Hanka H Mně se zase strašně líbí odstáté uši :o) 

​Jo? Pro mě je to naopak strašně nesexy, to musí být sakra charisma, aby to přerazil

continuity ja tiež zle vidím a nenosím okuliare, ale väčšnou to má len taký dopad, že ma ľudia obviňujú, že som namyslená, lebo nezdravím už z diaľky

Normálne rozmýšľam, či mi rodičia povedali niekedy niečo na vzhľad, nespomínam si, a je fakt, že netrpím žiadnym komplexom. Spolužiaci vždy komentovali iba moje malé uši, chodievali mi ich merať pravítkom

Kan Tak ten příklad byl o něčem jiném, ale pořádně jsem to neobjasnila. OK. Ale zajímalo by mě, kdyby měl tvůj syn odstáté uši, tak ty bys mu jako řekla, že má odstáta ouška před nástupem do skolky nebo jak? 

​Mňa tým rodičia, hlavne mama - v iných ohľadoch pomerne príčetní - terorizovali celé detstvo. Pričom z môjho prudko objektívneho pohľadu ich nejako extra odstávajúce nemám. Ale tam šlo aj o to, že mama mala pocit, že je to jej vina a chceli ma dotlačiť k súhlasu na plastiku (lebo aj detskí chirurgovia mali pocit, že to nie je prečo šiť, takže to bolo podmienené mojim súhlasom, až budem väčšia). No nedala som si.

Já se vrátím k hodnocení - nehodnocení těch dětí. Rodiče nás taky hodnotili a rozhodně nám sebevědomí nezvyšovali. Bojuju s tím celý život. A přitom vím, že nás měli rádi a vychovávali nás tak, jak uměli nejlíp. Já se se zařekla, že svoje děti budu vychovávat jinak, chtěla jsem z nich mít sebevědomé a svobodné lidi. Já si myslím, že jsou. Jenže vím já, jaké jsem nasekala chyby já a jak jsem se na nich podepsala já? Jsou už dospělí a nevím nevím .... Dnes bych spoustu věcí dělala jinak. Proto odpusťme svým rodičům jejich chyby a doufejme, že nám jednou odpustí naše děti. Protože nikdo nejsme dokonalý :-) 

 Proto odpusťme svým rodičům jejich chyby a doufejme, že nám jednou odpustí naše děti. Protože nikdo nejsme dokonalý :-) 

​ano,souhlasím s tebou.

tamara Souhlasím, a teď  se učím v klidu vydržet, když mi dcery meldujou, co jim v dětství vadilo. Já jim to nerozporuju, jsou to jejich pocity, a ony mají pak prostor říct, že mi to nevyčítají, protože chápou, že jsem byla v určité situaci. 

viktorka_od splavu

Pinot Noir Kokoska a myslite, ze to hodnoceni vsech bylo dobou? Mne prijde, ze to bylo hrozne caste. Ja ani moje kamaradky to svym detem nedelame. My se doma s muzem takhle o ostatnich vubec nebavime nebo bavime, ale kam jeli na dovcu, jak se maji, ne takove to reseni co kdo jak proc s hodnocenim... Na me nedavno vykouklo na fb toto.

Lamicka částečně určitě jo - já třeba svým dětem říkala a říkám, že je mám ráda. ale to proto, že a) jsem se kdysi dočetla že se to má b) mě trápilo že moji rodiče mi nikdy nic takovýho neřekli, to vůbec nebylo zvykem, u nás v rodině ani u nikoho v okolí, prostě výchova stála na tom že se má rozkazovat a upozorňovat, co dělá děcko špatně/=co je na něm špatně. tak, jak to doteď funguje ve školách.

Lamicka já mylím, že ano. Moje babička byla fakt hodná ženská, ale že má sousedka např. křivý nohy zmiňovala pokaždé, když o někom začaal vyprávět.

Lamicka Nevím no, myslím si, že je to tím, že teď se hodně odsuzuje takový to ,,drbat,, a adoruje se svoboda a to si myslim hodně lidí formuje k tomu aby okolí a odlišnosti tolik nehodnotili. 

Lamicka já nevím,  možná je to tím,  že jsem měla štěstí na skvělé rodiče,  kteří mi říkali,  že mě mají rádi,  taky že jsem chytrá a hezká, děkuju za ně,  když to tady čtu.  Nějaké hodnocení jak kdo vypadá,  co má nebo nemá a co je na něm špatně si nepamatuju.  Ani od nich ani od prarodičů. 

Kora to jsi fakt šťastná žena. já když se nad tím zamyslím tak ty záležitosti okolo vzhledu se nakonec dají (relativně) snadno zpracovat, ale "jestli budeš xxx, tak tě nebude mít nikdo rád!" to slyším jako by to bylo dnes a s tím se bojuje hodně blbě

Kora Ja mam radost za tebe, ze fajn rodice existuji.

viktorka_od splavu Luna upřímně,  já jsem si to nikdy neuvedomila,  prostě mi to přišlo normální a přirozený. Až tady...

Pro mě je naprosto nepochopitelné nikdy dítěti nerict,  že ho mám ráda. 

ale "jestli budeš xxx, tak tě nebude mít nikdo rád!" to slyším jako by to bylo dnes a s tím se bojuje hodně blbě

​tohle naštěstí u nás nikdo nikdy nevyslovil, ani se za životní cíl nebralo někoho si najít a mít rodinu. Žádné dotazy na nápadníky a ani jiné komentáře z rodiny neznám. To už spíš komentovali ten vzhled, ale ne moc, traumátka nemám.

Kora jako já si nemám na co stěžovat, mně vždycky rodina pomohla a pomáhá, ale i teď první reakce rodičů byla: ježišmarjá cos to zas provedla?! až po nějakým čase se srovnali a že zlatíčko co potřebuješ pomoct...

Lamicka Myslím, že obrázek naprosto vystihuje situaci.

viktorka_od splavu Ještě bych to upřesnila - Jsi xxxx, nediv se, že tě nikdo nemá rád/nechce s tebou kamarádit.

Kora Rodiče v mé generaci se v tomto směru obvykle moc nevytáhli! Těžko říct, jestli se mohli vymanit ze vzorců chování, které jim předali jejich rodiče. V 70. letech byly děti brány jako něco, co se prostě slušelo pořídit si.

viktorka_od splavu Jó, to mi maminka říkávala, že když si nebudu holit nohy, tak se mnou nebude chtít chodit žádnej kluk. Na to jsem jí teda odpovídala, že si najdu takovýho, kterýmu to nebude vadit a fakt jsem si takovýho našla a vzala :o)

Jinak jsem přesvědčená, že se rodiče vždycky snažili jak nejlíp uměli, ale docela na mně zanechalo stopu to, že ke každé pochvale přišlo nějaké ale, nejspíš abych nezpychla, nebo co. Tak z toho mám vžitý pocit, že ať už jsem v čemkoli jakkoli dobrá, tak to nikdy není dost.

DruI Hanka H jo.

DruI Tos mě rozesmála - evidentně generační propast. Moje mami a její vrstevnice až na výjimky chodily dost natúr.