Hanka H

...tak dovolím si nesouhlasit... Resp. tři porody, všechny do dvou hodin od prvního stahu, ani jeden nástřih. U porodu jsem jen hodně hekala,

funěla, občas téměř neslyšně naříkala(jasné a dýchala dle potřeby).

Žádné křičení, řvaní, popr. nadávání komukoliv...

Nemůžu řícť, že by mě to bolelo, spíš jsem to vnímala jako velmi intenzivní tlak, nebo, oukej, silnou tlumenou tlakovou bolest. Ale tím, že jsem věděla, že to má smysl..., tak jsem byla naprosto v klidu,

a nechala jsem to volně "běžet", plynout.

Jasné, každý je jiný, jinak nastavený, jiný práh bolesti, atp. ...

(jen jsem si celé těhotenství v hlavě opakovala, že bude vše v pořádku a že to proběhne co nejlepším způsobem pro mě i pro dítě, v tom nejlepším smyslu slova).

Jo, já jsem tak trochu čarodějnice

Miru Jo hele v klidu, von ten odborník na porody chtěl vlastně jen říct, že to vlastně bezbolestně neumí nikdo a včichni doktoři to vedou špatně.

Miru promin,ale tohle tedy zavani trochu tim,ze kdyz se "rozhodnu"tak neonemocnim.

Zarinya

Sweet Potato Správně totiž reagovat nejde. Mně třeba v jistém období vadilo i to, že vůbec si na mě někdo dovolil promluvit. Nevím přesně, co znamená přepíčený...

Každopádně ten mladý pan doktor má  mnohem víc followers než já, takže je něco špatně.

Miru tomu se říká generalizace...mně to nebolelo, takže doktor má pravdu

Kan 

Já myslela, že to třeba byl článek o koktejlu anestetik Jinak moje teta měla 3 děti a říkala, že by mohla rodit za rohlík. Ale tam to zase nebyla zásluha porodníků.

Luna Přehnaný. 

Neměla jsem na mysli, že doktor MÁ pravdu. Myslela jsem to tak, že to možné JE.

Psala jsem vlastní zažitou zkušenost.

Miru Tak o tom ta debata ale asi není? Spíš o tom, jestli to ovlivníš rozhodnutím. 

Miru Na s pousmáním pronesenou větu "jsem tak trochu čarodějnice" mívám chuť odpovědět "jen upálit"

Garfie 

...nechápu, proč, když napíšu něco, co je pro někoho nepochopitelné, neuvěřitelné nebo i "jen" pošahané, má potřebu to shazovat, nebo říkat, že píšu nesmysly.

Z tý mojí zkušenosti vyplývá, že to možné je, bylo to na mém rozhodnutí. Z jisté části určitě.

jasně - má na to určitě vliv spoustu faktorů(zdraví rodičky, dítěte, celý průběh těhotenství, atd.). Ale když budu myslet pozitivně, tak to, podle mě, je určitě lepší, než se celý těhotenství strachovat, v duchu si kreslit různě nepříjemný scénáře.  Tím bych se vlastně udržovala celou dobu ve stresu. A snad nikdo nezpochybní to, že dlouhodobý stres na zdraví, zdravotní stav vliv má.

Prostě to mám nastavený v sobě tak, že si v duchu maluju dobrý konce, nebo tak, jak to chci a snažím se tak i chovat(vědomě i nevědomě). Jestli se to ve finále posere, tak když nic jinýho, nebyla jsem v nervu devět měsíců, ale ve finále jen nějaký relat. krátký čas

Miru Ano, to mám taky a přesto jsem si po tom tvém prvním příspěvku sedla na ruce, abych nenapsala něco ošklivého. Ta moje reakce byla až na ten druhý. To co píšeš teď vůbec nezpochybňuju, ale přidám vlastní zkušenost, na první dítě jsem se těšila, těhotenství jsem měla krásné a pohodové, žádný stres. Při porodu jsem málem umřela a během něho jsem po tom dokonce toužila, dva dny po propuštění jsem byla přijatá zpátky a vůbec celé to pro mě bylo takové trauma, že podruhé jsem otěhotnět ani nechtěla. Druhé těhotenství jsem byla ve stresu, opravdu jsem se bála porodu a co myslíš? Byl úplně pohodový, podle doktorky jako z učebnice, v podstatě takový, jak popisuješ ty. A po něm bych byla schopná skočit si do kantýny na chlebíček. 

Garfie 

...jasné, rozumím. V podstatě nic se nedá strkat do nějaké šablony.

