si jako ta tvoje kamarádka od patnácti šetřit, ale to mě jaksi nenapadlo. Navíc to by mi naši nedovolili, školu by mi určitě zaplatit chtěli, ale já to nechtěla, trochu patová situace. :-)
viktorka_od splavu Třeba v osmdesátkách se v osmnácti kousnout (mně po maturitě ani 18 nebylo) a odejít jinam, než na VŠ, to byl dost problém. V tomhle to mají děcka dnes jednodušší. Dneska už dokážu ten scénář vymyslet, i pro tehdejší podmínky, ale byla jsem telátko, co chodilo do školy a dělalo, co se mu řekne. Tzn. ta situaci se mohla jevit velmi neřešitelně.
Garfie to mi je líto 
To byla doba, kdy se s dětma o penězích nemluvilo, dnes už je to zas jinak. Přitom já mám fakt spoustu kamarádů, kde se to nakonec nejak zvladlo - u nás byla agentura, co dohazovala brigády přímo na intraku.
Jinak jak píšete, že v té době po revoluci ( teď opravdu nemyslím 80. léta) nebyly možnosti, tak teď jsem o tom přemýšlela, u nás na fakultě i na intraku to byl hotový technologický inkubátor. Tou dobou vzniklo několik ( desítek) firem, mnoho z nich funguje dodneška. Prakticky všechny dnes velké české a slovenské IT firmy vznikly v té době někde ve sklepě na fakultě nebo intraku. Spousta mých spolužáků podnikala místo brigády na stavbě.
Dnes je taky spousta startupu, ale už to potřebuje alespoň trochu nápad, tou dobou si stačilo sehnat vyřazenou kopírku a postavit ji ve sklepě do kouta.
Trochu blbě se shánělo bydlení, ale zas na intraku bydlelo 800 lidí ofiko a dalších minimálně 200 na černo, protože bydleli blízko a nedostali intrak.
continuity a tak to mi ZAS príde divné, že by sa dospelé dieťa nezapájalo do domácích prác...
My sme s bratom mame aj dávali peniaze (nepýtala ich, ale nevychádzala po rozvode a my sme mali brigády a vreckové od otca).
Ako ku koncu VŠ sme sa s dnes-už-manželom presťahovali do svojho, ale ani to si nepamätám ako bežné, proste ja som mala niečo zdedené a on počas VŠ podnikal, tak to nejako vydalo na garsónku.
Jo, a pak dopadne jak otcovi rodiče, když se po delším čase dědeček vypravil do Prahy a zastavil se ve škole zjistit, kterak si jeho synek - budoucí inženýr - vede. I dozvěděl se, že mladý pán tam dávno nechodí, neb přestoupil na školu úplně jinou, mnohem zábavnější
Nehehe, takto otec "chodil" do Brna na matfyz. Teda prvý ročník hej, potom zistil, že v BA na ekonómii majú počítač (70-te roky, to bol jeden z mála v republike!), ale doma si to netrúfol povedať, že "zahodil" rok štúdia a priznal sa, až keď si na tej ekonónii urobil dva ročníky naraz a dobehol to
Garfie tak to je smutný:-(
Mirka asi jsem kapku mladší, ale maturovala jsem 1990 a 18 mi bylo měsíc před maturitou:-) že bych musela poslouchat rodiče na slovo, s tím jsem se fakt v té době nesetkala ani nikde ve svým okolí, takovou tu klasickou autoritativní výchovu prostě neznám. pár vyděračských a pár ujetých rodičů ano, toto ale ne. na mě teda odjakživa žádné scénky neplatí, připadalo mi to i u maminky (nijak zvlášť na to netrpěla, ale občas jo) prostě směšný.
Je to stále divnější. Ach jo.
(Vím, je to zamčené, jen úvod, pro informaci)
Tohle mi přijde fakt k neuvěření.
https://twitter.com/juliemontek/status/1294555925911674881?s=21
Zde link na odemčené.
Sweet Potato no to je husty. Ale furt si na to nedokazu udelat nazor a pochopit, co se vlastne stalo
razorblade Tady to vrhá podezření na tu pěstounku, ale přijde mi absurdní, že ta by si myslela, že to může projít.
Sweet Potato a já blbá jsem se divila těm mírným rozsudkům v kauzách obtěžování děti na internetu. Už tomu rozumím. 
Sweet Potato hlavne proc by to ted najednou delala... vubec na to nevypada podle toho, co ve svym zivote dela a delala...
