Garfie Super fotky. Já teda obdivuji ty bezprizorní kytky a traviny, tam by se řízkovalo a množilo. :D
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
continuity tyjo, to video je neskutečný! Jak je tam i ten druhý panáček, co točí těma kolama! A jak je vystihnutý ten pohyb lukostřelce, to je fakt dokonalý. Dokonce mi i připadá, jako by se po každém výstřelu trochu pousmál :)
Garfie myslím, že děláš pro popularizaci Japonska víc než japonské velvyslanectví :)
Garfie skvele fotky a obdivuji tvoje znalosti.
bram mě to přijde úplně neuvěřitelný. Fakt nádhera.
Reakce na Garfie:
Torrah Vidíš, exotika, přitom já vždycky říkám, že Japonsko je skvělé pro lidi, kteří mají strach z návštěvy Asie (a že jsem takové potkala!), prootože je nejmíň exotické, je to takové "západní Německo Asie".
Vnuk mých ukrajinských seniorů se pracovně dostal do Japonska. Tak jsem jim říkala, jo, je strašně daleko, ale v klidné a bezpečné zemi. "Bezpečné?! Vždyť je to tam samé zemětřesení!"
continuity úžasné video! Zajímalo by mě, co ten písař napsal,
Garfie - dá se to přečíst? A dík za tvoje příspěvky, je to strašně zajímavé!
continuity To je parádní, dík.
Reakce na bram:
Garfie myslím, že děláš pro popularizaci Japonska víc než japonské velvyslanectví :)
Tak tohle podepisuji všemi deseti.
continuity dik za odkaz, to je úžasný .
continuity robotek kaligrafický!!!! 
to je neuvěřitelný, fakt úžasný
Kan Tady nemusíš nic řízkovat, ani množit, to se tady děje samo! 
Slunce a vlhko, pro rostliny ideál!
continuity 
Děkuju, to je krásný video! Kokoska Vůbec nevím, ani muž netuší.
Sweet Potato Já se kdysi seznámila ve vlaku s klukem, který byl z Nagoy, teda asi 350 km jižně od Tokya a ten se úplně vyděsil, když jsem říkala, že žiju v Sendai. Prý ho tam jednou poslali na rok pracovně a on se hrozně bál, protože jsou tam často zemětřesení! 
Dost jsem se tehdy smála (ale teda pravda je, že smích mě přešel, protože přesně tam nastalo to velké zemětřesení, které vychýlilo zemskou osu a vyvolalo tsunami, která spláchla Fukushimu).
Tady jsou ty robůtci ještě svlečení a asi dva navíc a vůbec celé to povídání je moc zajímavé.
No a pak tu mám bezdomovce pro Kora. Neobjevila jsem ty typické pány z krabic, přitom už jsem je párkrát viděla z nich vylézat, nebo se do nich zavírat, ale je mi hloupé je fotit. Tohle je takové bezdomovecké ležení na okraji jednoho z parků. Skoro každý má vozík, na který svůj majetek může naložit a odvést. Taky vidíte, že tam mají košťata, nádobí, suší prádlo, prostě opravdové městečko.
Tady je takové oddělené místo, kde si mohou uskladnit věci přes den, nebo nechat kolo a podobně
Tohle je stejné místo, vpravo jsou záchody. Vidíte, že to nejsou žádní ztroskotanci a opilci, jako často u nás. Všichni spí vyzutí, mají i slušné oblečení, pravděpodobně i práci.
Garfie Díky
Garfie teda bezdomovci v bílých košilích!
Garfie jeeej visteria je super
Dneska trochu smutné téma, ale potřebuju se vypsat. Asi si tady získám pověst hřbitovního úchyla, ale objevila jsem kousek od našeho domu malý cizinecký hřbitov. Vím, že tam je už delší dobu, ale teprve včera jsem zjistila, jak se tam dostat, protože je dost nepřístupný. Je to velmi zvláštní místo. Není moc velký, je zde pohřbeno zhruba 1200 cizinců, většinou vojáků, námořníků a dětí. Jeho zvláštností ale je, že má jen 160 náhrobků. Zbytek je volná půda, která se pod vámi lehce propadá, když tam chodíte. Je zde spousta obětí velkého zemětřesení v Kanto, které nešlo identifikovat, pohřbívali se sem oběti nejrůznějších infekcí, lidé bez peněz a příbuzných (námořníci) a také oběti druhé světové války, často bezejmené. Je to hřbitov primárně pro chudé, i když tady odpočívá i pár známých osobností. Leží zde hodně Američanů, Němců, Britů, objevila jsem Rusa, Litevce a Řeka.
Mátlo mě obrovské množství dětských hrobů, často zemřelých v den narození, nebo den poté a také matoucí poznámka o mizuko (vodním dítěti, jak se říká nenarozeným nebo zemřelým dětem) a mizukokyo, na kterou jsem narazila při překládání japonských zdrojů. Nakonec jsem dnes ve čtyři ráno 
objevila úryvky z práce místního učitele pana Tamury, který věnoval patnáct let historii tohoto hřbitova.
Dozvěděla jsem se tak o existenci "G.I.baby", tedy dětí, které mají asijskou matku a otcem je voják US Army, pojem, který je dobře známý v celé JV Asii. V případě našeho hřbitova jde o děti žen, které měly v 50. letech dítě s příslušníky okupačních vojsk. Japonské úřady se snažily dopídit, kolik takových dětí se narodilo v letech 1945-52, ale údaje se liší v řádech nedá se dopátrat přesného čísla.
V té době se v Japonsku neprováděly potraty a tyto děti byly většinou nechtěné, protože splozené "s nepřítelem" (ačkoli třeba ze vztahu). Velká část těchto dětí byla z různých důvodů opuštěna, pokud měly štěstí, vyrostly v sirotčinci, pokud ne, zemřely.
Podle zdrojů pana Tanaky je na tomto hřbitově pohřbených až 850 takových dětí, oficiální údaje ale neexistují, takže jde jen o výpovědi místních a další zdroje, jako jsou záznamy právě o Mizuko-kyo.
Mizuko-kyo je doslova "vodní vzpomínková bohoslužba". Vychází z budhistické praxe a provádí se za zemřelé a potracené děti. V Japonsku je dodnes populární a zároveň jde o poněkud kontroverzní službu, chrámy, které ji provádí, jsou často napadány, že jen těží z neštěstí lidí (protože se za tuto službu pochopitelně platí) a taky z japonské víry, že duchové mrtvých se mstí za špatné zacházení, oponují ale tím, že naopak vychází vstříc potřebám pozůstalých.
Od chvíle, co jsem tam byla (a to jsem měla o historii hřbitova jen mlhavou představu) na něj pořád musím myslet, jakoby moje duše tak trochu zůstala na místě. Asi se tam ještě vrátím.
Hřbitov mimochodem nepůsobí nijak tísnivě, hned vedle je velká škola, pořád jsou tam slyšet děti, je jen malinký, vlastně nejzvláštnější jsou ty volné plochy a náhodně rozházené náhrobky, často jen tak položené v zemi.
Garfie to je velmi zaujímavé, a chapem že atmosféra toho miesta je až magická. Celkovo hroby deti su to najsmutnejšie vzdy na cintorínoch.
