Lamicka já si úplně nemyslím, že je všechno dobou, spíše je to o lidech. Konkrétně výchova dětí je dnes jiná, než když jsem byla dítě ja a je i jiná, když jsem vychovavala své děti ja, je volnější a benevolentnejsi. Mým dětem je přes 30. Ale to hodnoceni jiných lidí urcite existuje, usuzuji podle některých svých i o generaci a více mladších kolegyn. To je o lidech.
Omfg
15. prosince 2018 14:31
Už se to tady řešilo několikrát. Já si až díky tomu uvědomila, jaký štestí jsem měla, protože mně to přišlo samozřejmý. Kam mi paměť sahá, tak jsem byla úžasná, krásná, šikovná, chytrá atd. Naši a počítám tam i babičku s dědou, kteří s náma bydleli ve velkým bytě, mě doslova zbožňovali. Dokonce i strejda (mámy brácha) a někteří další příbuzní mě vždycky obdivovali a mě nikdy vlastně nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Navíc jsem nikdy neměla nic zakázanýho, žádný limity, nic. V pubertě mi to dokonce trochu vadilo - kamarádky měly různý zákazy, nemohly na diskotéku atp. Já mohla všechno.
Reakce na Kokoska:
Ono to neni blby jen vuci detem. Muj muj neni rad, ze uz nema takovou hrivu jako v mladi, jak ma sedive spanky, tak to je jeste zretelnejsi. No a vcera prijdem k mame a prvni co rekla, ze mu nejak ubyvaji vlasy. Fakt bych ji placla. Tim spis, ze sama ma malo vlasu a cely zivot ji to stve.
Tak ale když řeknu mladýmu pánovi v jeho třiceti letech, že by měl zhubnout, tak snad z toho trauma mít nebude (nasere to vždycky akorát snachu, protože je milánek dokonalej! 
). A jo, za málo vlasů mi nadává sám 
anžto jeho otec má vlasů doteď mraky a děd z téže strany měl až do smrti hustou kštici - jen ten chudák malá musel zdědit vlasy po mojí rodině, kde jsou všichni plešatý už v těch třiceti... "co komu udělal že jsme mu vybrali (s významným pohledem ke mně) v každý větvi rodiny to nejhorší, s čím řečená větev disponovala!"
To poslouchám furt, a trauma mám tak akorát sama!
A to nemá matku jakou jsem měla já, výtvarně nadanou osobu, jejímž koníčkem bylo kreslit karikatury všech včetně rodiny. Karikatury to byly velmi povedený bohužel, a každej se vždycky poznal... jen samozřejmě z logiky věci to nebylo příliš lichotivý Rádi jsme se nad nima bavili, ale vždycky radši na "těch druhejch"
Reakce na barbucha:
"co komu udělal že jsme mu vybrali (s významným pohledem ke mně) v každý větvi rodiny to nejhorší, s čím řečená větev disponovala!"
jak pravil mámě její lékař: "někdo zdědí vilu a někdo migrénu"
Kora ja mam rodice uzasne a mame hezky vztah, jen obcas, hlavne v dospivani, vypustili z pusy neco, co mi dlouho zustalo v hlave. Jednou v dospelosti jsem se durazne ohradila (jezis, ty jsi strasne hubena) a konecne to skoncilo a od te doby je klid.
barbucha po nas maji moje deti jen to nejlepsi, po mne jsou inteligentni a po tatovi maji zdravy zuby
Reakce na Hanka H:
Kora Rodiče v mé generaci se v tomto směru obvykle moc nevytáhli! Těžko říct, jestli se mohli vymanit ze vzorců chování, které jim předali jejich rodiče. V 70. letech byly děti brány jako něco, co se prostě slušelo pořídit si.
Ale já jsem sedmdesatkove dítě.
Že byly děti brány jako něco co se slušelo si pořídit, na tom něco bude. Prostě model, první dítě, první dovolená v Jugoslávii druhé dítě, druhá dovolená v Jugoslávii.....nebo jak to bylo.
Ja se narodila, když bylo mame třicet, na tu dobu šílený věk. Říkávala mi, jak moc si přála dítě a je šťastná, že mě mají. Asi to do modelu výše až tak nezapadá.
A jen tak na okraj, nohy si holila důsledně. Dělala to nějakým voskem, statečná byla, muselo to bolet jako prase.
Reakce na barbucha:
Tak ale když řeknu mladýmu pánovi v jeho třiceti letech, že by měl zhubnout, tak snad z toho trauma mít nebude (nasere to vždycky akorát snachu, protože je milánek dokonalej!
No a je ale potřeba mu to říkat? To nejspíš vidí sám, jestli přibral moc a nesvědčí to jeho zdraví? Nebo se cejtí dobře a nic měnit nechce?
No a proč by mu to barbucha nemohla řict? Tyhle tanečky kvůli každé ptakovině a navic u dospělých lidí fakt nechápu..
Kora Já jsem dítě šedesátkové, ale vzpomínky mám až právě na tu výchovu v 70. letech. Průkopnicí odstraňování porostu jsem byla až já - dlouhá léta opilca, dámské holítko až po revoluci.
Jsem šedesátkový dítě zahrnované rodiči láskou a komplimenty :-). Manžel teda občas říká, jestli to náhodou nepřehnali...:-).
olte já bych to třeba svoji mámě neřekla: mami, ses fakt strašně tlustá, nechtěla bys zhubnout? Určitě by z toho měla velkou radost
žluťásek mně to taky nepřijde špatné mu to říct, pokud to není každou návštěvu a nevykládá to před širokým příbuzenstvem.
Potrefenáhusa jo to je takový pocit některých rodičů, že mají pořád nárok na to mít vliv na život jejich dětí. V pátek u nás byla tchýně a mimo jiné mi přeskládala namalovaná vajíčka z ozdobného talířku do misky s řeřichou. Jako proč? Vím že je umístění vajíček blbost, ale proboha proč má někdo tu potřebu přijít k někomu jinému domů a tam mu přeorganizovat dekorace??
Nehledě na to, že ta řeřicha pod vajíčky začala nějak hnít a strašně to smrdí, vajíčka jsou celé oslizlé a musela jsem to vyhodit a jsem teď bez výzdoby.
Sairon Co by dělala, kdyby ses po pěti minutách zvedla a beze slova sis to přeskládala zpátky?
Sairon tak to je ale trochu něco jiného. Hodně záleží, jak je ten vztah nastavený. Když tě kritizují celý život a nic jim není dobré, pak se tě dotkne jakákoliv poznámka. Když je ten vztah bez traumátek, tak to mužeš brát jako obyčejnou starost, jako kdyby se tě zeptali, jestli s tou velkou pihou chodíš na kontroly třeba. My se v rodině o takových věcech normálně bavíme a nevadí mi,když mamka vytáhne nějaké kraťasy, co vzala bůhví kde, koukne se na mě a řekne, že já je asi neobleču, dám je radši ségře.
Vidí to sám a nakonec i ta snacha, neb mu koupila rotoped. Ale myslím, že jsem k tomu těma poznámkama přispěla resp. proces urychlila.
Teď, když mu řeknu (a řekla), že zhubnul, je to taky špatně?!
Dovoluji si zdvořile upozornit, že se jedná o vztah matka-dítě, nikoli naopak 
a vidím v tom drobný rozdíl.
Sairon Přesně takovéto zásahy do infrastruktury mé domácnosti si ani moje mami nedovedla odpustit. Někdy to byly blbiny, jindy věci zásadnější, ale vždy naštvaly.
barbucha prave, takže je to věc respektu?