Mě akorát kolikrát mrzí, že tím, že mám nezřídka jiné názory na různé věci než ostatní zde, tak mají potřebu se tomu vysmívat nebo se chytat za hlavu. (Nedovedu si představit, že bych takhle na někoho reagovala já, no.)

Něco jiného by byla diskuse, argumenty, popisovaná jiná zkušenost, dotaz, jak jsem k tomu svému názoru došla třeba

Miru ja jsem sla na planovaneho cisare uplne v pohode rozhodnuta, ze to bude super. Vsak se vsechny herecky po cisari pak usmivaj do fotaku pred porodnici. A o tom, ze me ceka sekce a ne vaginalni porod jsem vedela uz od puberty, takze ani nemuzu rict, ze jsem na to nejak nebyla pripravena, naopak by me hodne rozhodilo, kdyby me chteli nechat rodit jinak, s tpuhle variantou jsem vubec nepocitala. Zadne kontrakce, co trvaji hodiny a hodiny, zadne tlaceni, pripadne poraneni... Hezky cisty rez se spinalem a pak opiaty do zily, aby to byla pohoda. No a nebyla. Peklo to bylo. Bolesti jsem zvracela jeste na sale. Vstavani z postele byl jeden z mych nejhorsich zazitku. To jen k tomu vlastnimu rozhodnuti

Miru Já myslím, že tady i dost lidí napsalo, že se mnohé dá ovlivnit psychikou, ale když ten doktor to podá tak, že si na nemoc můžeš sama....to je prostě na palici a i kdybych si to nakrásně myslela, tak to nikomu neřeknu!

Zuzuli 

...ale jasné, to jsou pak věci, které člověk neovlivní.

Na druhou stranu si myslím, že když jsi byla od začátku nastavená tak, jak popisuješ, dopadlo to určitě lépe(přestože jsi to měla velmi náročné), než kdyby jsi byla nastavená vnitřně jinak

Garfie 

Části tvého příspěvku bych mohla okopírovat a podepsat... Já jsem ten druhý pokus nezkusila, byla jsem srab a mohla jsem si vybrat.

Já bych řekla, že je to celé "zásluha" statistiky. Prostě statisticky těch porodů bez komplikací je v našich končinách XY, protože předporodní péče, dobrá výživa matek, dobrá kondice matek, tak pak ta šance, že ti to projde v pohodě je dost velká, ať se nastavíš jakkoliv. Na druhou stranu máme i XY porodů, které jsou z nějakého důvodu masakr. A člověk neví, co si zrovna vytáhne. Třeba můj syn byl nějak zachycený na pup. šňůře, tak mi ten porod celý hrozně, ale hrozně moc pokazil a tak hezky jsme to měli rozběhnutý. A ať mi někdo vysvětlí, co s tím mělo společného moje nastavení!

Garfie 

...souhlasím s tím, že velmi záleží na způsobu podání. A taky - doktor by měl umět odhadnout, co komu a jak může naservírovat. Právě proto, že každý je nastavený jinak.

Druhá věc - když pominu opravdu vážné choroby, a když to sestručním, tak opravdu hodně věcí si člověk dělá sám. Protože hodně lidí žije dost oblastí ze svého života ne čistě přesně podle sebe. Řídí se dost často tím, co se od něj očekává(rodiče, známí, příbuzní, kolegové, společnost, zažité zvyky), co si myslí, že by měl...

Někdo takhle funguje v pohodě. Ale někdo, koho žití více méně podle něčeho, někoho jiného prostě frustruje, nebo dokonce ničí, aniž by komukoliv cokoliv řekl, a když je to delší dobu, tak se to pak někde podepíše. 

Věřím, že zas dost dam mě za tohle sepsuje. No, taky si zas rozmyslím na něco reagovat

No, myslím, že by člověk prostě měl vyřešit svoje problémy, které vyřešit jdou. Neodkládat to.

 A které vyřešit nejdou, tak se tím nestresovat

(ani jedno snadné není, dokonce to bývá děsně těžký, ale jde to)

Miru uz ti to napsaly jine. Ale na prvni porod jsem sla zenove klidna, cele tehotenstvi jsem ani nepomyslela, ze bude neco zle. I pri treti vyvyolavacce jsem si rekla, nejak to dopadne.

Ano dopadlo.

Na druhy jsem sla s obavami a bylo to lepsi.

To je skoro jako kdyz mi svagr rekne, ze kdyz ho nakopnou pri fotbale do citlivych mist, tak to odpovida dvojnasobne bolesti pri porodu.